Kliknutím zvětšíteCeny stavebních materiálů dál rostou. U kterých je situace nejhorší?
Zejména u oceli, dřeva, cementu, materiálů k zateplení a všech plastových výrobků. Cementu je málo v celé Evropě a nedá se ničím nahradit, u některých dalších komodit je to otázka celosvětová. Suroviny jsou teď navíc extrémně drahé. Vždyť jen od začátku letošního roku jde o zdražení v řádu sta procent. Firmám se stává, že když potřebují pro dodávku do stavby tisíc tun oceli, nabídka platí jen osmačtyřicet hodin, a nakonec často nedostanou ani požadované množství.
Vyšší ceny materiálů se jistě promítají i do ceny nových staveb.
Je to problém nás všech, protože se to týká celého dodavatelského řetězce včetně zadavatelů. Občas se stává i to, že investoři typu krajských organizací mají vysoutěženo, ale firmy se omlouvají, že nepodepíšou kontrakt, protože nejsou schopny garantovat ceny. V řadě případů přitom soutěže bývají zorganizované rychle, půl roku bývá slušný čas, ale v našem případě může půl roku při takové změně znamenat nárůst ceny o osmdesát až devadesát procent.
Některé stavební firmy garantují ceny jen pár dní. Nevyplatí se proto spíše počkat, až tahle složitá situace skončí?
To záleží skutečně na osobním rozhodnutí každého. Samozřejmě že existuje možnost určité korekce cen, které teď vyrazily extrémně nahoru. Je ale otázka, kdy přijde, pokud přijde. Zda to bude s podzimním ukončením stavebních prací a zimní přestávkou a na jaře se to vrátí do nějaké míry k normálu… ale to nikdo garantovat nebude. Někteří naši členové předpokládají zklidnění situace po prázdninách, jiní tak optimističtí nejsou.
Co tedy doporučujete?Myslím si, že se dá garantovat jenom jedna věc, a sice, že už se to nikdy nevrátí tam, kde to bylo. To je jediná jistota. Je to složité, ale stavebníci by měli zvážit svoje aktuální možnosti. Pakliže jsou firmy schopné garantovat po dobu tří týdnů celkovou cenu aktuálně zadané zakázky, mají možnost v rámci toho konkrétního stavebního díla posoudit, které suroviny nebo materiálu je tam nejvíc, a s ohledem na to zvážit svá rizika. Ale to, že cenovou hladinu nebude možné garantovat delší dobu, je zřetelné.
A jak to vypadá s doplňkovými věcmi, jako jsou třeba střešní okna?
Zase to souvisí s tím, co je základní surovinou. Pro střešní okna je to plast, takže i takovýto výrobek je nyní ohrožen. Pokud se týká střešních krytin, tak to bývá spíš lokální nedostatek, typicky se to ukazuje na jižní Moravě, která byla zasažena živelní pohromou. Zatím nemáme signály, že by nedostatek byl trvalého charakteru, ale nelze to vyloučit, protože jak se zvedá zájem o stavění, tak se samozřejmě mohou lokální nedostatky prohlubovat. Když se začne šířit panika, potom takový materiál začne být nedostatkový, protože si ho lidi budou kupovat do zásoby.
Nebyla chyba, že se v devadesátých letech rušily menší cihelny, cementárny a další výrobní závody na stavební materiály, a teď nám zůstalo jen pár obrů?
Čas nevrátíme, koncentrace už proběhla, dneska je tady pět šest významných výrobců stavebních materiálů. Je pravda, že konkrétně cihlářská výroba je vysoce energeticky náročná, a to jsme se vůbec nedotkli toho dalšího, což je dneska Evropskou komisí dopředu tlačený takzvaný Green Deal, tedy mnohem větší důraz na ekologii. Tato politika také může mít poměrně významné dopady. U energeticky náročných materiálů poroste cena. Jestli se začne obchodovat s povolenkami na domy a to, co je energeticky náročné, tak to nesporně může mít dopad a vliv jak na dostupnost, tak na finální podobu staveb, ať už jde o rodinný, anebo bytový dům.
Česko má po bouřlivém schvalování nový stavební zákon, který má ambici zrychlit výstavbu, a tím zlevnit i byty. Je něco takového reálné?Svaz podnikatelů ve stavebnictví podporoval změnu rekodifikace stavebního práva v České republice, protože situace v poslední době už nebyla únosná. Pokud příprava dopravní i jiné infrastruktury trvá více než deset let, je to v dnešní době neakceptovatelné. Takže filozofie jednoho rozhodnutí, jednoho úřadu, jednoho místa pro podání je podle nás samozřejmě správná a věřím tomu, že se ty procesy podaří zrychlit. Je pravda, že zákon bude mít postupný náběh, konečná účinnost celého zákona bude od 1. července 2023, ale optimisticky lze předpokládat, že někdy za tři roky se bude vydávat stavební povolení už podle nového zákona.
