Srpnové dny

K tomuto výročí jsem vybral úryvky z mé oblíbené knihy "Smrt přišla z východu"

1968

       Kolona zahnula napravo na nábřeží. Po sto metrech prudce zastavila. Na druhé straně v protisměru, stály tři české, sovětskými vojáky zabrané, nákladní automobily plné sovětských vojáků. U prvního, modré Pragy V3S, u otevřeného motoru se pral sovětský poručík s dlouhovlasým mladíkem, který urputně, bez ohledu na poručíkovu snahu mu v tom zabránit, vytrhával kabely a hadičky, aby zabránil autu v další cestě.                                  "Přece ho v tom nenecháme!" vykřikl někdo z korby.                                                            "Hr na ně!" ozval se hlasitý povzbuzující výkřik, po kterém následoval hromový řev: Hr na ně!" doplněný ojedinělým husitským pokřikem: "Bijte je a na množství nehleďte!"        Všichni hromadně seskakovali ze stojící kolony aut, aby pomohli hrdinnému Čechovi, který ve své urputné snaze zabránit další jízdě si nevšiml lidí, kteří mu přibíhali na pomoc.                                                                                                                                       Vojáci na korbě viditelně znervózněli. Povstali a chtěli seskočit.                                          Poručík rychle zhodnotil situaci, nechal vlasatého mladíka, ať vytrhává kabely a otočil se k přibíhajícím. Vyndal z pouzdra pistoli a řval na vojáky, kteří se z obavy před přibližujícími lidmi snažili seskupit na odvrácené části korby, připraveni seskočit dolů,, aby se připravili k obraně. V nastalém zmatku vojáci chaoticky tasili zbraně. Důstojník zařval povel a výstražně vystřelil do vzduchu. Vojáci ho následovali.   Nad přibíhajícími  obránci mladíka se ozval štěkot samopalů. Vyděšeni, zmateni, se všichni, jako na povel, otočili a drali se nazpět ke stojící koloně. Jenomže řidiči, zaskočeni nečekaným vývojem, se předčasně rozjeli.                                                                                                                 Petr byl dva kroky od svého auta, když se dalo do pohybu. Skočil a prsty se zachytil za zadní bočnici. Křečovitě se ji držel, až mu námahou zbělely klouby. za sebou slyšel krátké dávky ze samopalů.-----  str. 91

1969

        V Londýnské ulici, pod urputným odporem davu, se postup transportérů a represivních sil zastavil. hrozilo nebezpečí, že je demonstranti obklíčí. Ozval se štěkot výstřelů. Dav ztuhl. V nenadálém tichu se ozval zvířecí řev: Zabili dítě!"                                     Růženčina matka v závěsu s Růženou a Zdeňkem se drala, ze strachu o dceru, pryč. Po zděšeném výkřiku se zastavila. Prudce se otočila a s hrůzou a vytřeštěným výrazem v očích a křikem: "Pusťte mě!" si razila cestu zmítajícím davem k místu neštěstí. Prudce rozrazila ztichlé, nechápající klubko lidí. Na dlažbě spatřila asi třináctiletého chlapce, nad kterým se skláněl mladý muž. Hochovi vytékal z úst pramínek tmavé krve a na břichu se šířila krvavá skvrna vsakující se do bílého trička. Přiklekla na zem vedle mladého muže či spíše chlapce.  Chytila chlapce za ruku a zoufale, s očima zalitýma slzami, sledoval třesoucí se tělo.                                                                                                                        str. 252

Neměli bychom zapomenout proč a kdo tuto potupu způsobil.