Už jen jméno Choupenitchova předchůdce značí, že se český šerm na medaili dlouho načekal. Trvalo to 113 let!

A rozhodně stojí za to si nyní příběh Viléma Goppolda z Lobsdorfu připomenout. Vždyť jeho jméno za minulého režimu sportovní anály opomíjely.

Slavící Choupenitch: Brečel jsem, smál se a teď jsem prázdnej. Já šermem žiju

Věděli jste ale, že tenhle sportovec se šlechtickým jménem byl vůbec prvním našincem, který si pověsil olympijskou medaili na krk? Mezi trojici nejlepších se sice dva čeští reprezentanti dostali už v Paříži 1900, tehdy však místo medaile obdrželi okrasný dřevěný kalendář.

Goppold z Lobsdorfu se ovšem po olympijském úspěchu rozhodně nedočkal slávy a pozornosti jako nyní Choupenitch.

Byl to šlechtic, nebyl to šlechtic?

V Londýně se konaly teprve čtvrté olympijské hry. Jejich účastníky společnost brala spíš za výstřední jedince. Šerm byl navíc v českých končinách počátkem 20. století vnímán hlavně jako sport intelektuálů, majetných měšťanů či šlechticů.

Perfektně by k tomu sedělo příjmení Goppold von Lobsdorf.

„Šlechticem nebyl. To vás plete jeho vznešené jméno,“ upozorňoval šermíř Josef „Báči“ Jungmann, který žil mezi lety 1888 až 1982. „Tehdy byly v módě úřednické a vojenské predikáty von. Vzal si nějakou paní Strohschneiderovou, co měla v Praze obchod s galanterií.“

Podobná svědectví ale zpochybňoval pro Lidové noviny v seriálu Pohnuté osudy historik Leonid Křížek: „Nebylo těžké vyhledat, že Goppoldův rod je uvedený v příslušném almanachu jako šlechtický. Viděl jsem černé na bílém, takže Goppoldův přídomek ‚von‘ byl a je oprávněný.“

Frustrovaní Italové připravili Čechy o stříbro

Ať tak či tak, šermířovi předci pocházeli z Německa. Lobsdorf je městečko v Sasku. On sám už vyrůstal v Praze, kde studoval práva. Hovořil plynně česky (i dalšími čtyřmi jazyky), považoval se za vlastence a smýšlení měl pročeské.

Medaile Alexandera Choupenitche 15 fotografií

Po studiích se stal úředníkem, ale také cvičitelem v Sokolu a velice zdatným šermířem. Už koncem 19. století dokázal při mezinárodních kláních konkurovat protivníkům z Itálie, kteří byli považovaní za absolutní šermířskou špičku.

„Uspět proti Italům bylo v té době něco nevídaného, protože italská šermířská škola, plná živosti a jemných nuancí, v té době vítězně táhla Evropou. Goppold byl sice jejím velkým obdivovatelem a vyznavačem, přesto překvapoval. Stejně jako následující rok jeho vítězství na mezinárodních turnajích v Budapešti, Berlíně a Vídni,“ píše v knize Naši olympionici František Kolář, historik Českého olympijského výboru.

A na webu olympijskytym.cz je jeho počínání shrnuto následovně:

Jasná záležitost a druhá česká medaile! Šermíř Choupenitch vybojoval bronz

„Ačkoli v roce 1908 bylo Vilému Goppoldovi z Lobsdorfu už 39 let, na londýnských hrách startoval ve všech čtyřech šermířských soutěžích. Zatímco v kordu jednotlivců i družstev neuspěl, v oblíbené šavli si v konkurenci dalších 75 borců z jedenácti zemí vedl výtečně. Díky 15 vítězstvím v 18 duelech si zajistil postup do finálové skupiny, v níž se jako jediný vklínil mezi šestici Maďarů a s bilancí čtyř výher a tří porážek skončil třetí.“

Z Londýna se tehdy Goppold vracel se dvěma bronzy. Ke třetímu místu dopomohl i šavlistům v soutěži družstev, byť tahle medaile měla hořkou pachuť.

Češi sice prošli až do finále, kde podlehli Maďarům 7:9. Italská lobby ovšem protlačila, že poražený finalista musí obhájit druhou příčku právě proti italskému souboru, který nevydýchal krach v semifinále. České družstvo však k tomuto souboji na protest nastoupit odmítlo a pořadatelé mu proto přiřkli bronz.

Zapomenutý. A medaile v muzeu

Dvojnásobný medailista Goppold se představil i na další olympiádě ve Stockholmu 1912. Společně se syny Karlem a Vilémem obsadili v šavli čtvrtou příčku.

Osudy synů však byly později nešťastné. Karel spáchal sebevraždu. Vilém mladší byl advokátem v německé společnosti, pomáhal sice i Čechům, ale za protektorátu se přihlásil úřadům jako Němec a začal se psát Wilhelm. Rozčilený otec ho kvůli tomu vyhodil ze svého bytu se slovy: „Co se opovažuješ ke mně lézt?“

Za války Vilém starší dožíval v Masarykových domovech v Krči v komplexu pro lidi bez domova. „Občas jsem mu přinesl lahvičku slivovice a vzpomínali jsme,“ vyprávěl šermíř Jungmann v knize Sport v království českém.

Olympijský medailista zemřel roku 1943 v 74 letech, zchudlý a zapomenutý.

Komunisté jej pak navíc od 50. let opomíjeli i při vzpomínkách na české medailisty z dávnověku olympijských her. Skutečnost, že šerm byl v dobách Viléma Goppolda z Lobsdorfu sportem aristokratů nebo bohatých měšťanů, se novým vládcům Československa ani trochu nepozdávala.

Jeho medaile z Londýna dnes patří do sbírek Národního muzea.

A po pondělku už není jediným cenným kovem, který český reprezentant získal na olympiádě v individuální kategorii.