Článek
Děj se odehrává v obci Vitín. To je kde?
U Ústí nad Labem je Buková hora a kolem hory bylo velké množství německých vesnic. Vitín je specifický v tom, že je v tak komplikovaném prostoru, že se to nikomu nepodařilo rozkrást na stavební materiál. Je to tam tři kilometry po hrozných krpálech. V traileru je to trochu vidět. Jsou tam dvoupatrové domy, štíty jako hovado, a z toho rostou stromy. Každému to doporučuju. Zvláštní místo a symbol.
Vitín jsme točili na několika lokacích, protože je zazděný v lese, tam jsou šest set let staré lípy, úžasný svět. Ale když děláte film, tak to také musíte vidět vcelku, v nějakém kontextu, tam je to srostlé do sebe. Pro tento účel posloužil taky Königsmühle, to jsou Krušné hory, Potom jsme se potřebovali vrátit do roku 1945, 1946 a padesátých let, jedna třetina se odehrává v této době. Tam jsme potřebovali dobovost. Je těžké sehnat tak zachovalé německé městečko, posloužilo nám Úterý v plzeňském kraji.
Kdo je hlavním hrdinou?
Hlavní postavou je Otto Hille, mladý kluk, který pochází ze specifického světa Sudet. Otto je, jak říkají místňáci, Penner (německy somrák nebo tulák, pozn. aut.). Takový divně zařaditelný týpek. Nic o něm ze začátku nevíme, víme jen, že někam vyráží a pak se dozvíme, že si ho někdo najal. Skupina lidí nebo spíš jeden starý muž po něm něco chce.
Vede je do krajiny předků. Jak ta krajina vypadá? Jsou to jeskyně, staré doly, neutěšené místo, kde se má něco stát. Jakýsi obřad. Jde o to projít očistcem, aby člověk našel smíření. Očistec není příjemná lázeň, kde vás omyjou, je to martyrium. Člověk projde znovu tím, co má za sebou. On nabývá fyzických sil, ze stoletého se stane padesátiletý chlap. Sílu má, aby mohl projít tou duchovní očistou, která spočívá ve smíření se s vlastním svědomím.
Takže to nebude doku-styl, budou tam snové pasáže?
Přesně tak. Ten film má rysy rituálu, protože jiným způsobem se nemůžeme dostat k sobě. Souvisí to s přiznáním sebe a všeho, co s tím souvisí. Takže z reálného světa vyrážejí do té krajiny a do jeskyně, kde mají strávit noc. Většina si myslí, že se přespí a bude se pokračovat někam na procházku. V noci na Ottu přichází vize, zjevení, které souvisí s tím starcem. On se z toho záchvatu probudí a nechá všechny v jeskyni kromě toho starého chlapa.
To je dost mystické...
Je. Jeskyně byly vždy symbolem znovuzrození, očisty, současně je to kontakt s tím nejtemnějším, co v nás je. Člověk, když přichází na nějaká místa, tak na něj to místo působí, ale já taky působím na to místo. S čím přicházím, to se mi zrcadlí. Hraje tam velkou roli symbol ohně, proměny, zkoušky. Čím silnější oheň, tím větší možnost proměny. S tím souvisí i kováři, byli ctění, protože dokázali spojovat a rozpojovat, byli to vlastně šamani.
Jak si to budou diváci číst, na to se těším. Pracuje to s prastarou symbolikou. Všechno se to koncentruje na toho starce, dochází k proměně, ostatní nějak přidají svůj díl.
Ze stoletýho dědka je padesátiletý jura. Realizovali jsme tam úžasný obraz Lucase Cranacha staršího Pramen věčného mládí. Tam je fontána, z jedné strany lezou starý a proměňují se v mladé. Bude tam padesát žen, všechny nahé.
Stařec by se teď měl zbavit toho, co ho tíží uvnitř, jenže on to neudělá. Pak se propadáme do minulosti a Otto má šanci vidět, co se tehdy odehrálo. Co v těch vizích, ve snech prožíval.
Co znamená název Lidi krve?
Těch linií je několik. Například stařec s temnou minulostí a ten kluk jsou spojení, on svou vinou, druhý zděděnou pamětí. Potom další linie spočívá v tom, že Otto má šanci se setkat se svým dědou. Otto poznává, co má z toho svého dědy. Třetí linie je, že celou tu cestu zosnoval synovec toho dědka, lehce autistický týpek, kterého osvítil „duch svatý” a rozhodl se, že pomůže starci, kterého tíží svědomí. Představte si, kdyby Ovčáčka osvítil „duch svatý” a jel se Zemanem na takovou cestu.