Tanya byla sovětskou odstřelovačkou za druhé světové války. Bývalá učitelka mateřské školky a z přesvědčení dala k armádě a na jejím kontě je zaspaných 36 potvrzených zabití před jejím zajetím a následnou popravou. Posmrtně jí byla udělena Zlatá hvězda a status Hrdiny Sovětského svazu.

Tatyana se současně cvičila jako zdravotní sestra a ostrostřelkyně. Byla však zajata Němci a následně mučena. Němci chtěli získat cenné informace, ale Tanya odmítla promluvit. Němci ji nakonec zastřelili protitankovou dělostřeleckou puškou a vydloubli oči. Nyní jí je věnován památník v jejím rodném Glazově, a jsou po ní pojmenovány ulice ve třech různých městech.

Pilotka? Ne, učitelka

Tatyana Nikolajevna Baramzina se narodila v roce 1919 a její život předtím, než se rozhodla vstoupit do armády byl vcelku běžný. Narodila se do chudší rodiny ruských obchodníků jako pátá ze šesti dětí. I přesto, že její rodiče byli spíše chudší, v roce 1930 byli zbaveni práv a byla jim zabavena velká část majetku. Otec záhy zemřel a matka se muselo o rodinu postarat sama, i přesto se však Tanye povedlo vystudovat střední školu.

Snila o tom, že se stane pilotkou, ale nakonec skončila jako učitelka na venkovských školách, dokud nedostala práci ve škole v Kachkashuru na okraji Glazova. V roce 1937 byla přijata na Komsomol a od srpna 1939 se stala i průkopnickou vedoucí. Roku 1940 se zapsala na Molotovův pedagogický institut se sídlem v Permu, který však nedokončila a začala učit ve školce.

Hrdinské činy

Za okupace vstoupila Baramzina do šestiměsíčního ošetřovatelského kurzu a pokusila se narukovat do armády, což se jí povedlo až napodruhé a díky její schopnosti ostrostřelkyně byla v červnu 1943 přijata na Ústřední školu pro ženské odstřelovače. Po absolvování byla nasazena na západní frontu jako odstřelovač u 252. střeleckého pluku. Zde dosahovala skvělých výsledků, ale začal se jí horšit zrak, tudíž přešla na pozici telefonní operátorky na velitelské stanoviště svého pluku.

A pak ji náhoda změnila život.

Pod těžkou nepřátelskou palbou v květnu 1944 si všimla nepřátelských sil blížících se k týlu jejího praporu a dokázala varovat svého velitele. Během průzkumné mise na konci června pak rovněž opravila telefonní linku velitelského stanoviště, přestože čelila intenzivní dělostřelecké palbě. Oprava trvala 14 hodin. Její činy byly hrdinské.

Sebeobětování

Právě za tento čin dne 24. března 1945 při operaci Bagration a za její vlastní oběť při snaze bránit zraněné vojáky Rudé armády získala poté titul Hrdinky Sovětského svazu.

Když konvoj Rudé armády připravoval svůj postup podle plánu, Baramzina nebyla ještě zamýšlenou součástí vyloďovací skupiny. Nakonec ale přesvědčila svého velitele, aby ji nechal jít, s odvoláním na její odstřelovačský a lékařský výcvik. Jako nedočkavá dobrovolnice se rozhodla být součástí riskantní operace včasného přistání, která měla německým silám zablokovat používání strategické silnice v Bělorusku. Poté, co její přistávací skupina utrpěla těžké ztráty, měla možnost skrýt se v žitném poli, aby čekala na posily, ale místo toho se rozhodla zůstat vzadu a bránit výkop zraněných vojáků. Silně v menšině bojovala až do poslední střely a granátu, aby uhájila zemljanky. Byla však zajata, mučena a pak i zabita německými vojáky.

Dne 18. července 1944 byla nominována na titul Hrdina Sovětského svazu za její sebeobětování, které bylo uděleno 24. března 1945. Její ostatky byly původně uloženy v hromadném hrobě ve Volmě, než byly ostatky v roce 1963 přeneseny do Kality.

Zdroje: www.findagrave.com, glazovmuseum.ru, Simonov, Andrey; Chudinova, Svetlana (2017). Женщины - Герои Советского Союза и России. Moscow: Russian Knights Foundation and Museum of Technology Vadim Zadorozhny. ISBN 9785990960701.