Foto O’Dea, Flickr, Creative Commons, CC BY-SA 4.0
Od roku 2004 se adiktolog Dušan Dvořák opakovaně marně domáhal povolení k pěstování konopí na výrobu konopných léčiv pro výzkum, které však Česká republika dosud nikomu nevydala. Ani změna legislativy v roce 2013 neumožňuje, aby vítěz tendru na vypěstování léčebného konopí mohl rostlinu zpracovat na cílená léčiva, musí totiž surovinu odevzdat do lékárny v podobě sušeného květu. Legislativa navíc ani lékařům a lékárníkům nepovoluje tento květ zpracovat do podoby léčiv, která policie v letech 2009 až 2019 opakovaně zabavila u Dušana Dvořáka.
Samozřejmě jsem konopí pěstovat nepřestal. Sytý hladovému nevěří a promítat hladovým, jak vypadá chleba, se mi příčí.
Proti uvěznění Dušana Dvořáka protestovaly mimo jiné nevládní organizace pro prevenci a léčbu drogových závislostí SANANIM a DROP-IN a Spolek na podporu nezávislé justice Šalamoun. V roce 2020 podalo ve prospěch Dušana Dvořáka dvacet poslanců stížnost Evropské komisi za porušení závazků exekutivou a justicí ČR. Na začátku září 2021 byl předsedovi Ústavního soudu a ministryni spravedlnosti zaslán otevřený dopis žádající řádné projednání ústavních stížností a stížností na porušení zákona v neprospěch Dušana Dvořáka, podepsaný řadou osobností vědy a kultury a také pacienty a rodinou. Rok před svým uvězněním připravil Dušan Dvořák k vydání publikaci Uwe Bleschinga Velká kniha o léčbě konopím pro 21. století.
Následující text sepsal Dušan Dvořák ve věznici v Břeclavi a v osobním tónu v něm rekapituluje svůj boj s českými úřady a soudy.
Věznice Břeclav
Je úterý 8. června 2021. Nejstarší dcera dnes slaví třicáté třetí narozeniny. Právě jí končí první šestinedělí. Je zahradní architektka. Rozumí stromům, keřům a kytkám. Já jen jediné: konopí.
Přišlo mi pravomocné lejstro. Že jsem uvězněn od 6. 11. 2019, zřejmě k výročí VŘSR. Propuštěn budete k devadesátinám vašeho otce 7. 4. 2026. Jako bonus uhraďte sto dvacet tisíc za soudní poplatky a advokáta, co jsme vám dali. Ano, píšete, že jste švorc, ale můžete prodat dům se zahradou, kde jste konopí pěstoval a my tam sklidili přes tři tisíce kytek. Od roku 2009 jsme k vám museli desetkrát, a vy ne a ne přestat. Aspoň víte, jak chutná moc!
Máma zemřela vloni 10. prosince na Den lidských práv. Zazpíval jsem jí z vězení písničku krásné Marlen Řekni, kde ty kytky jsou. Když jsem se narodil, byla už rok s požehnáním všech papalášů světa podepsána úmluva o nejdelší válce dějin, svaté válce zakázat přírodě růst – keři koky, máku a konopí. Psal se rok 1961. Biblická zvědavost pramáti Evy dostala pečeť kriminálu.
Egon Bondy na nebesích promine. Parafrází jeho verše čtenářům připodobním sílící vězeňský pocit studu a hnusu: „Jak polibek od komouše/ samet vlasti prdel kouše“.
Ten samý ústavní soudce, který v květnu do médií vysvětloval, že není trestu bez zákona, a proto vyhláškou danou kriminalizaci za větší než malé množství konopí zrušili, po mé poslední, 23. ústavní stížnosti v únoru napsal, že vězení je OK, protože zákonodárci justici údajně nedali prostor jednat civilizovaně. Když trest bez zákona a mnohá další porušení ústavy napadám od prvního trestního řízení v roce 2010, mlčí jako ryby, nebo čtu bludy a fauly s razítkem vlasti.
