Na počátku 90. let se ustavil systém s USA v roli jediné světové supervelmoci. Říkalo se mu „Pax Americana“, tehdejší prezident Bush volil formulaci „Nový světový pořádek“. Dnes se říká, že tato éra končí. Jak se na ni podle vás jednou bude vzpomínat?
To záleží na tom, jaký bude vývoj. Pokud se z Evropy stane chalífát, tak vámi zmíněné období bude zapomenuto, nebo posměšně připomínáno, jako vrcholné období naivity západní civilizace a jako období počátku závěrečné fáze jejího pádu. Pokud se teze F. Fukuyami o nevyhnutelnosti celosvětového nastolení liberální demokracie - ať už si pod tím pojmem představíme cokoli - zbavíme, a západní civilizace tak přežije, tak na vámi zmíněné období bude vzpomínáno jako na vrcholné období její naivity, jež západní civilizaci přineslo mnoho utrpení a málem přivodilo její definitivní zkázu. Zatím stále více faktorů nasvědčuje tomu, že bude platit varianta číslo jedna, tedy evropský chalífát, já však pořád věřím, že nakonec zvítězí varianta druhá, tedy obroda Evropy.
Řekl jste, že stále více faktorů nasvědčuje tomu, že v Evropě bude nastolen chalífát. Myslíte to vážně?
Ano, je to ale zjednodušené. Spíš si Evropu mezi sebe nějak rozdělí muslimové, Čína a možná i Rusko.
Z čeho tak usuzujete?
Když se podíváte na celkový trend v evropských zemích, tak je zřejmé, že k tomu vše směřuje. Původní Evropané vymírají a noví Evropané, tedy ti, kteří z Evropy chtějí udělat chalífát, rychle přibývají, a to jak prostřednictvím imigrace, tak prostřednictvím enormně vysoké porodnosti v Evropě již usazených zastánců chalífátu. Když k tomu připočteme, že vládnoucí moc tento trend podporuje, a to, že i jenom mluvit o tomto problému je trestné, tak je jasné, že je jen otázkou času, kdy nových Evropanů bude tolik, že si prosadí své představy o fungování společnosti – což je chalífát.
Jste pro zákaz prodeje aut se spalovacími motory v roce 2035, jak chce EU?Anketa
Zníte, jako kdybyste takový vývoj považoval za neodvratný.
Dnes takový vývoj opravdu skoro jako neodvratný vypadá, ale jak jsem už uvedl, já pořád věřím, že se zvedneme a přežijeme.
Říkal jste, že vládnoucí moc podporuje likvidaci původních Evropanů. Vy jste ale poslanec. Jste také vládnoucí mocí...
Demokracie je založena na svobodné soutěži politických názorů, kdy jejich nositelé usilují o přízeň voličů. Ten, kdo je v tomto souboji úspěšný, pak má mandát k politickému rozhodování. Celé to shrnuje Ústava České republiky, kdy v prvním odstavci Článku 2 říká: Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. A teď se podívejme, jak je moc v České republice rozdělena doopravdy.
Skutečně volí lid, což znamená, že moc zákonodárná je skutečně v rukou lidu. Když se ale podíváme, jak je na tom moc soudní, vidíme například politický aktivismus Ústavního soudu, který ruší politická rozhodnutí Sněmovny jak na běžícím pásu a nikdo s tím není schopen nic udělat. Dá se proto říci, že moc soudní je v České republice nadřazena moci zákonodárné, tedy že nikým nevolení příslušníci justice mají větší politickou moc než volení zástupci lidu. Čehož justice, a to na všech úrovních, využívá k prosazování vlastní politické agendy. Když k tomu připočítáme, že soudci jsou u nás de facto neodvolatelní, protože soudce v praxi může odvolat pouze jiný soudce, což je obyčejně jeho kamarád nebo kamarád kamaráda nebo dokonce člen rodiny, tak vidíme, že s kecy o nezávislosti justice na rtech tady různí šíbři, političtí aktivisté a další mašíblové vybudovali jakousi feudální strukturu neodvolatelných, kteří jsou mocnější, než volení zástupci lidu.
