Kabinetem vyhláška prošla beze změn a zavádí jednotný platební systém pro všechna nově instalovaná veřejná dobíjecí místa zprovozněná od 1. července 2023. Podle nařízení musí mít všechny nové stanice od tohoto data čtečku platebních karet a klávesnici pro zadání PIN kódu.
Povolen bude i jednotný centrální terminál určený pro několik dobíjecích stojanů. Vlastníků současných dobíjecích stanic se toto nařízení netýká, je však pravděpodobné, že si terminál pro platby kartou pořídí také.
„V budoucnu bude možné na veřejně přístupných nabíječkách platit snadno a rychle kreditními nebo debetními platebními kartami,“ shrnul německý ministr hospodářství Peter Altmeier. Problém však nastává v certifikaci a instalaci samotných čteček pro stávající dobíjecí stanice, jelikož provozovatelé s touto investicí nepočítali. Kromě toho je tu další povinnost a tou je jednotné standardizované rozhraní pro přenos dat od března 2022.
Česko nemá ani mapu nabíječek
V Česku je síť dobíjecích stanic mnohem řidší než v Německu. Tvorba nabíjecí sítě není nijak koordinovaná. Nová místa vznikají nerovnoměrně, neexistuje dokonce ani jejich kompletní mapa. Jednotliví poskytovatelé se navíc neumí dohodnout na jednotném účtování, elektromobilisté tak musí mít více smluv s několika dodavateli, aby mohli nabíjet u různých stanic. Některé automobilky začaly nabízet zastřešující rozhraní, která umožňují nabíjení u různých značek a jednotné účtování.
U většiny nabíječek v Česku nelze bez přístupového čipu či jiné technologie jednorázově nabít.
Pokud to provozovatel nabízí, platí motorista za nabíjení často velmi drahý tarif, postupně se ovšem přístup některých mění. Například u nabíječek PRE se dá zaplatit jednorázově QR platbou, ŠkodaEnergo a další přes aplikaci Polyfazer kartou za rozumné peníze.
Nechvalně proslulým rekordmanem je celoevropská síť Ionity, která neregistrovaným zákazníkům účtuje za 1 kWh extrémních 21 korun (standardní cena je kolem 5 Kč za kWh); jedno nabití elektromobilu na nějakých 400 kilometrů jízdy vyjde na cca 1500 korun.
