Foto Alarm / Apolena Rychlíková
Fenomén, který lze pojmenovat jako rostoucí popularita levice či větší skepticismus ke stávajícímu zřízení společnosti mezi mladými voliči, na Západě sledujeme již nějaký čas. Negativní pohled na kapitalismus mezi mladými Američany ukazují průzkumy soustavně už několik let. Pro příklad: podle jednoho z posledních výzkumů společnosti Axios mělo v generaci Z (lidé mezi 18 a 24 lety) na kapitalismus negativní pohled 54 procent dotázaných, oproti 42 procentům s pozitivním názorem. Samostatnou kapitolou jsou potom komunity mladých příznivců, které kolem sebe ve svých zemích seskupily osobnosti na levici, jako je bývalý předseda britských labouristů Jeremy Corbyn, americký senátor za stát Vermont a neúspěšný kandidát na prezidenta Bernie Sanders nebo předseda francouzské levicové strany Nepoddajná Francie Jean-Luc Mélenchon, který si i díky přízni mladých voličů drží zhruba desetiprocentní podporu v předvolebních průzkumech k prezidentským volbám, jež ve Francii proběhnou v dubnu příštího roku.
Mladí lidé raději budou žít v nejistotě pracovní i bytové, ale věřit, že patří mezi vítěze, a nesníží se k volbě levice.
Trend růstu popularity levice mezi mladými přitom proniká i do některých zemí mimo USA a západní Evropu, například do sousedního Polska. Zde je však nutné jej vnímat ve specifickém místním politicko-společenském kontextu, neboť podíl levicově smýšlejících mladých lidí roste od roku 2015, kdy se k moci dostala pravicově-konzervativní strana Právo a spravedlnost, která omezuje práva žen, menšin nebo nezávislá média a justici.
Úspěšní volí pravici
Česku se však zmíněný západní trend vyhýbá, jak ukazují nejrůznější data. Podle loňského šetření CVVM se za levicově či středolevicově smýšlející ve věkové skupině 15 až 29 let označilo pouhých 11,6 procenta dotázaných, čtyřikrát méně, než bylo příznivců pravice. Průzkum ukázal, že počet lidí hlásících se k levici se v Česku zvyšuje s věkem. A na to ostatně poukazují i aktuální volební preference, podle nichž nejmladší voliči nejčastěji volí opoziční bloky Pirátů a STAN nebo koalici Spolu, kdežto voliči největších levicových stran ČSSD a KSČM se rekrutují z nejstarší věkové skupiny.
„Důvodů, proč u nás mladí netíhnou k levici tolik jako na Západě, je více. Bylo by to na několikahodinovou přednášku,“ říká politoložka Daniela Ostrá z Masarykovy demokratické akademie, která je řadovou členkou ČSSD. „Podle mě jednou z nejzásadnějších příčin je, vedle dědictví předlistopadového režimu, kulturní hegemonie pravice a ovládnutí veřejného prostoru jejími ideologickými postoji. Nikdo, kdo je v životě úspěšný, přece stát a jeho pomoc nepotřebuje. Úspěch se samozřejmě neměří hodnotově a morálně, ale finančním obnosem, který máme k dispozici, a postavením ve společnosti. A když jsi mladý, tak přeci chceš být v životě úspěšný! Úspěšní tudíž volí pravici, neúspěšní levici. Je to jednoduché,“ popisuje Ostrá.
Dodejme, že v USA je větší souznění mladých lidí se socialismem než s kapitalismem všeobecně dáváno do souvislosti se zhoršujícími se životními podmínkami mladých. Pocit, že systém potřebuje jakousi morální obměnu, sílí také v souvislosti s hnutím Black Lives Matter (mladí lidé do třiceti let jsou v dnešních USA etnicky nejrozmanitější skupinou), ale i s dalšími diskutovanými tématy, jako jsou třeba práva LGBT.
Sázka na jistotu
Mileniálové na Západě jsou na tom dnes hůře než jejich rodiče. Kvůli špatné finanční situaci mají často problém se zakládáním rodin, v USA jsou navíc studenti zatíženi vysokoškolským dluhem a narůstá rovněž nezaměstnanost mladých Američanů. Svou roli hraje také klimatická krize. Podobným problémům ovšem čelí i mladí lidé v Česku, ať už jde o neúnosnost životních nákladů především v souvislosti s nedostupným bydlením nebo o klimatickou krizi. Jako problematické mohou vnímat také nerovnost pohlaví a neodpovídají tresty za sexuální násilí. Jenže podle výzkumů pro Youth, Speak Up!, Člověka v tísni nebo NDI to mladí Češi jako závažný problém vnímají.
