Jan Urban: Jak vyštvat ze země politické konkurenty. Edvard Beneš se mstil na příbuzných
Neoddělitelnou součástí vylhaného mýtu o demokratickém charakteru třetí republiky je i obraz prezidenta Edvarda Beneše jako ryzího demokrata, obelhaného a zrazeného komunisty až v únoru 1948. V nepřikrášlené skutečnosti byl přitom spolu s komunisty jedním z hlavních strůjců demontáže a porážky československé demokracie. V textu zveřejňujeme i unikátní a dosud nepublikovaný dokument.
Doma budovaný obraz Edvarda Beneše jako demokrata, respektovaného a obdivovaného na Západě i na Východě, nebyl pravdivý nikdy. Vždyť už v roce 1920 napsal první britský velvyslanec v Praze Sir George Clark o Benešovi, že jde o „bezohledného oportunistu“.
Jeden z nejzkušenějších amerických diplomatů třicátých let William Christian Bullit napsal o Benešovi v důvěrném memorandu pro prezidenta Roosevelta: „Každý, kdo něco znamená v politickém životě Francie a Anglie, považuje Beneše za naprosto sobeckou postavičku, která svou lacinou mazaností v drobných záležitostech a naprostým nedostatkem moudrosti ve věcech velkých, umožnila rozpad své země.“
A jeho legendární kolega Anthony J. Biddle, za války velvyslanec u několika exilových vlád v Londýně, včetně československé, popsal Beneše v osobní depeši prezidentu Rooseveltovi pohrdlivě jako „nástroj ruské propagandy“.
Loutka sovětských plánů
Sám Edvard Beneš byl vůči stalinistickému Rusku až nevysvětlitelně slepý. Československá diplomacie i zpravodajci věděli už od 20. let o sovětském rudém teroru, ale ministra zahraničí to nezajímalo.
Britský velvyslanec v Praze Joseph Addison byl zcela otřesen, když mu Beneš po své cestě do Moskvy v roce 1935 vyprávěl o sovětských dělnících „placených a živených lépe než v samé ČSR“ nebo o tom, jak všichni sovětští dělníci tráví každý rok s celou rodinou šest týdnů na Krymu. Potvrdila mu to prý jeho paní Hana, kterou sovětští hostitelé vzali na nákupy, „a nikde neviděla nedostatek zboží“.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Nejpozději od svojí další ponižující moskevské mise v roce 1943 byl už jen Stalinovou loutkou. Do smrti nepochopil, že pro Moskvu nikdy nepředstavoval partnera, jak sám věřil, ale pouze užitečného posluhu, který za války Stalinovi donášel informace o polské exilové vládě. Stal se poslušným vykonavatelem sovětských plánů na ovládnutí střední Evropy, zcela stejným, jako byli českoslovenští komunisté.
Edvard Beneš nebyl ve své slepotě vůči Stalinovi v české společnosti osamocen. Tradice vymyšleného slavjanofilství z 19. století, trauma z předválečného rozpadu státu a maniakální strach z Německa vedly od května 1945 absolutní většinu české společnosti a všechny politické strany bez rozdílu k naprosto slepému spoléhání na „pomoc“ stalinistické diktatury.
Nikomu nevadilo, že unášela a ve svých lágrech vraždila tisíce československých občanů až do druhé poloviny 50. let. Tato slepota postihla i pozdější komunistické oběti a vyhnance, kteří prohlédli teprve po převratu v únoru 1948, aby se až po této zkušenosti stali na zbytek svých životů antikomunisty.
I tak slavný, odvážný a svobodomyslný novinář jako Ferdinand Peroutka po válce komunisty chválil za jejich příklon k „vlasti, svobodě, demokracii a humanitě“.
Z generála vojínem
Beneš s až patologickou nenávistí nechal pronásledovat svoje politické odpůrce a kohokoliv, kdo by mohl oponovat jeho výkladu událostí. Kam až taková nenávist mohla zajít, dobře ukazuje případ československých politiků, kteří kritizovali Beneše nejpozději od mnichovské krize a kteří začali organizovat domácí i zahraniční odboj ještě v roce 1939.
Zdroj: Archiv Ministerstva zahraničí ČR. Dopis Ministerstva vnitra potvrzuje zatýkání příbuzných členů protibenešovské tzv. Prchalovy skupiny, která se po skončení války nesměla vrátit do vlasti. Manželka Karla Lochera přežila nacistický koncentrační tábor v Ravensbrücku, ale po návratu do Prahy byla už v květnu 1945 zatčena československými orgány. Uprchla společně se svým synem a dcerou Vladimíra Ležáka-Borina z Československa 27. prosince 1945. Dokument je publikován vůbec poprvé.
Beneš, který veřejně vystoupil teprve po přepadení Francie v květnu 1940, je vyloučil ze všech exilových orgánů pod svojí kontrolou a nechal je zavírat do britských zajateckých lágrů jako „podezřelé z nacismu“.
Řada významných československých politiků raději odešla do Spojených států, jako poslední předmnichovský premiér Milan Hodža, anebo se po válce raději vůbec nevrátila do Československa.
Snad nejpozoruhodnější byla existence a pronásledování skupiny, zformované nejprve v Polsku, a po vypuknutí války postupně ve Francii a v Londýně pod názvem Československý národní výbor. Vedl ji armádní generál Lev Prchala, jeden z nejvyznamenávanějších československých vojáků vůbec – a jediný, který v březnu roku 1939 na Podkarpatské Rusi silou bránil území republiky.
