  |
Hned za vjezdem do tunelu začne silnice prudce klesat. Odřazuji rychlost, přibržďuji a ačkoliv nám ve spoře osvětleném průjezdu proraženém do skaly chybí perspektiva, cítíme, že stále klesáme. A to rychle. Ručička tachometru má stále tendenci přeskočit povolenou rysku. Je to zvláštní pocit, protože kromě tmavé skály je nad námi ještě moře. Na „dně“ je krátká rovinka a pak tunel prudce stoupá. Kabinu naší obytné dodávky zaplňuje hučení motoru, který do otáček žene naplno sešlápnutý plyn. Přejíždíme z jednoho lofotského ostrova na po mezinárodní silnici E 10 podmořským tunelem. Někde nad hlavou nám možná pluje loď.
Adamova velká cestaDva dospělí, malý chlapec a obytná dodávka. Jak se žije na pár metrech čtverečních v domku na kolečkách? Jak vidí země, které projíždějí? Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku ZDE. |
Norské Lofoty jsou vizálně nádherné. Jsou jako dračí zuby trčící z mořské hladiny: ostrné a nekompromisní. K tomu tyrkysově zelená barva moře u bílých pláží, sytě zelené lesy a louky, ze kterých v létě crčí voda v podobě potoků, potůčků a vodopádů. Tam, kam slunce nedosáhne, zůstávají i v srpnu bílé plochy sněhu. Připočtěte sytě červené rybářské útulky - rorbu - stojící na kůlech nad mořskou hladinou a máte záběr jako na pohlednici.
„Až do 90. let byl Fredvang zapomenutou rybářskou vesnicí,“ říká Češka Radka Staňková, které žije už desátým rokem v Norsku a letos vede hotel a hostel Lydersen rorbuer právě ve Fredvangu. „Pak postavili silnici krále Olafa (Kong Olafvs veg, pozn. red.) přes celé Lofoty a začali sem jezdit turisté, což změnilo celou zdejší ekonomiku. Rybářství je i dnes důležité, ale z turismu sem plynou stále větší peníze,“ popisuje (o jejím cestování více čtěte ZDE). A je to vidět i na silnicích.
Začátkem srpna, když už hlavní lofotská letní sezona skončila, je snad každé druhé vozidlo obytné auto: dominují Němci, ale jsou tu k vidění i francouzské, finské či švédské registrační značky. Vykukují mezi stromy, občas parkují tam, kde rozhodně nemají co dělat. Na nejkřiklavější příklad narážíme po ránu na odpočívadle Vågan, které není určeno na noční parkování.
Norové si dali tu práci a napsali to na ceduli hned v několika jazycích. Posádka obytného fordu s německou značkou však vyprala na sociálním zařízení velké prádlo a šňůru se sušícími svršky neváhala přivázat přímo k oné ceduli. Není divu, že se kolem silnice objevují ručně psané cedule s výrazným nápisem „NO CAMPING“. Že je to často u míst zmiňovaných v aplikaci Park4Night rozhodně není náhoda.
„V Norsku stále platí Allemannsretten, tedy právo každého na to, aby měl přístup k přírodě. V praxi to znamená, že můžete využívat zdejší lesy, jezera či řeky, sbírat lesní plody nebo chodit a kempovat v podstatě, kde se vám zachce. Tedy za předpokladu, že kempujete pouze na jednu noc a minimálně 150 metrů od nejbližší budovy,“ vysvětluje Radka Staňková s tím, že jednotlivé obce mohou na svých územích kempování regulovat vlastní vyhláškou. „Myslím si, že regulací přibude. Někteří turisté se totiž nechovají zrovna slušně,“ dodává Radka.
Expediční Weinsberg CaraBus 630 ME- obytná vestavba do dodávky Fiat Ducato - výkon motoru: 160 koní - počet míst na jízdu, na spaní: 4/3 - expediční výbava instalovaná ve společnosti Hykro (www.hykro.cz ): solární panel, měnič napětí, zdvojená nástavbová baterie |
Specialitou silnice E10 jsou kromě podmořských tunelů epicky vyklenuté mosty, při jejichž přejezdu se cestujícím tají dech z výšky nad hladinou, a také designově vyladěná odpočívadla. Norové tady dokazují, že samotná cesta může být cíl. Například odpočívadlo Vågan má hned dvě vyhlídkové terasy na fjord a okolní hory. Odpočívadlo Vestvågøy nabízí pohled na vnitrozemskou část stejnojmenného ostrova a pro klid cestujících tady postavili posezení kryté vysokou zdí. A budova toalety u Moskenes připomíná dračí zuby, i tady je krásný výhled na moře z žulových lavic.
Jak je to s cenami parkování? Velké parkoviště na samém konci silnice E10 je i pro obytná auta zdarma, ale můžete zde stát jen čtyři hodiny (pokud jedete do Skandinávie, vemte si na palubu papírové „parkovací hodiny“, které se používají i v Německu a které se dávají za čelní sklo). V nedalekém Reine vyjde stání na 24 hodin pro obytňák na 450 norských korun. Platí se přes aplikaci v mobilu nebo v hotovosti pomocí obálky vhozené do schránky. Téměř na konci přístavní hráze v Reine je navíc servisní místo, kde je možné zdarma vylít chemický záchod, šedou vodu a nabrat čistou vodu (souřadnice: 67.9354378N, 13.0990069E).
Norské Lofoty patří k nejmalebnějším místům, která jsme dosud navštívili.
