Když dopádlovala, ihned k ní běžela maminka Myriam, jež je zároveň její trenérkou, smála se a samou radostí poté skočila do vody.
Otec Richard zase doma u televize v Austrálii držel palce a zhluboka si oddechl: Konečně.
Zlato z olympijských peřejí byl v rodině Foxových dlouholetý a nesplněný cíl. Už rodiče sedmadvacetileté závodnice se o něj pokoušeli, jenže bez úspěchu.
Otec sice vyhrál na kanoi deset světových titulů, leč olympijské zlato žádné.
Maminka měla titulů osm, na hrách byla nejlépe třetí.
„Moji rodiče jsou pro mě úžasnými vzory, inspirací a hodně mě podporují,“ líčila slalomová obojživelnice. „Oba byli olympionici a oběma ke zlatu chyběl kousek. Přišli o něj kvůli časové penalizaci.“
Zdálo se, že prokletí provází i ji. Za poslední dekádu vyhrála téměř vše, co se dalo. Má deset zlatých z mistrovství světa, ovládla Světové poháry.
Jen ty olympijské hry...
Do Londýna i Ria jela pokaždé v roli jedné z velkých favoritek, jenže k potvrzení předpokladů jí vždycky kousek chyběl.
Stříbro.
Bronz.
Taková byla její bilance z předchozích dvou klání pod pěti olympijskými kruhy.
Australská kajakářka Jessica Foxová pózuje s bronzovou medailí z her z Ria.
Do japonské metropole jela odhodlaná vybojovat chybějící kov. Ne ale za každou cenu. „Zlato by byl samozřejmě můj sen. Ale můj cíl je, že chci předvést takový výkon, na který budu hrdá. Na co to bude stačit, to uvidíme. Neovlivním, jak pojedou ostatní,“ vykládala v červnu při Světovém poháru v Troji.
V dějišti her předváděla skvělé výkony. Na kajaku suverénním způsobem vyhrála kvalifikaci a pak si podmanila i semifinále. Jenže když přišel čas udělat poslední krok ke zlatu, znovu měla smůlu.
Tratí sice ve finále projela nejrychleji ze všech. Co jí to ale bylo platné, když dvakrát trefila branku a zapsala čtyři trestné sekundy.
Znovu tak musela skousnout chuť porážky. Znovu přidala do své sbírky „jen“ bronz.
A bude to štěně? O nakažlivé radosti i hořkých slzách Terezy Fišerové |
Ještě ale měla jednu šanci. Z kajaku přesedla do kanoe, v které ji čekala olympijská premiéra.
Den před finále jí otec poslal zprávu s posledními radami. „Chce to odvahu, sebevědomí a kontrolu,“ stálo v ní.
„A já ještě nikdy nebyla tak nervózní,“ cítila Foxová. „Dvacet minut před startem jsem si dala malou zmrzlinu. I když jsem se předtím cítila dobře, okamžitě jsem šla zvracet. To se mi ještě nikdy nestalo.“
Tentokrát se jí však dařilo podstatně lépe.
Po jasném vítězství v semifinále si podmanila i jízdu o medaile. Ani jednou nechybovala a před druhou Britkou Mallory Franklinovou triumfovala o více než tři a půl sekundy.
Mimochodem, svým časem by byla ve stejné kategorii mezi muži šestá.
Kanoistka Jessica Foxová z Austrálie během rozjížděk na olympijských hrách v Tokiu.
„Jsem hrdá, že jsem zajela jízdu, jakou jsem chtěla,“ zářila štěstím. Poskakovala po pódiu, smála se. Dokázala to!
„Jess to moc přeju. Ta si zlato opravdu zaslouží,“ blahopřála jí i Fišerová, ve finále šestá, a další soupeřky se přidávaly.
„Není to jen moje výhra. Ale celé mojí rodiny,“ líčila Foxová. A otci na dálku se zlatem na krku vzkazovala: „Tati, nemůžu se dočkat, až ti ho ukážu.“
Ani nejcennější kov tak už u Foxů nechybí.