Za války ho Beneš nechal degradovat na vojína – a je ostudou, že ho česká armáda dodnes nedokázala rehabilitovat. Novinář Vladimír Ležák-Borin kritizoval Benešovu zahraniční politiku už před válkou jako nesmyslnou cestu „k úplné izolaci Čechů ve střední Evropě“.
Po příchodu do Británie ho na Benešův příkaz československé orgány označily Britům jako nacistického sympatizanta. Strávil dvacet měsíců v internačních táborech a věznicích. Generální tajemník ČSNV, bývalý diplomat a vydavatel Karel Locher, strávil v britské internaci pět měsíců, dokud se Britové nepřesvědčili, že obvinění československých orgánů jsou zcela smyšlená.
Podobně dopadli i další Prchalovi spolupracovníci, místopředseda Václav Míšek, či tajemníci Jiří Bertl a Zdeněk Sládeček. ČSNV v Londýně už v roce 1943 ostře odsoudil Benešem v Moskvě podepsanou smlouvu o přátelství a spolupráci se Sovětským svazem a varovala československou i britskou vládu, že tato protiústavní a nelegitimní smlouva znamená začátek nástupu komunistické diktatury v Československu.
Pomsta na příbuzných
To nejhorší však přišlo až po válce. Československá bezpečnost postupně zatkla jako rukojmí řadu příbuzných (!) členů Československého národního výboru, kteří se nevrátili do vlasti a pokračovali v kritice prezidenta i komunisty ovládané vlády.
Jediný, kdo se odvážil vrátit, byl předválečný poslanec František Schwarz. Okamžitě po příjezdu byl zatčen a zemřel v pankrácké věznici. Řadu týdnů strávila ve vazbě i manželka doktora Lochera, kterou zatkli bezprostředně po návratu z nacistického koncentračního tábora v Ravensbrücku.
Na konci roku 1945 československá vláda dokonce zjišťovala v Londýně, zda by Britové mohli Prchalovu skupinu zatknout a vydat do Československa. Dokument, nalezený v archívu Ministerstva zahraničí, prokazuje, že k zatýkání příbuzných docházelo ještě v lednu 1946, poté, co se několika z nich podařilo koncem prosince 1945 uprchnout za hranice. Tento dokument je publikován vůbec poprvé.
Třetí republika byla nedemokratickým předstupněm totality, genocidním i autogenocidním projektem traumatizovaného šovinistického společenství, které raději utíkalo k chiliastickým snům o nadřazeném státu, slibující „budování štěstí pro všechny naše lidi“, než aby věřilo v zákony a demokracii.
Nenávist vůči všem, „kdo nejsou s námi“, se proto nevyhnutelně změnila ve čtyřicetiletou štvanici na jakýkoliv projev nezávislého myšlení.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
85 komentářů
Bohužel je Eduard Beneš dodnes pro 90% národa hrdinou, dokonce zachráncem národa. Viditelně jej měli jeho diplomatičtí partneři prohlédnutého již mezi válkami. Těžko se pak divit jejich neochotě pomáhat Československu v roce 1938.
Vždy perfektní článek z pera pana Urbana, českým nacionalistům se určitě nebude líbit.
V parlamentu by mělo být zrušeno usnesení ( zákon ? ) o tom , že E. Beneš se zasloužil o stát.
Potvrdilo se, že K. Schwarzenberg měl pravdu ( v předvolební debatě se Zemanem ).
Děkuji pane Jusek, přesně tak to je . Je to až děsivé, co vše mohlo být ve vedení státu..
Jan Urban: Jak vyštvat ze země politické konkurenty…
Já jen souhlasím s autorem této zprávy. Jako mnoho jiných z východního Slovenska, i múj otec byl odvlečen vojáky NKVD v lednu 1945 do SSSR- do hladového lágru, oficiálne pomocí při odstráňování vojnových škod. Oni tam skutečne hladověli a jejich náplní práce bylo, kromě občas jiných prác, nosít v rukách skály na vzdálenost 3 km na výstavbu silnice. Všechno pod přísným vojenským dozorem. Strava pozostávala z „polévky “ z rezancú řepy v teplé vodě s přídavkem mouky, jenom zřídka jím byli podány ryby. Jejich doprava železnicí do lágru byla navlas podobná, jako byla doprava zajatých německých zajatcú zobrazená ve filmu „Bílé peklo“. Pobyt v lágru však byl rozdílny od podmínek popisovaných Alexandrem Solženicynem v trilógii Archipelag Gulag, byl těžší právě kvúli mizerné stravě. O žádné „šlichtě“ otec nemluvil.
Jako jsem se dočetl, tohle svolení k odvlečení naších občanú bylo zakotveno v dodatku ke smlouvě o povojenné spolupráci a vzájemné pomoci… z roku 1943, ozavřené p. Eduardem Benešem v Moskvě. K odlehčení obvinení p. Beneše dodám, že na jeho zákrok jako prezidenta otec byl propuštěn po uplynutí 11 měsícú, síce hrozně zničen, avšak přežil. Takové štěstí už neměl jeho krajan sedlák Mišičko, který vrátivše se nemocný, o 4 měsíce pozdějí, zemřel.
Beneš byl závistivý člověk, který nepřipustil odpor. Ale takový byl i částečně Masaryk, který nasliboval spoustu věcí Slovákům, jen aby mu dali finanční podporu a pak je oklamal.
