Foto Alarm/ Petr Zewlakk Vrabec
Podle názoru nejmladší generace budou děti, které se rodí v těchto letech, žít v horším světě, než ve kterém žijeme nyní. Myslí si to 67 procent z oslovených ve věku 15–20 let. „Mladí lidé prožívají tváří v tvář změně klimatu silněji než starší generace pocity bezmoci, strachu nebo smutku,“ popisuje pocity nejmladší generace vedoucí výzkumného týmu Jan Krajhanzl. Průzkum připravila katedra environmentálních studií FSS Masarykovy univerzity, organizace Green Dock a Člověk v tísni.
Velké obavy mají dotazovaní zejména z toho, že změna klimatu negativně ovlivní život budoucích generací.
Výzkumná zpráva zároveň konstatuje, že „přestože věk nepatří mezi ty faktory, které nejvíce ovlivňují klimatické postoje a názory české veřejnosti (těmi jsou např. osobní identity, politická přesvědčení, zkušenost s extrémním počasím ad.), v několika oblastech si můžeme všimnout několika zajímavých specifik nejmladší věkové skupiny“. Velké obavy mají dotazovaní zejména z toho, že změna klimatu negativně ovlivní život budoucích generací (83 procent), v důsledku nemožnosti tento trend změnit pociťují mladí lidé významněji bezmoc. „V situaci, kdy každý desátý mladý člověk uvádí, že prožívá změnu klimatu s extrémně negativními pocity, je nejvyšší čas zpozornět. Takový signál by rozhodně měla slyšet jak politická reprezentace, která nese zodpovědnost za emise České republiky, tak vyučující, kteří jsou s mladými lidmi v bezprostředním kontaktu. Je to také výzva pro všechny v médiích a neziskových organizacích, kteří se ke změně klimatu vyjadřují, aby více než zoufalství vyvolávali odhodlání, více než katastrofy ukazovali cesty k řešení klimatické krize,“ upozorňuje Krajhanzl.
Věková skupina 15–20 let se v Česku výrazně více než zbytek společnosti občansky angažuje a akceptuje různé formy protestů za ochranu klimatu. V této skupině mladých je podle výzkumu také pouze půl procenta lidí, kteří o změně klimatu pochybují, a šest procent, kteří neumí odpovědět. Mladí lidé zároveň očekávají, že se do ochrany klimatu aktivně zapojí aktéři veřejného života. Očekávají aktivní podporu od ministerstva životního prostředí, vlády, politiků, ale i od médií, neziskových organizací nebo škol. Znepokojující v tomto ohledu může být i to, že podle zjištění výzkumu si pouze 25 procent mladých lidí myslí, že jim dnes školy pomáhají s rozvojem jejich dovedností a kompetencí, jako je respekt, ověřování si informací, odpovědnost, spolupráce, pochopení propojenosti mezi domácím a celosvětovým děním nebo zapojení do ochrany životního prostředí.
Oprávněné obavy
Podle studie zveřejněné časopisem Science, o které informoval Guardian, jsou obavy nejmladší generace zcela oprávněné. Studie se snažila na základě počítačových simulací a předpovědí oteplování planety odhadnout, s jak větší pravděpodobností se v dnešní době narozené děti setkají s extrémními projevy počasí ve srovnání s generacemi jejich babiček a dědečků. A rozdíly jsou markantní. Redaktor environmentálního online deníku Carbon Brief Leo Hickman v této souvislosti mluví o obří mezigenerační nespravedlnosti. „Dnešní děti budou muset během svého života vypouštět osmkrát méně CO2 než jejich prarodiče, pokud má být globální oteplování udržováno pod 1,5 °C. Změna klimatu zesiluje mnoho nespravedlností, ale mezigenerační nespravedlnost způsobená klimatickou změnou je obzvláště ostrá,“ cituje Hickmana Guardian.
Jde o první studii, která hodnotí rozdílný dopad klimatických extrémů u různých věkových skupin a zdůrazňuje mezigenerační nespravedlnost způsobenou klimatickou krizí. Analýza například ukázala, že dítě narozené v roce 2020 bude v životě čelit průměrně třiceti extrémním vedrům, a to i v případě, že země splní své současné sliby ohledně snížení budoucích emisí uhlíku. To je sedmkrát více veder, než kolika byla během života vystavena generace narozená v roce 1960. Dnešní děti by oproti generacím narozeným před šedesáti lety také měly za život čelit dvakrát častěji suchu a požárům a třikrát častěji povodním a neúrodám
Pravděpodobnost, že dnešní novorozeňata a batolata během svého života zažijí extrémní projev počasí je vyšší všude na světě, ale regionálně se liší, což ještě zesiluje nerovný dopad klimatické krize. Například v subsaharské Africe je tato pravděpodobnost téměř 1,5krát vyšší než ve východní Asii a v Evropě.