Skautský lanový svět v Habartově zažil po deseti letech obnovenou premiéru

Ano, již dlouhých deset let uplynulo od konání posledního lanového světa, který pořádalo skautské středisko Dýmka Habartov a který byl před těmi lety u široké veřejnosti velmi oblíben. Není pro to divu, že po velkém půstu zapříčiněném covidpauzou a za přispění nádherného podzimního počasí se u registračního stánku s účastníky „dveře“ tak říkajíc netrhly.

Vše však začalo již v pátek ráno. Od časných dopoledních hodin bylo totiž celé prostranství uklízeno a připravováno na to, aby se osm statečných účastníků skautského kurzu vázání lanových překážek pod vedením našeho vedoucího Radka Pitry pustilo do mnoho hodin trvající a nesmírně namáhavé práce v rámci instalace všech lanových výzev. Práce se jim protáhla až do večerních hodin a noc, kterou na místě trávili spánkem spravedlivým, jim ještě navíc zpestřil požár skladu v blízkém areálu TJ Baník, k němuž skauti bez prodlení přivolali hasičské jednotky. Ty s ním pak zápasily asi dvě hodiny.

Jsem moc rád, že zde mohu napsat, že vynaložené úsilí party nadšenců nepřišlo vniveč a obnovená premiéra lanáče znamenala jeden velký sukces, poněvadž nelehkou výzvu a celkem čtrnáct zkoušek v cestě za titulem dračího bojovníka se během soboty 25. září rozhodly podstoupit více jak dvě stovky příchozích. Většinou se jednalo o děti a mládež, ale do souboje s výškami a závratí se vydal i nejeden dospělák.

Jak již bylo zmíněno, na odvážlivce čekalo celkem čtrnáct zastavení, přičemž ta první byla realizována třeba i jen několik desítek centimetrů nad zemí. Jejich cílem bylo připravit frekventanty na to, aby aktivizovali svá centra rovnováhy, aby si přivykli na stání na provaze a naučili se, jak lano co nejlépe uchopit.  Když zvládli tyto nezbytné základy, o čemž byl proveden prostřednictvím razítka záznam do průvodní karty, mohli se vydat ke stanovišti, kde byli vybaveni sedákem, síťkou na vlasy a nezbytnou přilbou. No a pak již nic nebránilo tomu, aby se vydali odhadem až do osmimetrové výšky.

Cesta vzhůru vedla buď po lanových žebřících či po sítích a již ona samotná byla notně namáhavá, čímž řádně prověřila fyzičku všech lezců. Ne všichni se tak dostali na kýžený vrchol, kde je pak v několikametrové výšce čekal třeba nelehký přesun po laně k druhém u stromu. Při pohledu dolů se mnohým lezcům rozklepala kolena, ale drtivá většina z nich se s tím zvládla vypořádat. Na všech byla ale jednoznačně znát úleva, když nohama opět stanuli na matičce Zemi. Respekt a uznání si však zaslouží naprosto všichni, kdo si to alespoň vyzkoušeli, protože i to vyžadovalo nemalou míru odhodlání a odvahy.

Bylo moc fajn, že na akci dorazili děti ještě školkou povinné, ty mladšího školního věku, ale i náctiletí teenageři. Ukázalo se tak jednoznačně, že touha překonat sama sebe a pořádná porce adrenalinu jsou lákavou směsicí pro jedince bez rozdílu pohlaví či věku, a to je moc dobře. Snad se jim ve stínu stromů, lan a sítí líbilo. Prima akci jim pak doma může připomínat třeba originální tematická placka, kterou si všichni účastníci svými výkony vysloužili.

Absolutorium pak zaslouží všichni pořadatelé, kteří nejenže celý lanový svět vybudovali a následně zase demontovali, ale vinou toho, že několik plánovaných pomocníků nedorazilo, tak po celou dobu realizace akce, tedy takřka devět hodin byli „odsouzeni“ bez větší přestávky k nepřetržitému jištění stále nových a nových příchozích lezců. Zvládli to na výbornou a bez úrazu a patří jim za to obrovský dík.

Poděkování za pomoc či materiální nebo finanční podporu pak míří k městu Habartov, městysu Svatava, obcím Jindřichovice a Krajková, k firmě Myšáci Krajková, k Royal Rangers z Kraslic a v neposlední řadě i ke středisku Dýmka Habartov. O zajištění skvělého oběda se pořadatelům postarala Ingrid Sedláková, všem moc chutnalo, takže i pro sestru Míňu velký dík.

Velký pozitivní ohlas aktuálního ročníku lanového světa se snad stane pro organizátory dostatečně velkou motivací pro to, aby k nám tato akce zase zavítala a stalo se tak o něco dříve než zase za deset dlouhých let. Jak známo úspěch zavazuje, tak snad nebo možná…

Mgr. Aleš Plevka, předseda Komise pro sport a kulturu