Hlavně byl sebestředný.
Není divu, že Beneše tak miluje Václav Klaus.
Bohužel, pan Urban má v tom článku v řadě faktů pravdu, jenomže resumé není důkazem o podpoře bolševismu řečeného Beneše, leč bohužel dosti tristní pohled na situaci našich vojáků během války, obecně.
Když to vezmeme i na osudu zmíněného gen. Prchala.
– co už pan Urban nepíše, ten už se pokusil během Mnichovské krize o puč (aby se jako republika mohla bránit), leč nenašel k tomu nikde podporu, i vedení armády ústy gen, Syrového (který byl tehdy premiérem nouzové vlády) s odstoupením Sudet (nechtěně) souhlasilo.
– i tak byl gen. Prchal skutečně jmenován velitelem našich vojenských sil na Zakarpatské Ukrajině, kterou pak ano, vojensky bránil, proti Maďarům ! po 3 dny, ovšem i to už bylo vlastně zbytečné, protože, jednako právě tehdy jsme se stali Protektorátem Německa, a druhako, Slovensko vyhlásilo vlastní, fašistický stát.
– no a pak se dal generál Prchal poměrně obvyklou cestu emigrace, jako spousta jiných českých důstojníků i vojáků, přes Polsko, Francii, do Anglie. Nikde je tam jako migranty neměli rádi (ani nevěděli co s nimi, Západ tehdy s Německem ještě nebojoval), skutečně skoro všichni skončili v různých internačních lágrech, kde se to skutečně různě udávalo, mezi sebou, i to se dá dočíst ve vzpomínkách pamětníků. Potom tedy, během počáteční Letecké bitvy o Angličané začali mít zájem o naše letce, ovšem s úžasem zjistili, že naše čs. vojenské síly v Británii mají přebytek neužitečných oficírů, takže i v tom si museli, ve sporech s naší vládou v migraci, dojednat. A jestli se do toho začal plést jakýsi nikým nezvolený . ČSNV , tak v tom zmatku už se nevyznal nikdo.
Ostatně připomeňme, že to bylo v době, kdy sami Britové, pod vedením Churchilla obětovali „krev, pot a slzy“, aby se jako jediní v Evropě ubránili Německu, takže na široké demokratické a pluralitní diskuze, nebyl prostor…
A taky připomeňme že pragmatický Churchill si dojednal Stalina jako spojence, daleko dřív než Beneš.
No a na závěr, skutečně řada československých elit (nejen tento výbor) se po konci války do republiky rodnej už nevrátila, asi už dle toho kdo nás osvobodil, dokázali odhadnout osud, který by je tam s postupem času čekal. Beneš, neBeneš…
O Benešovi jsem pochyboval už jako dospělej,mám ho v hlavě jako slabocha a naivku která naběhla komunistum na vidle ,prostě se opájel vítězstvím mocností a zapoměl kam jeho politika směřuje -na východ a komunisti už věděli že unavenýho ,sterýho chlapa nic nežene vpřed ,ale nechává se vláčet časem.Ostatně Mnichov nebyl ani tak zrada jako že si mocnosti ověřili co je pravda o utlaku Němcu v pohraničí.Musíme si přiznat že oni byli občany až té druhé kategorie i Slováci na tom byli líp a to k nám historicky nikdy nepatřili .Bylo to přání Štefánika s Masarykem nic víc nic mín.
Toto vyjádření rád podepíši,
plně s tím souhlasím,
hlavně ta část, že Němci byli v I. republice občany druhé kategorie / spíš třetí /,
díky Benešovi, který je nenáviděl,
proto, bohužel, hledali pomoc u Hitlera a dopadlo to tak, jak to dopadlo.
Naprostá pitomost. Němci byli s Čechoslováky naprosto rovnoprávní. Jen nemohli rozdejchat, že nejsou panská rasa s četnými privilegii (jako za Rakouska), mj. jejíž skřeky se musejí povinně používat v úředním styku.
Opakovaně jsem tu konstatoval, že menšiny v Německu mají v současné době daleko méně národnostních práv než měli Němci za první republiky.
Prostě dopadli po válce jak rybářova žena ve známé pohádce (bohužel, ruské, navíc zveršované Puškinem). 🙂
Němci v ČSR nebyli žádní občané druhé kategorie, měli naprosto stejná práva jako každý jiný občan! Měli německé školy včetně středních a vysokých,měli právo jednat v němčině na úřadech. Kolik středních a vysokých škol měli Češi např. v Rakousku,kde byli početnou menšinou?
Vy zřejmě narážíte na vylučování německých firem při výstavbě pohraničních pevností,ale to je celkem pochopitelné. To už bylo v době,kdy se Němci zhlédli v Hitlerovi (což dávali patřičně najevo) a účast německých firem by bylo bezpečnostní riziko.
Ve Vídni před rokem 1938 normálně fungovaly ryze české školy.Československá reprezentace zkrátka projekt mnohonárodnostního státu nezvládla.Porušila téměř všechny sliby a proklamace ,které po padu mocnářství dala mezinárodnímu společenství i občanům.Idea jediného československého národa v protikladu k německy mluvícím občanům ČSR /německojazyční Češi,tzv sudetàci/ byl od počátku katastrofální omyl a lež ,která se musela časem projevit.Kdyby nepřišel nacismus a Hitler, tak by stejně k rozpadu ČSR dřîve nebo později došlo.Beneš byl tragicka postava,omyl ve vedení státu.To že německojazyčné Čechy vehnal do náruče Hitlera byla především jeho vina.