Možná se ptáte, proč se nechám třiadvacetkrát kousat do zadnice. Znáte ten pocit, když vás po mnoha letech přepadnou vzpomínky, až vás to položí? Rozbrečíte se, vybuchnete hněvem, prožíváte strach nebo bezmoc? Máte chuť škrábat nehty omítku, jak moc to bolí! Znáte ten pocit? Zažili jste to někdy?
Vraťme se o 23 roků zpět. Jsem úspěšný ředitel olomouckého střediska pro děti a dospělé, kteří zabloudili v drogách, nebo by zabloudit mohli. V nakladatelství Votobia chystáme k vydání knihu Drogy a mýty, zatímco kamarádi z Votobie čelí trestnímu řízení za vydání publikace Vaříme s konopím, které zastaví až milost prezidenta Havla. Média přinášejí zprávu, že na policejní cele se oběsil mladík, kterému sklidili zahradu kytek. Čtu knihu amerických lékařů Marihuana, zakázaná medicína a brečím a škrábu zeď. Jako před dvaceti roky, když mi rodiče jako puberťákovi dali přečíst knížky o zločinech komoušů. Tolik krutosti.
S koncem vysoké školy jsem přestal konopí pěstovat. Další rok po tomto zážitku u kamarádky na zahradě znovu sázím. Vyroste třímetrový strom. Do vánoc má majitele – muže se zlomenou páteří. Má bolesti a křeče, že si ani zadnici nevytře. A najednou je život lepší a jde to. Semena zůstávají i pro další potřebné.
V roce 2006 otevírám v Praze otevřenou školu pro dospělé. Na Moravě kupuji dům se zahradou. Nemocní studenti zakouší konopnou terapii. Zjišťuji, že Olomouc, kde jsem se narodil, je světovou kolébkou vědy o léčbě konopím a že začali hned po druhé válce. Právě Olomoučané položili základy poznání, proč konopí léčí tolik nemocí. Což vidím na vlastní oči. Jenže konopí nejde patentovat. Proto ta propaganda lží. Mně stačí jediné: Je to bezpečné? Jasná páka!
V květnu 2010 právě kapela Jasná páka zorganizovala v Akropoli na Žižkově koncert na mou podporu při prvním obvinění. Město Praha ten den dalo přes milion korun na Edukativní konopnou kliniku, na kterou jsem otevřenou školu přebudoval. Jenže na Moravě jsem byl za kriminálníka. Nic nepomohlo, že jsem roku 2008 sebral odvahu a pěstování hlásil všem odpovědným a žádal o spolupráci. Pouze v prvním řízení v roce 2010 soud povolil svědky. Rektor Univerzity Palackého potvrdil, že konopí bylo k výzkumu. Nemocní a lékaři potvrdili, jak moc konopí pomáhá.
Než jsem v dubnu 2012 došel k prvnímu rozhodnutí ústaváku za konopí jako lék, vláda navrhla změnit tři právní normy, kterými jsem se bránil. Justice navrhla zbavit mne svéprávnosti. Prokuratura stáhla všechna další obvinění. Když zbavení svéprávnosti neprošlo, v roce 2013 obnovili první trestní řízení za úrody 2008 a 2009 a uzavřeli je výrokem, že jsem byl od roku 2008 do roku 2012 nepříčetný. Tedy v době, kdy mi vláda s podpisem premiéra dala cenu za vzdělávání v léčbě konopím.
Samozřejmě jsem konopí pěstovat nepřestal. Sytý hladovému nevěří a promítat hladovým, jak vypadá chleba, se mi příčí.
Znáte pohádku Císařovy nové šaty? Tak čekám v kriminále na dítě, které řekne první, že císař šaty nemá a je nahý. To bude najednou smíchu…
Dušan Dvořák