Zdá se, že používáte prohlížeč, jenž nepodporuje aktuální technologie pro zobrazování obsahu na webu. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, jenž dnešní standardy splňuje.

Aktualizovat

Na vašem soukromí nám záleží

My, Městská část Praha 3, IČO 00063517, používáme soubory cookies k zajištění funkčnosti webu a s Vaším souhlasem i mj. pro zlepšení kvality našich webových stránek a jejich obsahu. Kliknutím na tlačítko „Povolit vše“ souhlasíte s využívaním cookies a předáním údajů o chování na webu.

Přeskočit na hlavní obsah

Domácí mazlíčci na Trojce: bydlíme se psy i krajtami

Pandemie podpořila oblibu domácích zvířat i na Praze 3. V městských bytech tu lidé chovají kromě psů a koček třeba hady, krysy nebo slepice.

Mít společníka a kamaráda, splnit dětem sen a zároveň je naučit starat se o živého tvora, to jsou obvyklé důvody, proč si pořizujeme domácí zvířata. V době, kdy většina rodin tráví víc času doma, uvažují o koupi domácího mazlíčka pro sebe nebo pro své blízké i ti, které to dříve nenapadlo. Že pandemie podpořila zájem o domácí zvířata, potvrzují i lokální prodejci chovatelských potřeb. Mnoho lidí si ale podle nich neuvědomuje, že po skončení krize už nebudou tolik doma, a měli by zvážit, zda bude v jejich silách se o zvíře dál postarat. Zájemci o psa nebo kočku také často podceňují finanční stránku takového rozhodnutí, takže skutečné výdaje za krmivo, příslušenství a veterinární péči je pak nepříjemně překvapí.

Levnější variantou může být třeba drobný hlodavec, želva nebo ještěr. Oblíbené jsou činčily, osmáci, agamy nebo gekončíci. Roste ale také zájem o chov veverek a šneků. „Šnek je jedno z nejlevnějších domácích zvířat,“ potvrzuje Tomáš Protiva ze šnečí prodejny Landsnails v Jeseniově ulici. „Stačí mu plastová krabice a zdroj vápníku, kterým je například sépiová kost.“ Mít doma šneka jako kamaráda se stává populární hlavně mezi dětmi. Rodiče potěší, že nemusí po takovém zvířeti uklízet, řešit hlídání během dovolené a platit za veterinární vyšetření.

Na Praze 3 se ale najdou i méně obvyklí domácí mazlíčci. „Jezdím na jednu farmu, kde mají drůbež. Tohle kuřátko chtěla slepice napadnout, tak jsem se rozhodla, že ho zachráním, a odvezla jsem si ho před pár lety do bytu na Vinohradech,“ vypráví Ivana Frýdecká. Její slepice teď žije na malém dvorku u domu. „Rodina mi nejprve řekla, že jsem blázen. Ale už si na ni zvykli, je to člen domácnosti,“ říká Ivana, která má radost i z reakcí okolí: „My jsme barák dobrých lidí, sousedy to baví.“

Ještě odvážněji se k domácímu chovu slepice staví Ondřej Chalupa, který si svou opeřenou společnici bere i do kanceláře. „Mám ji stále při sobě, protože je to zvíře se silně vyvinutým sociálním chováním a samotu od malička špatně snáší,“ vysvětluje chovatel. Do přenosné klece ji zavírá pouze při přesunech, jinak má slepice relativní svobodu pohybu. V práci na něj čeká sedící na akváriu s kočkolitem, doma je zcela na volno. Ondřej si už zvykl na častý úklid trusu, slepici chodit na záchod zkrátka nenaučíte. Na druhou stranu ho neustále překvapuje praktická stránka chovu: „Stačí k tomu minimální životní prostor, žere to prakticky cokoliv, klade to jedlá vejce… Prostě super.“ Zároveň s úsměvem dodává, že slepice není moc mazlivá.

Marcela Wejvodová si naproti tomu své dva miláčky — Huga a Páju — ke kontaktnímu chování vycvičila. Nebyla to ovšem žádná samozřejmost. Krysy africké, které mohou dorůst až do velikosti kočky, jsou totiž na lidský kontakt citlivé, a pokud je nezačnete v prvních týdnech života ručně přikrmovat, už z nich žádný mazlík nebude. „Když vás kousne tahle krysa, není to jak od potkana, ale většinou na šití do nemocnice,“ přiznává Marcela.

Sdílet:

Anežka Hesová

01. 03. 2021

Login