Je mi líto, Němci měli menšinová práva, o jakých se menšinám na území současného Německa může leda zdát. A bylo jim to málo, chtěli ještě víc, takže po válce dostali „rypákem do hovna“ (Kutuzov v Tolstého Vojně a míru).
To vám Pergille líto být nemusí ,neboť menšiny na území současného Německa mají taková menšinová práva o kterých se vám ani nezdálo,ale můžete si o tom něco přečíst z čistě edukativních důvodů.Kutuzov / to je ten co při bitvě u Borodina vůbec nebyl na bojišti,celou bitvu místo něj velel Barclay de Tolly a od te doby se oba nemohli až do Kutuzovovy smrti ani cítit..,/ v Tolstého Vojně a míru v originále řekl ,,vymáchati
rypák v hovnech..,, ale to je stejně jen autorská licence..to jen pro přesnost.
V Rakousku před rokem 1938 fungovaly i ryze české střední a vysoké školy? Ale nepovídejte!
Projekt československého národa nebyl tak úplně špatný a nebýt sousedů,tak měl i naději na úspěch. Benešovi vyčítají,že prohlásil : „Nikdo mě nepřesvědčí,že Slováci jsou národ.“
On to ale nemyslel zle. On byl skutečně přesvědčen,že Češi a Slováci jsou jeden národ,jenom prošli jiným vývojem. Slováci byli od Velké Moravy součástí Uher, no a my,až na pár světlých výjimek,protektorát Svaté Římské Říše (národa německého), „která nebyla ani svatá,ani římská a koneckonců to nebyla ani říše.“ konec citátu
píšete hlouposti! na papíře to možná napsané bylo, v reálu zažívali němci za první republiky jen samé ústrky. a to i přsto, že sudetoněmecká strana byla po volbách 1936 nejsilnější stranou parlmentu čsr.
No tak to vidíte Martine, čeští Němci v drtivé většině volili nacistickou Heinleinovu stranu, která pak slynula s NSDAP a byli tak zcela srozuměni s genocidou českého národa.Jejich potomci dodnes naříkají,jak bylo nespravedlivé,že je za to nepopravili,ale vystěhovali tam ,kam tak chtěli „domů,do Říše“.
Pane Horymíre blábolíte nesmysly.Samozřejmě že sudetští Němci volili SdP a měli sympatie k Hitlerovi.Stejně jako Rusové v Donbasu a na Krymu volí Putina ,protože jsou nespokojeni se současnou situaci a vůdce v Moskvě jim leccos slíbil.Situace zcela obdobná.Jen místo Hitlera dosadte Putina.
Ano,ve Vídni před rokem 1938 fungovaly ryze české základní školy…
Tedy dovolil bych si tvrdit že nikoliv, ono to nebylo tém že . si mocnosti ověřily co je pravda o utlaku Němcu v pohraničí“, ono to bylo tím, že mocnosti přijaly výklad německé propagandy o tomto takzvaném útlaku. Věřit jí, nebo skutečně si ověřovat, nemusely, protože jich ani jejich občanů se to vlastně netýkalo. Stačilo přijmout ten německý výklad, povolit Německu ať si ty Sudety obsadí, a (myslely si), že tím ten problém skončí. Pohodlné, leč hloupě naivní..
Ohledně té „druhé kategorie“ Němců bych si rád podiskutoval o skutečných (skutečných) omezeních Němců. Ale obávám se, že řada z nich měla některá omezení hlavně proto, že se ani nenaučila státní jazyk, jako podmínku pro výkon některých profesí. Což tedy v Československu němčina rozhodně nebyla.
O stavu demokracie po válce si opravdu nedělám žádné iluze,ale tento dokument má potvrzovati co ? Že byli zadrženi , vyslechnuti a propuštěni dva lidé , kteří mohli míti nějakou povědomost o (no,dejme tomu opoziční) činnosti v Británii. A kde je dokument , že to nařídil Beneš?
Dobrý den. Jsem rád, že se konečně objevují informace s objektivním obsahem, které se týkají předválečného, válečného i poválečného vývoje v republice. Těším se na to, až budou k dispozici veřejně i objektivní informace týkající se rozpadu Rakouska-Uherska a skutečné role separatisty Masaříka. Pak budou určitě veřejně rozkryty i role jednotlivých mocností při přerozdělování moci v Evropě a jinde ve světě…
Traduje se, že americký prezident Wilson řekl:“Zavolejte mi Masaryka.Slíbil jsem mu stát a teď nevím jaký.“
Jaký že to stát Masarykovi slíbil , nevěděl. Zato moc dobře věděl,že Masaryka poslouchá padesátitisícová armáda neexistujícího státu , která ovládá Transibiřskou magistrálu , po které hodlal přepravovat intervenční vojska proti bolševikům.
Masaryk a spol. využili dějinné skulinky k znovuvytvoření českého státu a český národ za to tvrdě platil.
to vymyslel „soudruh Horymír“,taková blbost!
Tak ono tradovat se to může, jenže je nutné připomenout, že když si Češi vyhlašovali vlastní stát tak u toho Masaryk vůbec nebyl, ten byl právě v Americe.