To je ovšem v ostrém rozporu s principem fungování demokracie! Ten stávající systém je celý špatný a je nutné ho dost zásadně překopat. Pokud soudní moc má být v rukou lidu, jak to říká Ústava, tak musí mít nejsilnější slovo ve věcech soudní moci lid, tedy zřejmě jeho volení zástupci, nikoli neodvolatelní a lidem nevolení příslušníci soudní moci. Když to zjednoduším, tak poslední slovo musí mít zákonodárce, protože právě on nejlépe ví, nebo by alespoň vědět měl, co tím kterým zákonem zamýšlel a zda tyto záměry justice či její jednotliví členové naplňují. A také proto, že zákonodárce, na rozdíl od soudce, skládá jednou za čtyři roky účty voličům, tedy lidu. To mi přijde nejen férové, ale především demokratické a v souladu s Ústavou.
Dalším, kdo má v zemi politickou moc, jsou média, protože ta do značné míry určují, kdo bude lidem zvolen do politické funkce, a jak se v té funkci bude chovat. V soukromých médiích rozhoduje jejich majitel, v těch takzvaně veřejnoprávních pak jejich ředitel. Na jejich chování a tedy na to, jak budou jimi vlastněná nebo řízená média ovlivňovat politické rozhodování v zemi, volení zástupci lidu opět nemají prakticky žádný vliv. Totéž platí o politických neziskovkách.
Psali jsme:
Poslanci se přece mohou rozhodovat svobodně bez ohledu na chování justice, médií a politických neziskovek.
Ujišťuji vás, že spojeným úsilím justice, médií a politických neziskovek lze zkrotit nebo dokonce zlikvidovat každého člověka, a to včetně politiků. Ujišťuji vás rovněž, že to justice, média i neziskovky dobře ví, ujišťuji vás, že to také dělají, a ujišťuji vás, že při tom dokonce velmi účinně spolupracují. Protiváhou soukromých médií, jejichž fungování zástupci lidu, tedy poslanci, mohou ovlivňovat opravdu jen velmi obtížně, měla původně být takzvaná veřejnoprávní média, ale ta se vymkla kontrole úplně stejně, jako justice s tím, že tam kromě zájmů politických hrají velkou roli i zájmy ekonomické. S kecy o nezávislosti veřejnoprávních médií na rtech tady různí šíbři, aktivisté a další mašíblové vytvořili molochy, které jednak ohrožují svobodnou soutěž politických názorů, tedy ohrožují demokracii, ale ještě navíc poskytují několika neodvolatelným vyvoleným materiální prebendy. Tady mám na mysli především Českou televizi, která je, se svým rozpočtem, jenž je takřka stejný, jako rozpočet Novy a Primy dohromady, nejlépe financovaným a nejmocnějším médiem v zemi. Na to, jakým způsobem nakládá se svým politickým vlivem a se svými – veřejnými penězi, také nemají poslanci prakticky žádný vliv, a tady je nutné říci, že zatímco majitele soukromých televizí musí zajímat poměr cena/výkon, čímž je aspoň trochu nucen ohlížet se na zájmy a názory veřejnosti, tak řediteli České televize můžou být zájmy a názory veřejnosti ukradené, protože má svůj přísun peněz zajištěný bez ohledu na to, co s nimi dělá.
Poslanci ale volí Radu České televize a Rada České televize volí a odvolává generálního ředitele České televize. To je nedostatečná kontrola?
Současný generální ředitel vede Českou televizi od okamžiku svého nástupu, což už je skoro deset let, k ekonomickému krachu a ještě tuto skutečnost několik let dokázal maskovat. Jak dlouho si myslíte, že by takový ředitel řediteloval v soukromé televizi? Letěl by na minutu a ještě by byl rád, kdyby neskončil v base. Tady o tom průšvihu v České televizi všichni vědí, ale nikdo s tím nedokáže nic dělat. Jen připomínám, že za těch deset let se bavíme zhruba o sedmdesáti miliardách korun, které nikdo prakticky nekontroluje, a když to zkusila Hana Lipovská, tak ji Sněmovna odvolala.
Proč se tak, podle vás, stalo?
Co chcete od příští vlády nejvíc?Anketa
Komu například?
Odpovím několika otázkami. Myslíte si, že například poslankyně Sommerová, jejíž celá rodina, i ona sama, saje z České televize peníze, má zájem na kontrole finančních toků v České televizi? Myslíte, že majitel TV Prima má zájem na tom, aby Česká televize byla ekonomicky silnou a velkou televizí? Myslíte, že na tom má zájem spolumajitel TV Nova? Mimochodem spolumajitel TV Nova má s ředitelem České televize společnou firmu... A myslíte si, že se tito lidé neumí sejít s Andrejem Babišem a domluvit se? No a všem těmto a také mnoha dalším lidem Hana Lipovská šlápla na kuří oko.
