Když mi volal, slzy v očích jsme měli oba, říká maminka čerstvého olympijského vítěze Prskavce
Kajakář Jiří Prskavec vybojoval pro Česko další medaili z olympijských her v Tokiu – a je to rovnou ta nejcennější zlatá. Na dálku ho od slalomového kanálu v pražské Troji podporovala jeho rodina i příznivci, fandili tam u velkoplošné obrazovky. V první řadě seděla také maminka čerstvého olympijského vítěze Marcela Prskavcová. „Bylo to emotivní a strašně mu to přeju. Byl výborný,“ řekla v rozhovoru pro Radiožurnál.
Váš syn ovládl semifinále i následné olympijské finále. Jak se na to dívalo?
Když se vyhrává, tak se na to dívá úplně nejúžasněji. Bylo to krásné. Strašně moc to s ním prožívám. Bylo to emotivní a strašně mu to přeju. Byl výborný.
Jak prožívala zlatý olympijský úspěch kajakáře Jiřího Prskavce jeho maminka? Poslechněte si rozhovor Marie Veselé
Vydržíte se na to koukat?
Teď jsem se koukala, protože jsem to chtěla vidět. Ale je pravda, že když sleduju některé závody, tak se dívám nepozorně a pouštím si to třeba ze záznamu. Pokud to půjde, tak i olympiádu si pustím ze záznamu, protože jsem to úplně detailně neviděla. Člověk pozoruje i mezičas, aby měl přehled, jak na tom je. Samozřejmě ze záznamu víte víc, ale teď jsem se koukala, povzbuzovala jsem ho a hnala jsem ho do cíle jako celá kupa lidí, kteří tady byli.
Věřila jste, že to váš syn zvládne?
Přála jsem si to, ale samozřejmě pochybnosti jsem měla. Věřím mu, ale pochybnosti tam jsou vždycky. Je to ten vnitřní neklid – tohle se může stát, materiál nemusí vydržet. V semifinále odpadli dva velcí favoriti, takže jsem říkala, že když se to stane i takovým klukům, může se to stát i nejlepšímu kajakářovi. Ale věřila jsem mu a přála jsem mu to.
Další olympijské zlato pro Česko, v Tokiu ho vylovil kajakář Prskavec
Číst článek
Před závodem byl určitě nervózní. Má syn nějaké rituály, kterými se uklidňuje?
Jeho rituály neznám, ale určitě nějaké bude mít. Nějaký zažitý způsob, jak jde na vodu, jak se rozjíždí, jak se koncentruje. Myslím si, že malinko nervózní určitě byl, možná i hodně, ale on ví, že nervozita je trošičku potřeba.
Už víte, jak to oslavíte, nebo je na to ještě moc brzo?
Nijak jsme se nedomlouvali. Možná si dáme večer nějakou skleničku. Mám u sebe snachu s vnoučkama, takže se potřebujeme věnovat jim, ale večer to určitě oslavíme. Už se těšíme, až k nám Jířa s velkým Jířou přijedou.
Vy jste spolu po závodu telefonovali. Co jste si říkali?
Když jsme volali, tak to bylo bezprostředně po jízdě. Ale byl tady strašně velký hluk, takže nebylo slyšet, co si říkáme. Nejdříve mluvil se snachou a potom se mnou. Říkal „maminko“, trošku brečel, já jsem taky měla slzy na krajíčku, takže jsem mu pogratulovala, že je výborný, skvělý.