Jestli měl do toho mluvit Wilson i jiní západní státnicí, tak až později, na konferencích r v roce 2019, zda-li ten nově vyhlášený stát bude mezinárodně uznán.. Jenomže, když už o tom pak jednali, tak cesta zpátky do rakouské říše už neexistovala, protože i Rakušáci si vyhlásili vlastní republiku a milého císaře vyhnali. Maďaři, pro připomínku taky. V podstatě se dá říct, že jiné lepší řešení než tu čs. republiku uznat, ani nebylo..
Ono tedy spíše se dá říct že značně naivní byla ta (taky tradovaná?) Wilsonova představa, že přes našimi legiemi kontrolovanou sibiřskou magistrálu bude přepravovat intervenční vojska proti bolševikům – ani tak daleko ty západní vojenské intervence nikdy nedošly. Naopak, aby se naše legie dostaly vůbec z Ruska pryč, tak se na tom musely dohodnout s bolševikem, aby je pustil…
Je známo, že Beneš hodlal mj. udělat z Československa další Sovětskou republiku. Aniž bych to dále rozvíjel, je smutné, že takový zrádce má v Kožlanech oslavnou sochu. Podobné mýty se nesou také ohledně Masaryka, ale nikdo nemá odvahu poukázat na tyto skutečnosti. Bohužel.
To je známo asi jenom Vám!
Zase perlíš,soudruhu.O Benešovi to je všeobecně známo,i to,že abdikoval a následně to byl samozvolený prezident,s hlavně s pomocí komunistů v Anglii.
Ano, Beneš abdikoval nejen na nátlak všech předsedů koaličních stran,kdy jeden po druhém žádal v zájmu kontinuity státu jeho abdikaci. Tento nátlak byl kombinován s naprosto zjevným nátlakem, dokonce oficiálně vyjádřeným při jednání Mezinárodního výboru, který vznikl na základě Mnichovské dohody a zasedal v Berlíně. Goring a dokonce oficiální zástupce Německé říše von Weizecker, položil požadavek abdikace, který byl neprodleně tlumočen.
„Smlouva přijatá pod zjevným a doložitelným nátlakem, je neplatná.“ Tímto Beneš dosáhl obhájení legality a legitimity své i funkcí odboje v zahraničí.
Další nové informace,které potvrzujíce Beneš byl charakterově, morálně i profesně bohužel diametrálně jiný,než TGM,(aniž bych téhož nějak idealizoval),navíc byl patrně dost pod vlivem své ambiciózní manželky.Bohužel se na poválečném vývoji ČSR dost negativně podepsal.Na titulní fotografii je zajímavé sledovat Jana Masaryka,bylo by velmi zajímavé znát jeho reálný názor na Beneše.
Ani jsem článek nečetl. Úplně stačil nadpis. Žeby to byla příprava za zrušení Benešových dekretů. Po sametu nikdy nebyl Beneš publikován a teď všichni zmoudřeli a vidí jen to špatné.
Možná by to nebyl špatný špatný vydavatelský počin vydat všech cca 140 dekretů. Mládeži bych je zařadil mezi povinnou četbu, ať vidí. Ať se ptají.
Plně souhlasím.
Děkuji za tento příspěvek, doufám, že se dožiji toho, že bude odhalena pravá tvář E.Beneše, který podle mne vědomě zradil svůj národ. Je to ostuda, že máme stále ulice s jeho jménem.
Jenže naprosto slepí byli vůči Stalinovi i další politici, včetně F. D. Roosevelta. Ten, kdyby předčasně nezemřel, tak mohl přivést USA k nějakému „vítěznému únoru“. Jeho vinou se po USA rozlezli atomoví špioni, bez nichž by se Stalin nikdy nedostal (nebo za hodně dlouho) k jaderné bombě. Trochu tam nadělal pořádek až proklínaný McCarthy.
Zrovna FDR bych tu za příklad jasnozřivosti nevydával. Navíc argumentuje stylem, „ano rodičové, dostal jsem pětku, ale Pepa taky.“
Autor tahle fakta prostě ignoruje a dělá z E. Beneše jakýsi naprosto ojedinělý, anomální, jev. Což není pravda. Stalinovi lezli do zadku téměř všichni západo a středoevropští politici.
Autor tedy záměrně pro hodnocení E. Beneše vytváří zcela fiktivní kontext.
Přeháníte, milý Pergille. Zaprodat stát Stalinovi a komunistům se bohužel podařilo jen Benešovi.
Stalinovi padla do chřtánu celá střední a východní Evropa.
Je otázka, nakolik dobrovolně.
Beneš byl malý muž vzrůstem i charakterem.
Ano,svobodný zednář,zbabělec,který se mstil i na Háchovi!
Slepec v politice 30.let.Nepochopil vzrůstající komunistické a
fašistické dění.Politik ,který se vydával za následníka prezidenta
„Osvoboditele“byl totální diletant!!!
Ten diletant dokázal obnovit ČSR,což po té,co nás sluplo Německo,vůbec nebyla věc samozřejmá a snadná a nakonec ještě dokázal zabránit občanské válce a zásahu SSSR na straně komunistů do této bratrovražedné války,což by vyhloubilo v českém národě nepřekročitelné příkopy! Věčná čest a sláva prezidentu Benešovi!
ano, po válce obnovil ČSR už jako nedemokratický stát pod vládou komunistických gaunerů za cenu vlastní kolaborace a podrazů v politice (ukradl např. vilu židovské rodině a bez náhrady jí daroval cccp jako ambasádu, využil Háchu a pak ho ostouzel atd.). Beneš byl podle mého velký křivák. Oslavovat ho není vůbec na místě a ten zákon o tom že se zasloužil o stát protlačili jen komunisti a jejich bývalí a současní podržtaškové a přisluhovači (např. i salóní pravičák a neokonzervativec Klaus).