„Levice dokázala oslovit mladou generaci při vysokoškolských protestech proti Dobešovým neoliberálním reformám vysokých škol v roce 2012. Proč to nedokáže dnes s podobně naléhavými tématy? Vysvětluji si to tím, že levice zatím nedokáže vztyčit ukazatel, na kterém bude jasně a zřetelně napsáno, že cesta k dostupnému bydlení, ke zmírnění klimatické krize a podobně je levicová,“ říká sociolog Michael Hauser. Podle něj se zatím neutvořila nová generace levicových aktivistů, která čitelným způsobem propojí tato témata s otázkou třídní struktury, oligarchickým kapitálem, vykořisťováním, změnou systému. Podle Daniely Ostré mladí lidé v Česku dokonce volí proti svým zájmům, což politoložka dává to do souvislosti s pravicovým politicko-mediálním diskursem. „Mladí lidé raději budou žít v nejistotě pracovní i bytové, ale věřit, že patří mezi vítěze, a nesníží se k volbě levice, kterou potřebují jen neúspěšné socky,“ říká s tím, že svou roli hrají i levicové subjekty, pro něž je jednodušší sázka na jistotu a oslovování tradičních skupin voličů.
Sociální demokracie na dubnovém sjezdu odmítla liberální pojetí politiky, reprezentované dnes už bývalým ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem, a v kampani ke sněmovním volbám se rozhodla zaměřit na tradiční levicové voliče. Při volbě do vedení strany neuspěli kandidáti podporovaní Mladými sociálními demokraty a ani pozice mládežnické organizace v rámci ČSSD už není zdaleka tak silná, jako bývala. Od Mladých sociálních demokratů nicméně kritika směrem k mateřské straně příliš nezní – s výjimkou vymezení se vůči účasti ČSSD ve vládě s hnutím ANO. „Je tam určitě prostor pro zlepšení, ale oceňuji, že jako jedna z mála řeší ČSSD problematiku dostupnosti bydlení, což je pro mladé lidi v současnosti asi stěžejní,“ říká k zacílení strany na mladé voliče místopředsedkyně Mladých sociálních demokratů Daniela Smetanová.
Ztělesněním naděje pro skomírající ČSSD se pro některé stala výrazně levicová trajektorie naznačená v Praze ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou a Matějem Stropnickým. „Tato trajektorie by měla šanci oslovit mladé voliče tehdy, kdyby byla dlouhodobá a jasně podpořená vedením ČSSD. Podle mne je ale mladými voliči vnímána jako zoufalý předvolební pokus o záchranu strany, k němuž se však strana viditelně nehlásí,“ říká k tomu Hauser.
Ne skok, ale proces
V reakci na údajný odklon ČSSD od původních levicových hodnot vznikla menší levicová uskupení, například Idealisté nebo Budoucnost, za nimiž z velké části stojí právě mladí lidé, chybí jim však větší viditelnost a v loňských krajských a senátních volbách tyto strany neuspěly. Pro sněmovní volby se proto Idealisté spojili s koalicí Pirátů a STAN a Budoucnost se rozhodla nekandidovat vůbec a raději investovat prostředky do budování hnutí. Přílišnou šanci uspět nemají ani Zelení, kterým preference oscilují kolem dvou procent.
Pokud jde o KSČM, ani té se transformace ze strany starých struktur v moderní mladou radikální levici příliš nedaří, alespoň co se dat voličské podpory mezi mladými týče. O něco podobného se přitom komunisté snaží od roku 2019, kdy sestavili pro evropské volby kandidátku složenou převážně z mladších lidí. Jedním z kandidátů byl i tehdy třicetiletý Arťom Korjagin. „Komunistická strana prochází určitou vnitřní generační obměnou a součástí toho je i změna způsobu komunikace. Nejsme korporace, která udělá rebrand nějakého produktu, chceme dělat autentickou komunikaci našich myšlenek a té musí předcházet řada vnitřních procesů, které se dějí. Není to skok, ale proces,“ říká Korjagin ke generační obměně v rámci strany, kterou by v září podle průzkumu Data Collect nevolilo ani procento nejmladších voličů do 29 let.
Chybějí osobnosti
Personální otázka přitom – jak ukazují zmíněné příklady výrazných levicových osobností ze Západu – může být pro oslovení mladých stěžejní. V Česku však taková osobnost chybí. „Díl viny nese mnohokrát popsaná katastrofální personální politika obou parlamentních levicových stran. V obou stranách se objevovaly politické talenty, které mohly vyzrát v silné osobnosti schopné vést politickou stranu novým směrem. Tyto talenty ale nedostaly příležitost,“ říká Hauser.
Ačkoli se mladí lidé v Česku potýkají vesměs s podobnými problémy a výzvami jako jejich vrstevníci na Západě, na rozdíl od nich nevěří, že levice přináší řešení. To podle výše oslovených expertů může souviset s absencí atraktivní levicové nabídky na českém politickém poli: parlamentní levice ČSSD a KSČM je vyprázdněná obsahově i personálně, menším levicovým stranám pak chybějí prostředky a viditelnost. Situace připomíná začarovaný kruh. Jak připomíná Ostrá, právě absence mladých voličů může být jedním z důvodů úpadku tradiční levice. „Vstupem protestních a populistických stran na politickou scénu levice přichází o své voliče a díky absenci práce s mladými si nevychovává nové,“ varuje politoložka. „A od nezájmu levicových stran se pak odvíjí i absence atraktivní programové a zejména personální nabídky.“
Autor je publicista.