Velmistr řádu Jakub z Molay předsedal templářům v té nejhorší možné době. Do funkce nastoupil roku 1292, tedy pouhý rok poté, co křesťanské státy ztratily všechna dobytá území ve Svaté zemi a Jeruzalémské království se nadobro rozpadlo. Jakub se snažil zorganizovat novou křížovou výpravu, ale Vatikán o ni neměl zájem. Bez držav v Jeruzalémě a okolí přitom existence templářského řádu ztrácela smysl. Jeho posláním bylo chránit křesťany ve Svaté zemi a poutníky, kteří do ní cestovali.

Mocnější než papež

Zatímco se Jakub z Molay pokoušel najít pro templáře novou funkci, čerstvě zvolený papež Bonifác VIII. měl vlastních problémů až nad hlavu. Evropské královské rody bohatly a jejich moc vzrostla natolik, že už papežovu podporu nepotřebovaly. Přesněji vyjádřeno, neviděli důvod, proč ho nadále poslouchat.

Zářným příkladem byl francouzský král Filip IV. Sličný. Ten dokonce zašel tak daleko, že Bonifáce nechal zajmout a na papežský stolec dosadil vlastního krajana, který přijal jméno Klement V. a místo ve Vatikánu od roku 1309 úřadoval v Avignonu.

Filip tak ve svých rukou koncentroval nejen moc světskou, ale i duchovní. Díky tomu už mu nestálo nic v cestě, aby se vypořádal s templáři, jimž dlužil ohromné sumy. Příslušníky řádu obvinil z kacířství, rouhání, sodomie a černé magie, a přiznání z nich vynutil v mučírnách. Jak jednoduché!

Klement V. byl figurkou spíše symbolickou a Filipovi se neodvážil odporovat. Teprve v moderní době se ve vatikánských archivech našel dokument, jímž tento slabý a nerozhodný papež templáře omilostnil. Jakou ale mohl mít ve své době váhu? Byl to kus papíru, který k Filipovi zřejmě nikdy ani nedoputoval.

Velmistrova kletba

Templáři tedy končili jeden po druhém v plamenech a stejný osud potkal i jejich velmistra. Jakubovi z Molay bylo okolo 70 let, když pod ním 18. března roku 1314 kati zapálili hranici na ostrově la Cité uprostřed Paříže. Ve středověku šlo o úctyhodný věk, jehož se dožil málokdo. Místo čestného odpočinku však nebohého starce čekalo trýznivé mučení a nakonec i potupná a bolestivá smrt.

Filip IV. konečně dosáhl svého. Templářům zabral veškerý majetek a osvobodil se od závazků. Dlouho se ze svého vychytralého činu ale neradoval. V listopadu téhož roku, kdy byl upálen Jakub z Molay, krále stihla mrtvice a záhy zemřel ve věku 46 let. Francii postupně vládli jeho synové, ale zůstali bezdětní, což vedlo k nestabilitě a nakonec i k rozpoutání stoleté války.

Ještě předtím, pouhý měsíc po Jakubově popravě, skonal také Klement V. Ani jemu ještě nebylo ani padesát a příčina jeho smrti zůstává neznámá.

Náhlé úmrtí obou úhlavních nepřátel templářského řádu dalo vzniknout legendě, že je Jakub z Molay na hranici proklel. Údajně jim věštil smrt "do roka a do dne" a kletbu vztáhl i na jejich rody. Ať to byla kletba, Boží trest nebo karma, viníci slavně nedopadli. A dalších sto let měla trpět celá Francie.

Zdroje: www.history.co.uk, www.atlasobscura.com, en.wikipedia.org