Neobnovil původní ČSR ,ale Československo bez Podkarpatské Rusi a bez 3 milionů obyvatel a s vylidněnym a zničeným průmyslovým československým pohraničím.A neobnovil samostatné svobodné Československo ale gubernii a satelit stalinského SSSR.Kdyby měl zrádce Beneš jen trochu cti v těle tak by hned po válce abdikoval..!!
vážený pane Urbane, děkuji Vám za Vaše články ve kterých v plné nahotě odhalujete charakter prezidenta Beneše.
Jó, to jste měli říct prof. Křenovi, když ještě loni žil. Ten na mne na konferenci vysokým hlasem ječel, že čs. demokracie po roce 1945 neměla žádné limity, jak tvrdím a že on sám šel k volbám 1946 s velkým nadšením a nadějí.
Vážený Libore,
Profesor Jan Křen prošel těžkým a dlouhým životem. Byl z generace popálené válkou a jako mladý propadl komunismu. Po zbytek života kousek po kousku opravoval „svoje zločiny“, jak tomu sám říkal. Byl to poctivý člověk, který uměl příznat omyly. Nevím, kdy byla ta konference, kterou zmiňujete. Mně už v říjnu 1988 o Benešovi neříkal nic pěkného, když jsme spolu několik dní sdíleli celu v ruzyňské věznici.
Konečně se někdo objektivně podíval na Beneše, jako na darebáka, který s Klémou provedl puč a dal republiku v plen komunistické lůze. Jak je možné že v rozhodující den ve 12.00 přijal demisi dalších dvou ministrů a tím pádem jich bylo 14 a měl rozpustit vládu. Místo toho v 16.00 vládu doplnil o 14 komunistických poskoků. Jasná vlastizrada a jako výsměch komouši prosadili po sametové revoluci zákon “ že se Beneš zasloužil o stát“ byla by to pravda, kdyby tam bylo přídavné jméno “ komunistický „. Byl to kuňkal a z republiky po Mnichovu utekl za peníze, které dostal na Sovětském velvyslanectví. Vlastizrada a ještě za peníze, to je hnus.
Já osobně vyčítám Benešovi nejvíc to,že nechal ve vězení po válce protektorátního prezidenta Háchu.Beneš byl opravdu mstivý člověk.Mimochodem poučil K.Gottwalda který ještě v Košicích tvrdil že není Němec jako Němec o tom že tak se politika nedělá.
Prezident Hacha zemřel ve vězeňské nemocnici na Pankráci na nelecenou zloutenku. Dle mého normální poprava.
Zemřel na progresívní aterosklerotickou demenci. Je otázka, zda v té době existovalo něco, co by zlepšilo (alespoň dočasně) jeho stav.
Což Beneše nijak neomlouvá.
U nás v Kralovicích se od nepaměti říká:“ Z Kožlan ani husu na chov“.
Beneš ,jakožto Kožlanský rodák,naplňuje toto pořekadlo měrou vrchovatou!
Úžasná logika!
Tak tento argument proti Benešovi je opravdu neprůstřelný!
Není to neprůstřelný argument.Pouze se na Benešovi ukazuje pravdivost rčení.
JO jo,pro bolševiky byl Beneš samozvanec mooooc důležitý
Já Vás chápu, kdo má jiný názor, je bolševik !
nebuďte tak sebestředný, ta poznámka nebyla na vás. Pokud jste to nepochopil tak měla znamenat jen to, že ho komunisti potřebovali jako užitečného idiota a byli to převážně komunisté kdo se zasadil o ten zákon že se Beneš zasloužil o stát. Ano, tenhle gauner se zasloužil o to, aby ten stát mohli komunisté po roce 45. totálně ovládnout a zničit.
pro Martin , 27.9. Rád bych se dozvěděl jak byl ten stát zničen, když např.po r.1989 se o něj „dral Západ“ (Václav Klaus to sice až tak nechtěl dát cizincům, ale „reformátoři v jeho vládě“- převážně za ODA, to nakonec prosadili…). No nakonec jsme jim prodali i tu vodu (tedy někde).. Ono by to šlo obrátit i třeba na Václava Havla, který USA umožnil a podpořil každou jejich válku, které pro svět měly často humanitární pohromy (a to vyjma USA). Ten Beneš se rozhodoval bezprostředně po válce, Havel často ještě před válkami…
Clovek se nestací divit , co vse se po generacích vse dozví. To nemohla jiz tehdá pracovat nejaká agentura Glasnost ?
Moc děkuji autorovi tohoto článku a velice si toho vážím.
Děkuji Janu Urbanovi, jeho články jsou pro mne a moje známé velmi cenné.
