Alexander Shulgin byl organický chemik, který syntetizoval a zkoumal velké množství psychedelických substancí, sám udával počet 230. Mezi jeho nejznámější vynálezy patří např. 5-MeO-MiPT, 2C-B, DOM aj. Rovněž také v 70. letech představil psychoterapeutické komunitě MDMA. Pro svůj přínos k poznání psychedelik se mu přezdívá „kmotr psychedelik“ – „godfather of psychedelics“.

Narodil se 17. června 1925 v Berkeley v Kalifornii. Jeho otcem byl Theodor Shulgin, ruský imigrant, který se narodil v Čeljabinsku, jeho matka Henrietta byla Američanka. Studoval organickou chemii na Harvardově univerzitě, v roce 1943 musel přerušit studium kvůli nástupu do služby v námořnictvu. Sloužil jako námořník na torpédoborci USS Pope. Po návratu z války dokončil studium a roku 1954 získal doktorát z biochemie na Kalifornské univerzitě. Poté začal pracovat ve firmě Dow Chemicals.

Jeho kariéru výzkumníka psychedelik nastartovala zkušenost s meskalinem, kterou prožil roku 1950. O této zkušenosti poznamenal: „Celý náš vesmír je obsažen v mysli a duchu. Můžeme si zvolit k němu nenajít přístup nebo dokonce můžeme popírat jeho existenci, ale je samozřejmě uvnitř nás a existují chemické látky, které mohou katalyzovat jeho přístupnost.“

V roce 1961 syntetizoval pesticid mexacarbát, který firma Dow Chemicals začala prodávat pod obchodním názvem Zectran. Tento produkt měl obrovský komerční úspěch, proto firma dala Shulginovi volnou ruku, a on tak mohl syntetizovat a zkoumat cokoli chtěl. Pod vlivem psychedelických zkušenosti tedy začal syntetizovat a zkoumat různé psychedelické látky. Nejvíce ho zaujaly skupiny tryptaminů a fenylethylaminů.

Shulgin si uvědomoval omezení animálních modelů pro hodnocení a porovnávání účinku psychoaktivních substancí, proto všechny syntetizované molekuly zkoušel na sobě nebo je užívala jeho žena Ann Shulgin. Uvědomoval si, že autoexperiment již v té době nebyl uznáván jako výzkumná metoda.

Pro animální modely účinku psychedelik zvolil rybu bojovnici pestrou (Betta splendens, v anglicky psané literatuře Siamese fighting fish), která byla v té době velice populární model testování léčiv. Například rybám přidával do vody LSD a zkoumal změny v jejich chování. Tyto pokusy byly ovšem pouze vědecky přijatelná zástěrka pro jeho pravou práci a zájem. Sám přiznává, že nikdy z těchto „rybích modelů“ nezískal vůbec žádná použitelná data.

Díky jeho práci vlastnila firma Dow Chemicals patenty na mnoho populárních drog, které se šířily ulicemi. Shulgin opustil firmu Dow Chemicals v roce 1966 a další dva roky pracoval na univerzitě a rozšiřoval si znalosti neurobiochemie. V té době si na zahradě svého domu vybudoval improvizovanou laboratoř, kterou nazýval „farma“. Rovněž změnil svůj způsob testování nových látek a zkoušel je na malé skupině přátel. Historik Jay Stevens tuto skupinu pojmenoval „neuro-consciousness frontier.”

Shulgin měl povolení k výrobě a nakládání s látkami ze skupiny Schedule I, snažil se vyhnout publicitě a nikdy nedal ani neprodal žádnou z těchto substancí nikomu mimo skupinu výzkumníků, které dobře znal. Ačkoliv o těchto aktivitách americké úřady pravděpodobně věděly, jejich činnost tolerovaly.

V roce 1976 Shulginovi jeden z jeho studentů ukázal MDMA, Shulgin brzy na to vymyslel nový způsob jeho syntézy. Po několika sebezkušenostech si plně uvědomoval jeho terapeutický potenciál. Z tohoto důvodu MDMA představil několika psychoterapeutům. Mezi nimi byl i Leo Zeff, kterému se v undergroundové terapii přezdívalo „Tajný náčelník“. Zeff dále představil MDMA dalším terapeutům, včetně Ann Gotlieb. Alexander a Ann se poprvé setkali v roce 1979, zamilovali se do sebe a v roce 1981 se vzali.

První kroky vedoucí k omezení Shulginovy práce přišly v roce 1985, kdy bylo MDMA přidáno na seznam zakázaných látek, a v roce 1986 vyšel zákon právně upravující analoga kontrolovaných substancí. Tímto zákonem bylo zakázáno tyto látky vyrábět pro použití u lidí. Tento zákon ukončil Shulginovu legální práci. Do té doby podával lidským subjektům látky, které nebyly nijak kontrolované a jednalo se právě o analoga kontrolovaných substancí. Kvůli tomuto zákonu to nebylo nadále možné.

