Otcem sovětských pracovních a koncentračních lágrů na převýchovu, práci a likvidaci třídních nepřátel, které patřily pod oddělení tajné policie, se stal vůdce proletariátu Vladimir Iljič Lenin. Během celé existence Sovětského svazu vzniklo 476 táborových komplexů, ke kterým byly přidruženy tisíce dalších. Projekt pracovních táborů vypracoval v roce 1929 Naftalij Frenkel a osobně ho předložil Stalinovi. První z táborů vznikly na Soloveckých ostrovech v Bílém moři, později pak v evropské části Sovětského svazu a podél trati Bajkal–Amur. Od přelomu 30. let v nich byly zajaty zejména oběti politických čistek a také zemědělci odmítající kolektivizaci. Gulagy zaznamenaly největší rozmach za Stalinovy vlády. Podle amerického historika Roberta Conquesta dosáhl počet lidí v táborech v roce 1948 asi 10 milionů a před Stalinovou smrtí téměř 13 milionů.
Správa gulagů byla oficiálně zrušena v lednu 1960, ve skutečnosti ale existovaly až do konce komunistického režimu. Poslední maďarský vězeň, válečný zajatec z druhé světové války András Toma, byl prý z gulagu propuštěn dokonce až v roce 2000.
Smrt umrznutím nebo hladověním
Gulagy vznikaly záměrně daleko od jakékoliv civilizace, aby zajatci měli co nejmenší šanci někam utéct. Vězni byli vystavováni práci na naprosto šílených projektech, jako byly stavby plavebních kanálů nebo železničních tratí, na kterých se však nikdy nejezdilo.
Gulagy vznikaly záměrně daleko od jakékoliv civilizace
Podmínky v táborech se lišily nejen podle místa, ale také v průběhu času. V podstatě záleželo primárně na táborových velitelích, jak život ve věznicích vypadal. Zatímco někteří byli liberálnější, větší množství velitelů si libovalo v ponižování vězňů, jednalo se o krvelačné sadisty. Lidé umírali zpravidla v důsledku nemocí, umrznutí nebo hladu bez základní zdravotní péče. Běžný den vězňů vypadal tak, že pracovali až 16 hodin denně s minimem stravy, bez nářadí, zkušeností, a ještě ke všemu byli nuceni plnit normy, které se za daných podmínek splnit absolutně nedaly.
Nechutný sex za lepší práci a jídlo
Vzhledem k tomu, že do sovětských lágrů byly posílány i celé rodiny, začaly postupně vznikat i speciální tábory pro ženy a děti do dvou let. Ženy v gulazích totiž často otěhotněly, a to ze dvou důvodů. Buď byly znásilněny, nebo se jednalo o kalkul. Jaký kalkul? Za sex s vedoucím dostávaly ženy lehčí práci a jídlo. Po porodu ale mohly matky navštěvovat své děti každé 4 hodiny na 15 minut, aby je nakojily. Další kontakt byl přísně zakázán. „Muži mívají sklony tvrdit, že ženy se v táborech stávaly "zvrhlicemi", protože je často muži přemluvili nebo donutili k sexu. Ženy naopak sexuální praktiky výměnou za jídlo nebo práci v teple popisují jako jednu z mnoha strategií, jak gulag přežít. Tuto strategii ženy nepovažovaly za méně legitimní než jiné způsoby,“ popisuje zvrhlé praktiky z pracovních táborů americká novinářka Anne Applebaumová, která za svou knihu Gulag. Historie obdržela v roce 2004 Pulitzerovu cenu.
Děti v gulazích neměly o nic lepší podmínky než dospělí
I děti zažívaly hrůzy těchto zařízení. Vznikaly speciální dětské tábory, ve kterých byl jejich život velmi krutý. Vychovatelky je budily bitím a kopanci nebo nadávkami. „Nejhorší jsou pochopitelně příběhy, v nichž vystupují děti. Například příběh Havy Volovichové, která v gulagu otěhotněla s mužem, jehož neměla – mírně řečeno – příliš v lásce. Malá Eleonora se nedožila ani dvou let. Hava Volovichová musela bezmocně přihlížet, jak její dcera živoří v táborových jeslích. Ženy, které se zde o děti staraly, je nechávaly hladovět a jejich péče se podobala spíše týrání,“ vypráví nemilosrdný příběh novinářka. Ženy je často koupaly v ledové vodě. Při jídle jim přivazovaly ruce ručníkem k židli a v rychlém tempu krmily horkou kaší. Děti se nesměly brát za žádných okolností do náruče nebo se jich jakkoliv dotýkat. V jednom sirotčinci se muselo 48 dětí dělit o 7 postelí, zatímco ostatní spaly na podlaze.
Ženy z gulagu
Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, zpravy.aktualne.cz, epochalnisvet.cz