„Do smrti nepochopil, že pro Moskvu nikdy nepředstavoval partnera, jak sám věřil, ale pouze užitečného posluhu, který za války Stalinovi donášel informace o polské exilové vládě.“
Tak s tím bych polemizoval. Několik týdnů před jeho smrtí navštívila Beneše v Sezimově Ústí jeho známá švédsko-česká novinářka Amélie Posse-Brázdová, které Beneš řekl: „Mou největší chybou bylo, že jsem se tak dlouho zdráhal uvěřit tomu, že mi Stalin od našeho prvního setkání až do konce bezostyšně lhal.“ Čili krátce před smrtí Benešovi konečně došlo to, co mu mělo dojít mnohem dříve. Ale jak praví klasik: „Peklo, to je pravda poznaná příliš pozdě.“ O tom píše Benešův tajemník Eduard Táborský v knize „Prezident Beneš mezi Západem a Východem“.
Na příbuzných se zcela běžně mstili komunisté a zcela běžně to dělají i tzv. „liberální demokraté“ („tatínek volil Trumpa – letíš ze školy!“). I to liberálně demokratické strhávání pomníků má stejný ideologický základ.
Chtělo by to aby se konečně historici a právníci objektivně zabývali chronologií týdne před “ právě jsem se vrátil….“. Zejména otázkou jak mohl zkušený politik a akademicky vzdělaný právník v rozhodující chvíli považovat 14 demisí za méně než polovinu z 25 a vládu “ doplnil“ místo aby ji dle Ústavy rozpustil a vypsal nové volby, jichž se bolševík obával.
Též by bylo třeba zdokumentovat kolikrát a na jak dlouho přijímal komunisty a kolikrát odmítl a kolikrát a na jak dlouho přijal demokraty.
Kardinální otázka je proč demokraty nabádal k demisi i úplný prosťáček musel vědět že co jednou bolševik uchopí již nepustí.
Po přečtení knih Budování státu od Peroutky jsem usoudil, že Beneš měl pokřivený charakter. Byl omlouván zaujetím pro budování nové republiky a ochranou ruku z neznámého důvodu nad ním držel samotný tatíček osvoboditel T.G.Masaryk až do své smrti. Známá jsou jeho slova, když připomínal svému melancholickému synovi Janovi: „Slib mi. Nikdy Beneše neopouštěj!“. Masaryk nemohl dělat špinavou práci, byl osvoboditel a zakladatel republiky, na Beneše se plně spoléhal ve věcech zákulisní české politiky. Beneš ovlivňoval velké koalice českých politických stran prvních několika vlád ve prospěch Masaryka přes národní socialisty (vždy nutnost pro sestavení silné koalice) proti sudetským Němcům, národoveckým Slovákům a sílícím komunistům. Byl to zákulisní hráč a měl rád moc. Měli jsme však jiné zapomenuté politiky, osobnosti a hrdiny kteří udělali více pro tuto zemi a byli téměř zapomenutí – Kramáře, Rašína, Šrámka, Švehlu, Hodžu, bylo plno statečných vojáků a legionářů. Beneš nepatří mezi Čechy, které bych obdivoval. A je pravda, že ze zahraničí nás vždy viděli úplně jinak, než si samotní Češi mysleli. A tomu je stejně i dnes, nebo není ?
Z mnoha publikací a dokumentů o Edwardu Benešovi jsem si vytvořil pocit, že šlo o člověka, který se cíleně vyhýbal velkým konfliktům a řešil intenzivně jen ty malé či malicherné. Slovo pokrytec je snad příliš silné, ale jeho „ohebnost“ ve prospěch všeho, co nepředstavovalo konflikt, musela být jasně viditelná celému jeho okolí. Dnes by se o něm nejspíše řeklo, že byl tvárný salonní filosof. A nebyl v novodobé historii sám…
Vládnou tak malému národu je složité z důvodu vnějších politických vlivů. Jsme ve strategické poloze. To je vše, na jednom prezidentovi naše budoucnost nestojí, a mohl být malý vzrůstem i charakterem, jako spousta dalších Čechů. Masaryk spojením dvou národů Čechů a Slováků také moc budoucnu nepřispěl. Spojoval dvě odlišné entity, geneticky, původem odjinud. Politika o nás se dělala a dělá nejenom u nás, ale zejména mimo naše území. Je pozitivní, že velká část, i když je dost pozdě, vidí Čechy strukturou území, a velikostí podobné Švýcarsku. Možná, pokud bychom měli odvahu být nezávislí uprostřed Evropy, mohlo by to vyjít. Slovákům přeji to samé. Jednou již jsme měli odvahu zůstat mimo tzv. Maršalův plán, pomoct z vlastních kapes republice, i když ten nápad vzešel z řad komunistů a mnoho podnikavých lidi přišlo o všechno, nehledalo souvislosti. To by se dnes ovšem muselo říct, zda vlastenectví, vlastní stát a vládnutí bez diktátu východu a západu, bez zapojování se do válečných konfliktů, prijmou bohatí držitelé penzí našich rodičů a prarodičů, kteří si republiku rozdělili a pak rozebrali, případně prodali, anebo je jim jedno, jak se bude dařit jejich dětem a vnukum v garsonkach patřících cizokrajnim ekonomickým emigrantům, v nadnárodních společnostech, s importovanou kulturou vip, bez kultury národní, lidové. Zjednodušeně řečeno.
