V Evropě byly známé jako Amazonky, zatímco severní Afrika je obdivně nazývala Haris al-Has-soukromé strážkyně. Svobodné dívky byly elitním kádrem tělesných strážkyň, kteří plukovníka Muammara Kaddáfího obklopovaly více než 20 let a staly se dalším ze synonym výstředního diktátorova života.
I outfity Muammara Kaddáfího byly pod drobnohledem celého světa.
Realita? Naprosto jiná!
Přitom stát se jednou z členek této elitní jednotky rozhodně nebyla radost. Obytné prostory Tripolisu patřící do elitního kádru libyjského diktátora poodhalují obraz bezohledné kontroly nad těmito dívkami a jejich navždy rozbitých životů.
Pohled na službu Kaddáfímu lze samozřejmě nazírat z několika úhlů, stejně jako celý jeho život i pohled na jeho tajemnou dívčí jednotku. Mýtus o půvabu a vytrvalé oddanosti amazonek je v rozporu se skutečností bezohledného ovládání a ukazuje, že se jednalo jen o veřejnosti předestíranou iluzi.
Muammar Kaddáfí
Ruiny kolem i v nich
Dívky nežily v žádném luxusu, přestože se poté na veřejnosti prezentovaly jako synonymum dokonalosti. Obývaly přitom jenu obrovskou budovu, jíž měla 77. Brigáda přidělenu jako obří základnu. Tento zničený hangár stál přímo v centru města a velmi ostře kontrastoval s tím, jam amazonky vypadaly.
Občas zde byla k zahlédnutí růžová spodnička na šňůře, která upoutala pozornost každého, kdo by sem jen okem zabloudil. Vevnitř hangáru se ale začaly postupně doslova tříštit životy mladých žen.
Začátek civilní války Muammara Kaddáfího.
Smutný příběh
V jedné místnosti byla například později nalezena designová pouštní bota hned vedle rozbité skříně. V další místnosti to byla zase černá podprsenka ledabyle pohozená pod výřezem plakátu Mickey Mouse, nebo modrá lodička, jejíž podpatek byl rozdrcen údery klackem. Ani osvětlení nebylo dostatečné, ale i tak bylo možné na stěnách rozeznat třeba zaprášené svatební fotografie vyčnívající z vrstvy betonového prachu.
V budově se nacházely jednotlivé místnosti naprosto roztroušeně a poté, co odtud amazonky zmizely, se tu jen ubytovalo několik toulavých koček.
Budova působila jako stará a zanedbaná, přitom však zde byla cítit ostrá a nedávná realita skutečného života.
Na zemi se válely prázdné krabičky od krémů, a mísily se s popadanou čočkou a napůl snědenými bagetami.
Násilí a teror
Ve stejné budově obýval jednu z místností i jeden z velitelů, vehementní Kaddáfího věrný, jménem Fatima Baroud. Ženy, které sloužily v této jednotce, měly z Barouda neustálý strach, ale ještě víc se děsily právě jeho malé místnosti s modrým kobercem po straně.
„To je místo, kde mě znásilnili,“ uvedla později při výsleších 19letá Nisrine Gheriyanih na vězeňském dvoře poté, co byla zajata protikaddáfskými silami. „Přišli, vzali nás za ruku a vedli nás chodbou. Věděly jsme, co se stane.“
Nisrine říká, že ji v jejím pokoji jednou napadl Kaddáfího bývalý šéf vnitřní bezpečnosti Mansour Dhao, který později uprchl do Nigeru. V noci na 20. srpna, kdy Tripolis hořel, nařídil Nisrine mužský voják z Kaddáfího jednotky zastřelit tři rebely. Jedině tak si sama mohla zachránit život. „Co jsem měla dělat,“ vzlykala Nisrine. „Kdybych to neudělala, udělal by to někdo jiný, ale kdybych neuposlechla, tak jsem tu dnes nestála. Co je lepší?“
Ženská garda Muammara Kaddáfího
Naprosto odlišné pohledy žen
Vedle ní ve vězení Jadida na východě Tripolisu seděly za mřížemi i další dvě ženy, také bývalé členky jednotky 77 brigády, známé jako Haris al-Shabi, s velmi odlišnými příběhy. Jedna z nich bojovala pro Kaddáfího, ale nebyla členkou jeho elitní jednotky.
První z nich, 19letá Nisrine Abdul Hadi, říká, že ji její rodina v Bani Walid poslala do Kaddáfího armády. Dodnes má ustrašené oči dítěte, které je naprosto ztracené. „Měla jsem už tehdy tři úkoly,“ vysvětluje. „Podporovat mužskou armádu, dělat ceremoniální věci, jako třeba hlídat... a v případě potřeby bojovat.“
Vedle ní sedící žena je mnohem starší, je zarytě věrná Kaddáfímu a nedá na svého pána dopustit ani v jejích 52 letech. „Byla pro mě čest pro něj bojovat,“ říká Jamila Calipha al-Arun. „Ano, bojovala jsem za něj a byla jsem na to hrdá,“ říká a vysvětluje, jak nosila a distribuovala zbraně vojenským jednotkám. „Byl to dobrý a vznešený muž a já jsem mu ráda sloužila. Miloval jsem ho. Byla to moje povinnost. Ale teď je konec a já chci jít domů.“
Muammmar Kaddáfí byl diktátor plný rozporů.
Kritéria krásy
Další věc, v níž se výpovědi obou žen liší, jsou informace o tom, jak si Muammar vybíral svou elitní strážní sílu. „Dívky musely být vysoké, krásné a mít dlouhé vlasy,“ říká Arun. „Nikdy jsem nebyla vybrána.“
Všechny tři ženy sedí v areálu jedné věznice. Všechny tři mají konzervativní islámské šátky, a vypadají velmi odlišné od ženských amazonek, se kterými Kaddáfí cestoval a často je bral do zahraničí.
„Neměly stejná pravidla,“ říká Arun. „Byly to elitní dívky a vystřídalo se jich kolem něj kolem 400 za 10 let. Byly nejdůležitější částí Kaddáfího světa a pravděpodobně jej následovaly všude,“ tvrdí Arun. „Najděte Salmu Miladovou, Judii Sudaniovou, Mabrouk al-Mashatu nebo Howu Tuergi. Byly to všechny Kaddáfího dámy a řídily jednotku. Jeho svět se točil jen kolem nich.“
Praxe Muammara Kaddáfího dávat ženám prominentní role ve své jednotce byla v rozporu se společenským zvykem v Libyi, kde ženy zůstávají striktně mimo určité funkce a role.
Ačkoli mnohé z těchto amazonek byly týrány a zneužívány, některé zaujímaly mnohem vyšší pozice. Kaddáfího soukromou kancelář řídila právě Mabrouka al-Mashat, dlouholetá věrná, dostala za své služby rodinný dům a užívala si ochrany svého šéfa.
Kaddáfího amazonky byly zkrátka v jiné pozici. Jako jeho osobní ochranka a členky armády byly dívky do značné míry jeho očima a ušima – a v některých ohledech byly pro něj stejně důležité jako mužští špioni, kteří prosazovali jeho policejní stát.
Zdroje: www.theguardian.com, en.wikipedia.org, www.washingtonpost.com
