Pokuta do 50 korun, k zaplacení nesmí úřad nutiti, říkala první pravidla

Před devadesáti lety tak byla do československého právního řádu zavedena Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly, podepsaná už v roce 1926, která stanovila některé povinnosti pro řidiče, provedení motorových vozidel i úpravu silničního značení. Mimo jiné se tehdy zavedla povinnost vybavit automobil zpětným zrcátkem, vůdčí list mohli získat lidé od osmnácti let nebo se zavedly trojúhelníkové výstražné značky.

Zákon číslo 124/1931 upravoval také vydávání řidičských průkazů a osvědčení pro vozidla, zabýval se také uznáváním dokladů z jiných zemí. Důležitou součástí byl paragraf čtyři, který se zabýval možností pokutování lidí, kteří se dopustili přestupku. „Pokuty na jednotlivé přestupky je nutno ve zmocnění stanoviti pevnými sazbami a nesmí přesahovati částku padesáti korun,“ stálo v něm například. Tato suma odpovídala zhruba denní mzdě kvalifikovaného dělníka. Nejnižší měsíční mzda byla tehdy kolem 250 korun, rolník si vydělal asi 550 korun, nejlépe placení dělníci měli necelých 1000 korun. Litr mléka nebo kilo mouky byly za dvě až tři koruny, pivo stálo 1,30 koruny. Auta začínala na cenách kolem dvaceti tisíc korun.

Vyzkoušejte si nové otázky do autoškoly KVÍZ Autoškolákům v říjnu přibudou do závěrečných testů nové otázky, které reagují na současnou situaci na silnicích a nově víc počítají například s cyklisty či se zhoršenými povětrnostními podmínkami. Podle expertů nutí žáky o situaci víc přemýšlet a méně se biflovat. Uspěli byste? Zkuste si je v našem kvízu ZDE.

Paragraf zaváděl i číslované pokutové bloky, umožňoval „hříšníkovi“ požadovat řešení přestupku na úřadě a v odstavci šest výslovně uváděl, že „k zaplacení pokuty nesmí úřední orgán nutiti“.

Zákon z roku 1931 měl původně platit jen do konce roku následujícího, nakonec ale vydržel déle. Nahradila ho až první ucelenější právní úprava silničního provozu, zákon číslo 81/1935, o jízdě motorovými vozidly, který mimo jiné omezil v uzavřených osadách rychlost na 35 kilometrů v hodině, doplněný v roce 1938 zákonem o dopravních značkách. 

Už v roce 1931 také československá vláda přislíbila, že do pěti let zavede pravostranný provoz, což se však nakonec nepovedlo. Až v listopadu 1938 vydal Stálý výbor Národního shromáždění opatření, kterým zaváděl jízdu vpravo od 1. května 1939. Nakonec se tak stalo o pár týdnů dřív s německou okupací (víc čtěte zde).