Tak jsem dočetl diskuzi pod tímto článkem. Dozvěděl jsem se mimo jiné, že prezident Edvard Beneš byl Stalinovým pohůnkem a pomahačem komunistů. Prezidenta Edvarda Beneše si nepamatuji. Prezidenta Beneše si pamatovali můj otec a můj děda, kteří na něj nedali dopustit. Já si pouze pomatuji to, že komunisté dělali vše možné pro to, aby národ na prezidenty Beneše a Masaryka zapomněl. Vymazali je z dějin, ve školách se o nich neučilo, v tisku se o nich s výjimkou roku 1968 nepsalo. Tato fakta nenasvědčují tomu, že by měl být prezident Beneš pomahačem komunistů a Stalinovým pohůnkem. Kdyby Stalinovým pohůnkem prezident Beneš byl, neměli by komunisté jeho existenci utajovat. Ano, naletěl během války a krátce po válce Stalinovi. Bohužel naletěla tehdy Stalinovi i převážná většina českého národa a nejen toho českého. Naletěli mu i národy v západní Evropě a než se rozkoukali, měli tu studenou válku. Pokud vezmu v úvahu, kolik českých občanů dnes konzumuje Putinovu propagandu, nezdá se mi, že by se od té doby český národ příliš poučil.
Slánského komunisté také vymazali z dějin a učebnic a dělali všechno možné ,aby na něj národ zapomněl.A to byl generální tajemník KSČ a celou válku byl v Moskvě..
Jenže to příznivci Beneše nikdy nepřiznají.
No, tak upřímně, po roce 1956 skoro vymazali z učebnic i toho Stalina (pokud to tak nějak šlo, jistě, že tam zůstalo např. to, že se tak jmenoval nejvyšší představitel SSSR po Leninovi a potom i za druhé světové války)…
Jinak, aspoň, přinejmenším tedy to, že se presidenti té „buržoazní I. Republiky“, resp. pak před „vítězstvím pracujícího lidu“ v únoru 1948 jmenovali Masaryk a Beneš, to snad taky mělo patřit ke znalostem žáků základních škol v rámci dějepisu, příp. už vlastivědy na I.stupni…
V době, kdy jsem chodil do základní školy já, neslyšel jsem ve škole ani jméno Masaryka, ani Štefánika, ani Beneše. Ticho po pěšině. Tato jména jsem znal pouze od rodičů a prarodičů. Vlastně jméno Masaryka jsem přece jen při jedné příležitosti zaslechl. Že byl vrahem dělníků, do kterých nechal údajně střílet. O těch dalších dvou bylo ale opravdu ticho.
Není to pravda. Slánský byl už začátkem šedesátých let za vlády Antonína Novotného rehabilitován a jako o nespravedlivě odsouzeném a popraveném se o něm už v šedesátých letech hovořilo. I když do roku 1968 ne příliš hlasitě a vinen byl kult osobnosti a pouze jakési deformace. Společně se Slánským byli rehabilitováni i Vlado Clementis, Gustáv Husák, Josef Smrkovský a další komunisté. Na druhé straně se ovšem nehovořilo o tisících dalších nespravedlivě odsouzených a popravených, kteří komunisty nebyli a začalo se o nich alespoň trochu hovořit a psát až v roce 1968.
Skeptiku,
souhlas s vámi. Ovšem s tím, že Stalinovi naletěla i prakticky celá politická věrchuška západních zemí. Muselo dojít k postupnému obsazení středo a východoevropských států, aby došlo ke spuštění „železné opony“ a nastartování studené války.
Já se dokonce domnívám, že Beneš Stalinovi nenaletěl. Prováděl „realpolitiku“, která prizmatem dnešní „hodnotové politiky“ dovoluje panu Urbanovi na Beneše nadávat, jak Emanuel Moravec.
Nejvíce se o Benešovi dočteme u našeho vynikajícího filozofa Jana Patočky. Ten Beneše přímo nenáviděl a dává mu za vinu, že on coby prezident, v kritické chvíli selhal a zlomil morální páteř společnosti – připravené k boji – ale na celé dlouhé období i po válce.
Vidí jej jako ctižádostivého, pilného a mnohomluvného průměra, slabého člověka i politika, jen jako dobrého sekretáře a nic víc.
(Jan Patočka, VII samostatný stát, str.322)
Dokud nebude jasné pozadí Mnichovské smlouvy, je hodnocení Beneše jen na úrovni informací typu JPP (jedna paní povídala). Patočka tím jen předvedl, že je pouhý filosof, tedy nevědecký žvástal.
Myslím, že Patočka věděl o Benešovi víc než vy. Pokud máte k filosofii vztah, který tu prezentujete, tak jste na tom vědomostně dost špatně.
Je snadné býti po válce generálem,když vím jak vše dopadlo a co se mělo udělat jinak a lépe.
I takový Peroutka byl fascinován Hitlerem a nacismem,než mu došlo,k čemu že ten veliký německý národ spěje.
To,že Beneš viděl v Německu největší nebezpečí pro český národ se ukázalo jako správný předpoklad a šest let genocidy na českém národě (jak to tu brilantně doložil Tomáš Krystlík) ho vehnalo k jednání se Stalinem,kdy po selhání západních spojenců viděl v SSSR ochranu před Německem.
Žádné penzum znalostí nevyvrátí skutečnost, že Patočka se dopustil morálního soudu, což jej jako seriózního historika nadobro diskvalifikuje a přiřazuje k politickým propagandistům.
Politici a morálka? Vy jste dneska samá legrace.
Někonečný řetěz příčin a následků….Na rudý teror odpovídáme rudým terorem….prohlásil kdysi Vláďa. to jen k úvodu článku.
Kdo nemá páteř, je v politice. Platilo vždy.