Nešlo jejímu odvolání zabránit?
Šlo, kdyby se ve Sněmovně našlo 101 hlasů proti. Hnutí SPD ale 101 hlasů nemá.
Jaké je podle vás řešení situace v České televize?
Buď ji zestátnit, nebo prodat, dokud ještě má nějakou hodnotu. Osobně bych se přikláněl k tomu, aby se České televize stala akciovou společností, kde by stát vlastnil 100 procent akcií a standardně a transparentně by vykonával práva akcionáře. České televize by tak fungovala podobně jako například Budvar, nebo ČEZ. Pohybovala by se na volném trhu, z reklamy by generovala peníze do státního rozpočtu a navíc zajišťovala svobodnou politickou soutěž. Za to, jak to všechno dělá, by jednou za čtyři roky zástupci lidu, tedy poslanci, skládali účty voličům. Pravomoci i odpovědnost by byly jasné. Pro voliče, republiku a demokracii by to bylo win-win řešení. Mimochodem by to znamenalo i zrušení, nebo významné snížení televizního poplatku.
Psali jsme:
Podle vás je tedy v zájmu demokracie, aby se justice a České televize dostaly pod přímou pravomoc Poslanecké sněmovny?
Ještě jste zapomněla na neziskovky. Pokud má platit, co říká Ústava - že veškerá politická moc v zemi vychází z lidu, tak asi není jiné řešení. Pouze Poslanecká sněmovna, Senát a prezident jsou politické subjekty, které reprezentují vůli lidu. Je samozřejmé, že by si Parlament musel vytvořit příslušné nástroje, ale i to, jak by se k tomu postavil, by voliči následně ohodnotili ve volbách. Dnes voliči, tedy lid, nemá na justici, neziskovky a veřejnoprávní média prakticky žádný vliv, jen to všechno musí platit a dokonce se tím musí často nechat i šikanovat a ponižovat. To pokládám za nebezpečí pro demokracii. To musí skončit.
Zpátky k zahraniční politice. Nedávno uplynulo dvacet let od útoku na newyorská dvojčata. Následná americká reakce vedla k několika vojenským intervencím. Jak zpětně hodnotit tuto válku proti terorismu?
Válka proti terorismu je nesmysl. Můžeme vést válku proti teroristům, proti celým státům, nebo třeba zločineckým skupinám, ale vést válku proti terorismu až příliš připomíná válku proti počasí.
Musíme se s terorismem smířit?
Musíme si přiznat, že snaha našich nepřátel nás pozabíjet nebo zotročit existuje a existovat bude. Pak si musíme definovat ty nepřátele a přijmout proti nim příslušná opatření. Po praktické stránce to znamená nepustit do Evropy jediného migranta a ty, kteří už zde jsou, co nejrychleji vyexpedovat pryč. Nic jiného nemůže fungovat. Představa, že dokážeme šmejdit po celé Zeměkouli a každému podezřelému, což jsou prakticky téměř všichni muslimové, ale také mnozí další, číst myšlenky nebo dokonce odhadovat, jestli se mu náhodou nepomotají tykadla v budoucnu a on třeba někoho nepodřeže, nebo mačetou nepobije mateřskou školku, je představa až úsměvná a plně zapadá do období vrcholného naivismu Západu, jak jsem o něm mluvil na začátku rozhovoru. Buď se toho naivismu a sebedestruktivního a většinou i falešného humanismu zbavíme, nebo nemáme šanci přežít. Jsme ve válce civilizací a vše nasvědčuje tomu, že vyhraje ta nejbezohlednější. To ale není v dějinách nic nového.
Nové je jen to, že dnes je nám zakazováno si to přiznat. Mimochodem; ani nacisté, ani bolševici netrestali lidi za úvahy, jak nejlépe ochránit vlastní zem před vnějším nebezpečím. Za to trestá občany až režim současný. To je jedno z historických prvenství režimu, který si říká liberální demokracie. Další je třeba brutální útok na rodinu.
Jak moc tento útok proměnil americkou globální politiku? A nebyl tak trochu „zneužit“ určitými silovými skupinami v americké administrativě, které měly podobné ambice už dříve, přinejmenším od první války v Perském zálivu v roce 1991?
