„Víte, vyhrál ten lepší, ten který neminul. Ale ať by to byl ten, nebo ten, jestli by vyhrál Jirka nebo David, je to jedno, měli jsme dvě medaile. Já to přál oběma, protože zlatá medaile se nedá rozpůlit a ani nemůžeme mít dvě,“ usmíval se hrdý kouč.
Nebo spíš koč, jak mu oba svěřenci říkají.
Když celý zlato-stříbrný závod v Tokiu skončil, všichni tři seděli na střelnici a povídali si. O čem? O ničem extra, pořád tomu nechtěli věřit.
Pak Lipták s Kosteleckým vzali trenéra na ramena, na prstech ukázali trojku a nechali se fotit. Tahle fotka je totiž naprosto unikátní.
Jsou na ní tři olympijští vítězové v trapu za posledních 29 let.
„Trap v Česku prostě umíme. Máme na to lidi, kteří chtějí pracovat, dělají to zodpovědně. Už když tady skončila kvalifikace, říkal jsem, že se pokusíme dotáhnout finále do zdárného konce, ale že když to nevyjde, nic se nestane. A vidíte, jak to dopadlo,“ usmál se zpod brýlí, kde se mu pořád objevovaly slzičky.
„To víte, dva Češi ve finále, to je něco úžasného, nemá to chybu. Vážně k tomu není co dodat,“ říkal.
Naposledy byli dva čeští střelci ve finále trapu právě před zmiňovanými 29 lety.
Tehdy na hrách v Barceloně do finále spolu s Hrdličkou postoupil ještě Pavel Kubec, který ale skončil pátý.
„Tady se to klukům podařilo udržet. Ale to víte, že se mi vzpomínky na Barcelonu vracejí. Všechno se mi vybavilo,“ usmíval se.
Ve finálovém rozstřelu o zlatu Hrdlička stál proti Japonci Kazumimu Watanabemu. Ale nebyl to podobně vypjatý rozstřel jako nyní v Tokiu, kdy rozhodovala o vítězi až sedmá rána.
Watanabe totiž minul hned tu první.
„U mě to trvalo jednoho holuba. Ale stejně je vtipné, že v Barceloně tahle série začala s Japoncem a teď jsme na ni v Japonsku zase navázali,“ líčil.
U triumfu Kosteleckého v Pekingu ještě jako trenér nebyl. Reprezentaci vede od roku 2013. Nyní má tedy v týmu dva olympijské vítěze a sám je také olympijským šampionem.
Žádný jiný trenér na světě se ničím podobným pochlubit nemůže.
Jaké to je trénovat dva šampiony her?
„Trénujeme jako každý druhý, nemají nic extra navíc. Je to, jak to říct, úplně normální, v pohodě. Přijdou na střelnici a trénujeme,“ směje se.
Unikátní je také to, že Lipták s Kosteleckým jsou dobří kamarádi.
Bydlí kousek od sebe, chodí spolu na pivo, rodiny se znají, přátelí.
„Všichni nám říkají, že tohle nám může závidět celý svět. Je to individuální sport, ale ti kluci si fakt rozumí, nezávidí si,“ popisuje Hrdlička.
Každý z nich je přitom úplně jiný střelec.
Zatímco Kostelecký potřebuje před střelbou delší přípravu, Lipták to příliš neřeší. Pobalí si věci a jde okamžitě na věc.
Jednu věc mají ale všichni tři olympijští vítězové společnou.
„Musíte mít pro trap vlohy, postřeh a jak jsem říkal, musíte chtít. Když pro to nic neuděláte, daleko nedojdete. Oni pro to udělali hodně a dneska jsou tady,“ dodává Hrdlička.