V roce 1991 Shulgin vydal knihu PIHKAL (zkratka názvu Phenethylamines I Have Known And Loved). Kniha je složena ze dvou částí. První část je Shulginův životopis a popis jeho práce. Tato část je pochopitelně částečně fiktivní, protože k některým věcem se v té době prostě nemohl přiznat. Druhá část knihy pak podrobně popisuje 179 různých fenethylaminů a to včetně vzorců, popisů, návodů pro jejich syntézu, dávkování, účinků a subjektivních popisů prožitků lidí z „jeho skupiny.“

Až do vydání této knihy si Shulgin udržoval výborné vztahy s DEA (Drug Enforcement Administration, česky Národní úřad pro kontrolu obchodu s drogami). Dokonce byl blízký přítelem Paula Freye, vedoucího pracovníka západních laboratoří DEA, a přes dvacet let měl od DEA licenci. Za tuto dobu byl několikrát zkontrolován jejich agenty a ti nenašli na jeho práci nic protiprávního.

V roce 1993, tedy dva roky po vydání PIKHAL, provedli agenti DEA zevrubnou kontrolu v Shulginově laboratoří a tentokrát našli několik nedodržení předpisů. Snažili se zavřít Shulginovu laboratoř na základě ochrany přírody, ovšem šetření patřičných úřadů nepřineslo dostatek podkladů k jejímu uzavření.

DEA nakonec odebralo Shulginovi licenci a za porušení pravidel pro Schedule I musel zaplatit pokutu dvacet pět tisíc dolarů. Jelikož DEA dvacet let tolerovalo Shulginovu práci a po vydání PIHKAL se vše změnilo, nikdo nepochyboval, že řízení bylo politicky motivované. Úřady se pravděpodobně obávaly, že se rozšíří výroba zakázaných látek, protože díky návodům obsaženým v PIHKAL mohl nejrůznější fenethylaminy syntetizovat každý s patřičným vybavením a zkušenostmi.

Reakce DEA a úřadů obecně Shulgina překvapila a dá se říct, že i zaskočila. Na uzavření laboratoře vyplývající ze ztráty licence a na pokutu reagoval vydáním druhé knihy, kterou roku 1997 vydal opět se svou ženou. Nazval ji analogicky TIHKAL (Tryptamines I Have Known And Loved). Kniha je opět složená ze dvou částí. V první části se nachází různé eseje s psychedelickou tématikou. Druhá část pak obsahuje kompletní popis 55 tryptaminů, a to opět včetně návodu na jejich syntézu. Poměrně podrobně popisuje v knize DMT, které se vyskytuje v mnoha běžných rostlinách a není náročné je z nich extrahovat. Kniha TIHKAL je vnímána částečně jako Shulginova pomsta DEA za uzavření laboratoře. Pokud tomu tak je, pak se pomstil nápaditě a s humorem.

Shulgin pracoval až do pokročilého věku, ještě v roce 2010 – tedy ve věku 85 let – syntetizoval další psychedelické tryptaminy, např. 5-MeO-DALT a 5-MeO-MALT. V té době se ale jeho zdraví začalo prudce zhoršovat, prodělal mrtvici a začala se u něj rozvíjet demence. Zemřel v roce 2014 na karcinom jater.

Většina z látek, které Shulgin syntetizoval, zůstává ve většině států na seznamu zakázaných látek, a proto nemohou být využívány k legální terapii. Jinde jsou ale stále legální a pořád se těší velké oblibě u undergroundových terapeutů. Doufejme, že reklasifikační a legalizační tendence budou pokračovat a tyto terapeuticky využitelné molekuly dostanou možnost uplatnit se v medicíně.

Vojtěch Cink
Česká psychedelická společnost
5.6.2021


Literatura:
SHULGIN, Alexander T. The background and chemistry of MDMA. Journal of psychoactive
drugs, 1986, 18.4: 291-304.
SHULGIN, Alexander; SHULGIN, Ann. Pihkal. Berkeley. 1991.
SHULGIN, Alexander; SHULGIN, Ann. TIHKAL: the continuation. Berkeley: Transform
Press, 1997.
STEVENS, Jay. Storming heaven: LSD and the American dream. Grove Press, 1987.
"Ann Shulgin". Shulginresearch.org. Archived from the original on May 14, 2016. Retrieved May 11, 2016. Detailed biography of Ann Shulgin
THEODORE, Alexander. “Sasha” Shulgin. Psychedelic Research. November 18, 2010.