O Galvarinově životě není až do pověstné bitvy v roce 1557 nic známo. Byl to „araukánský“ hrdina – Araukánská válka byl konflikt mezi Španěly a domorodými Mapuči, probíhající na území dnešního Chile. A přízvisko hrdina si však zasloužil až poté, co byl během španělské invaze do Chile zajat, a spolu s mnoha dalšími muži potrestán, v jeho případě amputací obou rukou. Galvarino byl jedním ze 150 zajatých a mučených mužů.

Touha po pomstě

Bitva u Lagunillas (nebo Bío-Bío) na jihu Chile se udála 8. listopadu 1557 a byla součástí válečného konfliktu během postupného zabírání území guvernérem Garcíou Hurtadou De Mendozou (1535–1609) na aracanské území v roce 1557. Právě po této bitvě byl Galvarino zajat.

Guvernér nařídil svým mužům, aby každému mapučskému bojovníkovi odřízli pravou ruku a nos. Vůdci, jako byl Galvarino, na tom však byli ještě hůře. Legenda navíc říká, že poté, co Galvarinovi usekli levou ruku, nabídl svou pravou a sledoval, jak sekera padá, aniž by sebou cukl. Poté údajně požádal, aby mu jeho mučitelé zasadili smrtící ránu. Ti však odmítli. Jejich cílem bylo poslat zbylým odpůrcům poselství, aby se vzdali. Jenže se přepočítali.

Zdroj: Youtube

Plán, který nevyšel

Přestože tedy některým zajatcům byla useknuta jen jedna ruka, on přišel o obě. To ho rozzuřilo, a místo aby to vzdal, naopak se proslavil velmi smělými projevy, které po zmrzačení vyřkl na adresu svých trýznitelů.

Získal tak stovky stoupenců, kteří tak znovu nabrali sílu postavit se Španělům. Po další bitvě, tentokrát u Millarapue v listopadu téhož roku byl však zase zajat, a tentokrát se mu již živému vyváznout nepodařilo. V tétobitvě 30. listopadu 1557 ale 3000 lehce ozbrojených mapučských bojovníků zabilo neskutečných 1500 Španělů, jejich zbraně byly v porovnání s jejich jako z budoucnosti.

Guvernér Mendoza odsoudil Galvarina k smrti. Ten byl, spolu s dalšími aracanskými vězni, oběšen, a možná i proto se z něj později stala nesmrtelná legenda.

Epos o Galvarinovi

Galvarinovu vzestupu a pádu přihlížel totiž básník a voják Alonso de Ercilla y Zúñiga (1533–1594), jenž poté jeho činy a skutky opěvoval a líčil ve velmi živých pasážích svého eposu La Araucana. Udělal z něj hrdinu, a to i přestože za některými projevy připisovanými v básni Galvarinovi stále ve skutečnosti někdo jiný, jako celek je dílo věrohodné a skutky byly potvrzeny několika dalšími svědky.

Nejdůležitějším počinem bylo „nahrazení“ rukou noži, s nimiž mohl Galvarino opakovaně bojovat proti nenáviděným nepřátelům. Na pahýly si připevnil podle nabroušené nože a s vervou se vrhl do boje za osvobození svého lidu od španělské nadvlády.

Araukánská válka

Mapučové obývali území dnešního Chile a velkou část Argentiny až do roku 1500, kdy Španělé díky přesile v počtu vojáků i díky kvalitě zbraní dobyli území Inků. Poté, co si podmanili Peru, vydali se i do zbylých států, mapučské území nevyjímaje. Konflikt dostal později jméno Araukánská válka, a celkem trval více než 250 let. Za její začátek je označován rok 1536.

Legenda o Galvarinovi pravděpodobně pomohla mnoha odpůrcům španělského běsnění, nehledně na to, že Mapučové, na rozdíl od Aztéků nebo Inků, kteří byli z velké části vyhlazeni, existují dodnes.

Zdroje:

www.encyclopedia.com, allthatsinteresting.com