Milé čtenářky a čtenáři, tohle číslo je plné umění, designu a velkých příběhů. Třeba jako ten na pražském Klárově. Že se tam děje něco výjimečného, bylo vidět začátkem srpna, kdy se přes vstupní lávku táhla dlouhá fronta. Budova bývalé Zengerovy trafostanice se tehdy jen na pár dní poprvé otevřela veřejnosti a sjeli se sem milovníci architektury a technologií z celé země. Mně mimochodem při čekání na prohlídku dělali společnost dva gentlemani z Liberecka, kteří vzpomínali, jak tady coby malí kluci naskakovali do otevřených vozů starých tramvají.

Už za necelých pět měsíců se budova slavnostně otevře všem, a to s úplně jiným posláním – jako Kunsthalle Praha, místo zaplněné uměním. A zároveň projekt, který nemá v české historii obdoby. Když nás teď její majitelé Petr a Pavlína Pudilovi provází po budově, do které investovali tři čtvrtě miliardy, a popisují, co všechno s ní mají v plánu, rádi se necháváme inspirovat. Jak říká Pavlína v našem rozhovoru, obklopujeme se obrazy a sochami a ony nám na oplátku vytváří prostředí, v němž rádi trávíme čas. A právě o tom umění je.

Své k tomu může říct i Federico Díaz, který na Bořislavce staví skoro osmimetrovou sochu. Připomíná skalní soutěsky a byl to dárek pro miliardáře Karla Komárka, na který mu přispěli jeho nejbližší. Vyrobila ji robotická ruka ze speciálního betonu, který má potenciál změnit občas dost zastaralé normy ve stavebnictví.

Jestli se ve svých domovech nejraději kocháte krásným nábytkem a designovými doplňky, nechte se vtáhnout do milánského cvrkotu, kde redaktorka Thea Kučerová vstřebávala nejnovější trendy. A všechno pro vás sepsala.

Ještě jedna velká věc se udála. Náš kolega Ondřej Novotný se před pár dny stal tátou a teď mi on i jeho žena dají jistě za pravdu, když řeknu, že jedním z nejkrásnějších pohledů na svět je ten, když se díváte na svoje malé umělecké dílo.

Ondro a Míšo, gratulujeme!