„V první vlně jsem sloužila na lůžkovém oddělení a to jsem se bála covidu hodně. Ruce jsem měla rozežrané od dezinfekce, do supermarketu jsem nosila gumové rukavice. Hlavně jsem se nechtěla nakazit a přitáhnout to domů. Do toho všude negativní zprávy,“ vzpomíná zdravotní sestra Irena z Liberecka na počátky pandemie.
Staly se zárodkem jejích pozdějších psychických problémů. O několik měsíců později u ní propukly úzkostné stavy a panické ataky.
Jsou nastaveni tak, že oni jsou ti, kteří pomáhají a musí všechno zvládnout. Potřebu pomoci pro sebe vnímají – ať již si to uvědomují nebo ne – jako svoje profesní selhání.