Když jsem hledal byt v panelovém domě, vybíral jsem dům s co nejmenším počtem bytů, a tudíž i sousedů. Nakonec jsem našel družstevní byt v malém, čtyřpatrovém panelovém domě.
Po nastěhování jsem se postupně se sousedy seznamoval. Byli to většinou starší lidé – starousedlíci. Vše vypadalo harmonicky a nic nenasvědčovalo tomu, že se bydlení změní v horor.
Vše začalo několik měsíců po nastěhování. Soused nade mnou mě vytopil v jednu hodinu v noci. Ihned jsem za ním zašel a zaklepal na dveře. Neotevřel, ale klepání ho zřejmě probudilo a vodu zastavil. Jak jsem později zjistil, voda se valila z hadice od pračky.
Jádrem většiny sousedských sporů je zpravidla komunikace, která bývá složitým oříškem. Pokusy překonat tuto bariéru jsou ovšem zásadní.