Myslím, že americká globální politika se tím útokem moc nezměnila, jen jsou víc vidět její chyby. Je to pořád o tom sebestředném naivismu a také samozřejmě o penězích. O hromadách peněz.... Z dnešního pohledu je připomínáno, že i v USA po těchto událostech nic nebylo jako dříve. Symbolem je zákon Patriotic Act, který zásadně omezil lidské svobody a vedl k vyšším pravomocem státních orgánů při sledování občanů.
Psali jsme:
Lze říci, že tyto události zásadně změnily i americkou vnitřní politiku a poměr sil mezi svobodou a bezpečností v tamním myšlení?
To neumím posoudit. Abych na tuto otázku mohl odpovědět,musel bych žít v Americe. Po intervenci do Afghánistánu v roce 2003 s podobnou argumentací začala intervence v Iráku. Pokud si já vzpomínám, tak tato mise už začínala ve zcela jiné atmosféře a zaznívaly hlasitě pochybnosti o jejím smyslu.
V čem se tyto dvě mise podle vás lišily a v čem si naopak byly podobné?
Odlišnosti vidím jen z vojenského hlediska. V Iráku šlo o střetnutí pravidelných armád s cílem sesadit Saddáma Husajna, ovšem bez realistického plánu, co dál. V Afghánistánu šlo o jakousi kombinaci guerillové války a osvětově politického školení Afghánců s podobným plánem do budoucnosti. Výsledky jsou pak, docela logicky, v obou případech zhruba stejné.
Proč myslíte, že to tak dopadlo?
Především z toho důvodu, že politici v jakémsi groteskním pseudohumanismu a také z nedostatku odvahy nutí dělat armádu něco, co už ze své podstaty nemůže umět.
Co tím myslíte?
Základní úlohou armády je obrana území, popřípadě dobývání území. Respektive, aby to bylo ještě srozumitelnější: základní úlohou armády je zabíjení, tedy likvidovat nepřátel. Politici se ale stále více tváří, že armáda je sbor misionářů, kteří budou měnit smýšlení lidí někde v Tramtárii a možná ještě pomáhat při povodních. To je ale nesmysl. Jestli chceme přežít, tak naše armáda nesmí být parta misionářů, ale parta dokonale organizovaných, bezohledných zabijáků - byť to zní hrozně, z nichž jde hrůza ještě dřív, než někam vůbec přijedou. Misionáře potřebujeme samozřejmě taky. Například Člověk v tísni by teď měl odjet do Afghánistánu, na Mali a do dalších rizikových zemí a tam plnit svoji misijní úlohu.
Nebylo by to příliš nebezpečné?
Ano, misionáři často někam zmizeli a už je nikdy nikdo neviděl. Předpokládám ale, že víra v liberální demokracii je u různých Člověků v tísni tak pevná, že by toto riziko ti lidé rádi podstoupili. Vždyť o tom pořád mluví, a když jsou pro svoji víru ochotni obětovat jiných, tak by jistě rádi položili i ten svůj. Především ale všichni tito lidé neustále tvrdí, že Afghánci, Afričané, Arabové a další obyvatelé třetího světa jsou mírumilovní a dobří a my jsme ti špatní, takže není jediný důvod, aby se odjezdu do Afghánistánu, Afriky, či kamkoli na Blízký východ bránili.
Jak podle vás v této „válce proti terorismu“ dopadla Česká republika? Co nás přivedlo do role jednoho z nejloajálnějších spojenců USA v jejich misi, a jak jsme v této roli obstáli?
Přijali jsme roli poníženého sluhy a podle toho je s námi nakládáno. Mimochodem; minulý týden se přímo u jednacího sálu Poslanecké sněmovny promenovali američtí vojáci v uniformách s doprovodem. Myslím, že je to sice nechtěná, ale o to příhodnější ilustrace naší současné pozice. Jsme kolonie a už se to ani nijak netají.
Jako jeden z důvodů zahraničních misí USA byla kromě boje s terorismem uváděna ambice demokratizovat země po západním vzoru. Jak podle vás tento vývoz demokracie uspěl?
Jde o fenomenální úspěch. V daných zemích byl ustaven chalífát, jenž se prostřednictvím migrantů, kteří jsou v probíhající válce civilizací ve skutečnosti výsadkovým vojskem, šíří do Evropy. A Evropa má zatím bohužel příliš velké množství Quislingů a Chamberlainů a příliš málo Churchillů.
Psali jsme:
autor: Zuzana Koulová
