9°C
Nedohnala vás už taky krize středního věku, jako vaše hrdiny?
„Dohnala, ale trochu z jiného důvodu. Natáčel jsem tehdy televizní seriál, který bych si k režii za normálních okolností nikdy nevybral. Ale musel jsem živit rodinu a splácet hypotéku. No a pak jsem začal cítit, že chci svobodně tvořit. A vlastně jsem se díky tomu pustil do psaní knihy Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Opustil jsem tu svou pohodlnou jistotu, vzdal se dobře placené práce, napsal jsem i druhou, třetí, čtvrtou knihu – teď mimochodem píšu pátou – a jsem šťastný a nezávislý.“
Proč vlastně tak dlouho trvalo, než jste se rozhodl příběh zfilmovat?
„Protože jsem čekal na nabídku produkce, která v sobě bude mít nějaký zápal a nadšení. Chtěl jsem do toho jít jedině v případě, že budu vědět, že může vzniknout opravdu výjimečný film. Nechtěl jsem točit jen proto, abych točil.“
Je tedy film lepší než kniha?
„Nevím, jestli je lepší. Je sevřenější a emotivnější. Vybral jsem z knihy ty nejlepší věci a taky jsem celkem zásadně změnil konec. Jsem dojímavý typ, romantik. Takže jsem se snažil, aby i film byl dojemný.“
Ale někde jste mluvil o tom, že je to spíš mužský film. Může být mužský film dojemný?
„Jasně, že může. Je to takový testosteronový pohled na život, můj neženský dárek pro ženy. Víte, když píšu knížky, jsou to spíš ženské příběhy. Protože já si rád sám sebe představuju jako ženu, rád se v ženském světě pohybuju. Tohle je jiné. Ale holky to určitě bude bavit, protože se dozvědí, jak chlapi vnímají a prožívají tenhle svět. A že my, muži, nejsme idioti.“
Přestože si čas od času dáváte zvláštní výzvy. Třeba svléknout se do naha na veřejnosti.
„No pozor! Aby chlap mohl začít uvažovat jinak, potřebuje restart. A debilita takového gesta, jako je veřejné svléknutí, může osvobodit. Proto se taky ve filmu jako první svlékne Karel – ten nejracionálnější z ústřední čtveřice. Chce to zkusit z druhého konce.“
To jste si říkal, když jste v roce 2012 přeběhl nahý celý Staromák? Že to zkusíte z druhého konce?
„Ona ta nahota na veřejnosti vypadá zvenku nevhodně, ale když ji člověk sám absolvuje, zjistí, jak je to očistné...“
Vážně jste si ani jednou neřekl, že je to hloupý nápad? Že to radši odpískáte?
„Než jsem se odhodlal, tak to samozřejmě bylo velmi nepříjemné. Hrozně jsem se styděl. Ale jakmile jsem to i přes to udělal, měl jsem obrovskou radost. Cítil jsem se šťastný, že jsem na chvíli shodil všechny svoje role a dovolil jsem si být takhle nezodpovědný.“
Šli do toho tehdy nějací vaši kamarádi taky, jako to je v knížce a ve filmu?
„Spíš mě od toho všichni odrazovali.“
A máte vlastně nějaké kamarády, kteří by byli podobní ústřední čtveřici?
„Nemám. Ti čtyři kamarádi jsou vlastně část mě samého. Prvok je otec ve mně. Kolikrát jsem cítil, že role táty je pro mě někdy příliš náročná a že ji nezvládnu. S Šampónem mám společnou touhu po bonvivánství. Jako on se chci mít dobře, balit holky a tak se jako čepýřit. Ale naštěstí na rozdíl od Šampóna mám hezké reálné vztahy. Stejně jako Tečka jsem plachý a neumím komunikovat s ženami. Je dost dobře možné, že když bych nepoznal svou manželku, žádnou bych teď neměl.“
A co máte společného s Karlem?
„Tu pohlcenost prací. On zapomíná na lidi kolem sebe, a když se mu začne drolit vztah, hasí to a neví si s tím rady. To by se mi mohlo taky lehce stát, nebýt mé ženy, která mě drží a táhne k sobě. Kdyby mi totiž dala příliš volnosti, tak bych pořád jen pracoval a domů bych se chodil jen vyspat.“
VIDEO: Režisér Patrik Hartl o filmu Prvok, Šampón, Tečka a Karel: Proč nikdy nebude dvojka?
Režisér Patrik Hartl o filmu Prvok, Šampón, Tečka a Karel: Proč nikdy nebude dvojka? Petr Macek
