Foto Scott Smith, Flickr, Creative Commons, CC BY-NC-ND 2.0
„Rovnostářské Česko. Příjmové rozdíly jsou nejnižší z celé EU,“ psala v roce 2018 česká média. Střízlivému pozorovateli místních poměrů se však při pohledu na problémy české společnosti nechce věřit, že by rozdíly v bohatství a životní úrovni Čechů byly v porovnání s jinými státy opravdu tak malé. Dlouhodobě se mluví o skryté chudobě nebo o skutečnosti, že do řady statistik se nezapočítávají exekuce. Ty přitom stále trápí více než 800 tisíc lidí. Nad rozdíly ve výdělcích každopádně v tuzemsku převažuje jiná nerovnost: majetková. Ta je obzvlášť významná v kontextu obří krize bydlení, se kterou se Česko potýká, a neustálého zdražování bydlení navzdory stoupající a zrychlující výstavbě. Majetek se přitom v Česku, podobně jako ve světě, kumuluje v rukou „horních několika procent“.
Nerovnost v zemi je způsobena hlavně tím, že 36 procent majetku vlastní jedno procento nejbohatších lidí.
Studie ekonoma Jakuba Komárka, zveřejněná před několika dny výzkumnou organizací PAQ Research, ukazuje, že nerovnost v zemi je způsobena hlavně tím, že 36 procent majetku vlastní jedno procento nejbohatších lidí. Tím se od zbytku Evropy vychylujeme. Rozdíl mezi horním jedním procentem a 99 procenty ostatních je čtvrtý největší ze všech porovnávaných zemí. Větší propast mezi nejbohatší setinou a zbytkem obyvatel má podle dat jen Rusko, Turecko a Švédsko. Menší rozdíl je ve Spojených státech, Norsku, Německu, Dánsku, Irsku a v dalších zemích i v Evropě jako průměru.
A podobný rozdíl, jaký je mezi jedním procentem nejbohatších a zbytkem populace, je i mezi procentem a promile nejbohatších lidí. Podle propočtů, které vycházejí z veřejných dat, která publikuje časopis Forbes, vlastní pouhých 85 lidí v Česku šestnáct procent majetku v zemi, a na majetku procenta nejbohatších se tak podílí ze čtyřiceti až padesáti procent. V čem spočívá potenciální problém? „Vysoká koncentrace majetku představuje také společenskou moc a může se skrze ovlivňování politiků a veřejných politik promítat do demokratických procesů,“ cituje autor studie ekonoma Thomase Pikettyho, autora knihy Kapitál pro 21. století.
Paradoxem přitom zůstává, že má Česko jedny z nejnižších daní z majetku z evropských zemí OECD v přepočtu na hrubý domácí produkt i na celkový objem vybraných daní. A je za to ze strany OECD také dlouhodobě kritizováno. Nižší daně mají jen na Slovensku, v Litvě a Estonsku. V tuzemsku tyto daně tvoří podle dat z roku 2018 kolem půl procenta HDP, zatímco v zemích s nejvyššími daněmi, mezi něž patří Francie, Velká Británie a Lucembursko, je to přes čtyři procenta. Přitom právě daně z nemovitosti jsou přímo navázané na rozpočty obcí, ve kterých dnes chybí dostupné i sociální bydlení nebo tolik potřebná infrastruktura.