Může to tedy zlevnit nové byty?
To se při nárůstu ceny surovin a vzhledem k velké poptávce vůbec stát nemusí. Poptávka je totiž tak vysoká, že i zrychlení a vržení nových projektů na trh může nějakým způsobem cenu udržet. Problém je v tom, že investoři a developeři jsou dnes v situaci, kdy mají sice prodané byty, ale velmi zjednodušeně řečeno ještě podle starých cen. Takže to budou muset řešit, jestli budou třeba muset jít na nějaké sankce a vracet peníze, nebo budou vyjednávat s těmi, kteří si byty koupili za staré ceny. Pravda je, že cena už nikdy nebude taková, jaká byla. A pro investora je to samozřejmě otázka, zda zkrachuje anebo ne. V tom případě se ale problém jen posouvá od stavební firmy k investorovi.
Kolik bytů podle odhadu svazu momentálně na trhu chybí?
V Praze jsou to řádově desetitisíce bytů, které podle odborných institucí chybí. Má se za to, že každý rok by v Praze mělo být řádově dokončeno šest až deset tisíc bytů, ale toho už několik desítek let nedosahujeme, takže deficit narůstá a poptávka pořád zůstává. Proto se nedá očekávat, že by se ceny snížily. Už jsem si myslel, že jsme dosáhli toho určitého bodu, od něhož je cena již tak vysoká, že do toho investor, mám na mysli soukromníka, který si nemovitost kupuje, už nepůjde. Opak je ale zatím pravdou.
Při projednávání stavebního zákona padala různá čísla a odhady jak dlouho tedy v Česku trvá postavit bytový dům?
Připravit projekt je záležitost roku a půl nebo dvou, záleží na rozsahu. Otázka ale je, jak dlouho se povoluje. Přípravná fáze trvá v řádu roků, obvykle osm až dvanáct let, v některých případech i déle, je-li třeba vyžadována úprava územního plánu. Pokud jde o vlastní technické provedení stavby od vydání stavebního povolení, pokud nezasáhne nějaká nepředvídatelná událost typu stoprocentního nárůstu cen některých surovin, tak se bavíme o řádu desítek měsíců, tak do dvou let.
Takže když se to všechno sečte, je to nějakých patnáct let.V případě, že do toho započítáte přípravu a nějaké dohadování, není-li tam územní plán úplně napevno, tak to může být opravdu takováto doba.Stavební úřady budou nově patřit pod stát. Je to pro stavebníky výhoda? Starostové se netají obavami, že systém stavebního řízení bude kolabovat.Já jsem stavební zákon obhajoval a obhajovat ho budu dál. Myslím si, že nemají pravdu, a je potřeba si říct na rovinu, že starostové a samosprávy nikdy výkon efektivně neměli v ruce. Vždycky to byla státní správa v přenesené působnosti, tedy stát se dohodl se samosprávami, že je nechal vykonávat část svých pravomocí. Povolování staveb je akt státní správy, máte nějaké povinnosti, a pokud je splníte, máte dostat kulaté razítko a můžete stavět.
Ze zákona se ale stalo politikum.
To je bohužel v určité chvíli před volbami logické, ale já to považuji za nešťastné, protože se ztratil důvod k tomu, proč se ta změna dělá. Už jsem měl naopak možnost mluvit s celou řadou starostů, kteří to vítají, protože budou zbaveni odpovědnosti za to, co se tam staví a proč se to tam staví. Samospráva má nesporně v konkrétním prostředí vytvořit územní plán a domluvit se s veřejností, co v tom území bude. Pokud má tuto dohodu, rozhodnutí zastupitelstva, a má územní plán, tak si pak myslím, že tu už není místo na to, jestli se někomu něco líbí, nebo nelíbí, a vydání stavebního povolení je pak už technicistním procesem správního řízení.
Jaká je tedy podle vás výhoda nového zákona?
Je to strašně důležité, protože se tady často mluví o digitalizaci stavebního řízení. Ale bez toho, aby nastala tato změna, která dá stavební správu do jediné linie, bych si nedokázal představit, že by proběhla úspěšně digitalizace. To by nebylo možné, kdyby byl každý stavební úřad na úplně jiné technické úrovni. Když chcete digitalizovat stavební řízení, musíte mít jedno úložiště, kam se to bude dávat tak, aby se tam mohli podívat jak úředníci, tak investoři a stavebníci. Jsem přesvědčen o tom, že by se tento proces bez změny zákona nedotáhl do konce.
V závěrečné fázi schvalování se proti vůli ministerstva pro místní rozvoj do zákona dostala i možnost obydlování nebytových prostorů. Ministryně Dostálová teď hodlá „bydlení ve sklepech“ zarazit vyhláškou. Přesto, neotevřela se tím pověstná Pandořina skříňka?
