Ponorky měly ve své válečné flotile všechny důležité mocnosti - Velké Británie, Rusko, Itálie, Japonska i Rakousko-Uhersko. Jejich původcem však byla Amerika, jelikož právě zde byly vyvinuty ponorky typu Holland, které se díky konstrukčním vlastnostem rychle rozšířily do zbytku světa.
Kaiserliche Marine / Imperial German Navy - Uboot / U-Boot / Submarine SM U 9
Ponorky Holland
A jak první ponorky vypadaly? Měly válcovitý jednoplášťový trup, který byl rozdělen na tři hlavní úseky: torpédový na přídi, řídící ve středu a strojní na zádi. První ponorky měly jen velmi jednoduché vybavení, až daleko později byly dovedeny k dokonalosti.
Za první světové války se stalo skutečnou velmocí Německo, které dokonce pokořilo i Velkou Británii. Vývoj šel dopředu raketovou rychlostí, a právě ony pak rozhodly řadu námořních bitev. Začaly být plnohodnotnými zbraněmi, pro něž velení vymýšlela speciální taktiku. Díky rychlému vývoji ponorek byly později upraveny i trupy běžných válečných lodí a začala vznikat plavidla, jež byla schopna s ponorkami bojovat.
Ponorky jako důležitá součást válečné taktiky
Začátkem září roku 1914 potopila německá ponorka U-21 u severoanglického pobřeží lehký křižník Pathfinder o 3 200 tunách, který se tak stal první válečnou lodí, jíž potopila právě ponorka.
Od té doby hlídaly německé ponorky anglické ostrovy a norskou pevninu, aby přepadávaly vojenská plavidla, snažící se do oblasti proniknout.
Později tak byly ponorkami typu U potopeny další lodě, jako křižník Hawke, obchodní loď Glytra a přepadávání neválečných lodí ponorkami se velmi rychle stalo pravidlem a válečnou taktikou. Spolu s tím se vylepšovaly i jejich zbraně a další taktika námořních válek.
Oběti při torpédování parníku Lusitania německou ponorkou U-20 v roce 1915.
Zdokonalení
Největšího vývoje se dostávalo stále německým ponorkám, které postupně přešly na dieselové motory díky tomu, že nekouřily, zajišťovaly lodím přiblížit se ještě blíže nepříteli.
Za války bylo však v bojích také obrovské množství ponorek na obou stranách zničeno a potopeno. Před koncem války měli Němci 111 bojových ponorek, z nichž 27 působilo ve Středomoří. Počet ponorkami potopených lodí se zvyšoval závratnou rychlostí – v roce 1917 potopily německé ponorky 3 167 lodí, což se neobešlo se ztrátami i na druhé straně. Němci ztratili 63 ponorek.
Kvůli ponorkám padlo mnoho obětí na životech
Na konci války však došlo překvapivě k útlumu ponorek, protože lodě dostaly konvoje – ozbrojený doprovod. Ten byl vybaven na boj s ponorkami. Stejně tak se objevilo zaminovávání plavebních drah. Protiponorková obrana v roce 1918 zvládla většinu svých úkolů. V listopadu pak Německo kapitulovalo a zbylé německé ponorky se vrátily do Kielu. Vítězné velmoci si tak mezi sebou s koncem války rozdělily 172 německých ponorek, zatímco Německu byly další ponorky, stejně jako letectvo, zakázány.
Zdroje:
