Zdraví je svoboda. Chtějme ochranu před těmi, kdo si ze všeho nejvíc přejí nemocnou společnost

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Co je to svoboda? Právo volit, volně se pohybovat, říkat, co chci, podnikat? Je tu ještě jeden důležitý, přímo esenciální aspekt. Zdraví. Bez něj jsou všechny ostatní svobody docela k ničemu. Společnost, která nemá zdraví jako svou vysokou prioritu a nesnaží se ho v maximální míře zajistit všem svým členům bez rozdílu, je jedním slovem nezdravá.

Pandemie nás novým způsobem postavila před otázku, kde začíná a končí svoboda jednotlivce ve vztahu k šíření infekční nemoci. Má na první pohled zdravý lékař právo ohrozit sportovce na OH tím, že se odmítne očkovat? A čelíme „novému“ typu demonstrací, kdy se lidé bouří za „právo být nemocný“? Jak jinak totiž nazvat bouřlivé protesty v řadě zemí (i před českým parlamentem, nebo v uplynulých dnech ve Francii, Tunisku či na Slovensku, odkud jsou fotografie u tohoto textu) namířené proti covidovým opatřením, jichž se účastní ti, kdo se odmítají chránit před nákazou, a dokonce útočí na očkování?

Viděli jsme rovněž, jak pod záminkou ochrany obyvatel česká vláda s „nesnesitelnou lehkostí“ sahala k totalitním opatřením porušujícím ony zmíněné občanské svobody. Volební právo, právo vycestovat ze země, právo na informace, majetková a podnikatelská práva. To vše se Babišův kabinet buď přímo pokusil neústavně omezit, či přinejmenším vystavil individuální svobody neúměrnému nátlaku. Často zasahovaly soudy, některé škody, zejména v firmách, se už ale staly…

Druhým extrémem pak je chování určité části populace, která si svobodu plete s anarchií a s právem vlastní nezodpovědností vystavovat riziku zdraví druhých - a tím i jejich svobodu. Státní moc potvrdila svoji expanzivní podstatu, která musí být neustale omezována a držena v patřičných mezích instituty právního státu. Stejně tak se ukázalo, že někteří z nás odmítají ctít liberální maximu: moje právo svobodně se rozmáchnout končí u sousedovy brady (v tomto případě spíše u jeho nosu, jímž může vdechovat mé viry).

Konečně za třetí jsme si mohli naplno uvědomit, co je uvedeno v úvodu článku, totiž že ostatní svobody se stávají velmi relativními, pokud se nám nedostává zdraví. Lidé upoutaní dlouhé týdny na lůžko na jednotce intenzivní péče pod umělou ventilací by možná rádi preventivně obětovali trochu svobody pohybu, kdyby si tím ušetřili toto martýrium. Jenže tato zkušenost je nepřenosná a někteří tak mají pocit, že se mohou chovat beztrestně sobecky a pod pokryteckým heslem „máte léčit nemocné, zdravé nechte žít“ ohrožovat bližní.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jak zajistit, aby stát pod rouškou ochrany zdraví nezavedl totalitu?
  • Jak lidi odradit od nezodpovědného chování?
sinfin.digital