Já věřím tomu, že ne, a že to spíš bylo nepochopení. Samozřejmě jsem zaregistroval, že to v Poslanecké sněmovně vedlo k úbytku hlasů. Pro zákon tedy nehlasovali všichni, u kterých se to očekávalo. Pokud vím, tak se to podařilo nějakým způsobem vysvětlit, i když nechci říkat, že se to podařilo napravit. Legislativní proces prostě proběhl tak, že to sněmovna schválila, Senát vrátil bez pozměňovacích návrhů a sněmovna tento zamítavý postoj Senátu přehlasovala. Tohle je jen jedna konkrétní věc a myslím si, že nikdo neočekává, že stavební zákon bude dovolovat něco, co je v rozporu se zdravým rozumem. Takže věřím tomu, že se to vyřeší v prováděcí vyhlášce.
Ke stavění jsou potřeba stavební materiály, legislativa a pracovníci. Máte nyní na stavby dost lidí?To je jedna z nejtěžších otázek. Problém byl už před koronavirem. Obecně platí, že české stavebnictví prošlo mezi lety 2010 až 2014 rozsáhlou krizí, kdy z oboru odešlo zhruba šedesát tisíc lidí. Původně v něm pracovalo asi 420 tisíc lidí a dneska odhadujeme, že se jich ve stavebnictví pohybuje asi 360 tisíc. Tu ztrátu se nikdy nepodařilo nahradit. Bohužel se to nedaří ani zahraniční pracovní silou.
Proč tady zahraniční pracovníky nemáme?
Přístup státu v tomto bodě není šťastný. Nechci sice říkat, že by naším vzorem mělo být Polsko, ale zatímco u nás je řádově několik tisíc stavebních dělníků ze zahraničí, v Polsku jich podle našich informací mají milion. S tím se jim přece jen staví radostněji, když je pracovní síla k dispozici.
Důležitý však není jen počet pracovníků, ale také jejich kvalifikace.
Bolavým místem jsou hlavně řemesla a středoškolské učební obory. Počínaje zedníkem, pokrývačem a konče elektrikářem. Ten nedostatek existuje, a zatím bohužel nevidíme světlo na konci tunelu. Přičítáme to tomu, že se nedaří přesvědčit rodiče, kteří rozhodují o budoucnosti svých dětí, že stavebnictví je perspektivní obor.
Přitom ale tedy podle vás o perspektivní obor opravdu jde. Platí znovu, že řemeslo má zlaté dno?
Dneska je to nepopiratelná pravda. A myslím si, že má také dobrou budoucnost. Trošku spoléháme na častokrát skloňovanou digitalizaci a věříme, že se i náš obor dostane na vyšší úroveň, ale je to běh na dlouhou trať. Vznikají nové budovy, které se dají vyrábět pomocí digitalizovaných metod. Jenže i když budete některé stavby schopni „vytisknout“, stejně nedokážete bez řemeslníků rekonstruovat historické budovy. Tam s nějakou prefabrikací neuspějete, tam musíte mít řemeslníka, který to umí, a těch je skutečně nedostatek.
Jak nedostatek pracovních sil vyřešit?Problém se řemesly je i v tom, že těm, kteří to umí, je dneska často přes padesát let. Máme velké obavy, že ty mladé to nebude mít kdo učit. Po nástupu do funkce jsem projel všechny naše krajské organizace. V každém krajském městě je velké učňovské zařízení: když v nich za úspěch považujeme, že se do učení na zedníka přihlásí deset lidí, pět jich nastoupí, tři dokončí a skutečně tu práci dělají dva, tak to není šťastná cesta.
Dokážou se s tím zaměstnavatelé poprat?
Firmy se snaží učně motivovat smlouvami kvůli zaměstnání po škole a nabízejí jim praxe. Závazek ale bývá vágní, a často si proto stěžují, že efekt je mizivý. Kdyby to ovšem nedělaly, zájemců by bylo ještě méně.
Kolik si takový zedník, truhlář nebo bagrista vlastně může vydělat peněz?
Příjmy řemeslníků se pohybují řádově kolem padesáti tisíc korun hrubého. Záleží na tom, jestli jsou zaměstnanci, nebo dělají na IČO. Jsou ale i natolik nedostatková řemesla, že se dostávají na vyšší platovou úroveň. Opravdu nejsme ten špinavý obor, jak se to traduje. Dneska to už není jenom práce typu výkopů na silnici nebo chodníku, i když i to je potřeba. Za těmi lidmi ale něco zůstává. Kdo je zaměstnán ve stavebnictví, tak třeba po dvou letech při odchodu z hotového projektu vidí, že za ním něco zůstalo. Mně by třeba v průmyslu takovou radost, jestli sjede z pásu o pár škodovek víc, asi nedělalo. Jsem rád, že za námi vidím hotové stavby.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
