Do hostince Kovárna v Dobroslavicích na Opavsku chodí jen hrstka pivařů. „Všehovšudy mám osm zákazníků. To je přece blbost, abych je každý den kontroloval, jestli jsou očkovaní,“ kroutí hlavou majitel vesnického výčepu Vlastimil Ulrych. „A vyhoďte kamaráda kvůli očkovaní, to přece nejde,“ přemítá.
Když hospodský Ulrich vyhodí neočkovaného štamgasta, riskuje, že ho třetina vesnice bude nenávidět. „Třetinu vesnice tvoří jedna rodina, třetinu druhá a ta poslední třetina je také jedna famílie. Když někoho vyhodím kvůli vakcíně, tak se tu se mnou nebude nikdo bavit,“ posteskne si nejmenší z malých živnostníků, jakého lze najít mezi takzvanými osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ). „Nevydělám totiž nic. Jsem v důchodu a hospoda je moje zábava, abych se nenudil doma. Já to tady mám na dožití.“ Ulrych přesto doufá, že mu neočkovaní štamgasti nebudou od 1. listopadu dělat problémy a raději zůstanou doma.
Je krátce po šesté večer, úterý 26. října. Kovárna má otevřeno sotva pět minut a už přichází první stálý host. Shodou okolností neočkovaný. „Tak od listopadu musíš na pivo v kulichu, palčákách a v kožichu,“ varuje hospodský oblíbeného štamgasta. V dobrém, je to spíš kamarádský šťouch. „No tak budu pít pivo venku,“ odvětí senior, který má ale z očkování panický strach. „Anebo už sem nebudu vůbec chodit,“ dodá host uraženě.
Výčepní Ulrych zvedne oči k nebi, jako by se modlil: „Jak já to budu řešit, to fakt nevím.“ Je to dilema a 65letý živnostník v penzi cítí, že covid právě ohrožuje smír vládnoucí v této zapadlé hospůdce. „Jako by nestačilo, že už zakázali kouření a pak se zavedlo EET, ta druhá blbost už naštěstí padla.“
Kontroly? Nijaké
Bermudský trojúhelník. Tak říkají v Dobroslavicích na Opavsku malé návsi u zámeckého parku, na níž si konkurují tři výčepy piva. Z jednoho je vidět na druhý. V sedmisethlavé obci je to luxus, hospoda tu připadá na 233 obyvatel včetně nemluvňat, těhotných žen a nemohoucích seniorů.
Z Kovárny mířím do nejstaršího hostince se staletými klenbami ve stylu selského baroka, který nese oficiální název U Zámku. Sedí tu asi deset hostů, majitel prý přijde až před zavíračkou. Mladá výčepní se tváří záhadně a k povinným kontrolám se nechce vyjádřit. „Holka přece nebude každý den lustrovat každého zdejšího Frantu,“ ujme se slova jeden ze štamgastů, 60letý Vlastimil Remiáš. Samozvaný „tiskový mluvčí“ prý ví přesně, jak budou kontroly probíhat: „No nijak! Každý předloží jakýkoliv papír s nějakým kódem a slečna za pípou řekne, že je to v pohodě. Když přijdou policajti, obsluha je z obliga. A když načapají někoho bez očkování, jeho chyba. Pivo se mu holt prodraží, třeba na deset tisíc.“
Kolik hostů je v tuto chvíli očkovaných, to si pan Remiáš netroufne odhadnout. „Ale tam ten stůl bude celý očkovaný, jsou to samí státní zaměstnanci. Úředníci a policajti, ti jsou v pohodě,“ říká.
Asi zaplatím testy za servírku.
Třetí dobroslavický výčep Kuželna patří Martinu Bekárkovi. Ani on se pouze čepováním pěnivého moku neuživí, to je prostě v téhle slezské dědině skoro nemožné. „Proto mám kromě hospody i klempířství a pokrývačství,“ říká.
Právě přišel ze šichty a večeří. Chodí sem prý kolem dvaceti stálých hostů, ale nikoli najednou, spíš se v lokále prostřídají během celého týdne. Všichni tři dobroslavičtí výčepní jsou prostě berani, kteří chtějí hospodu udržet za každou cenu. „Nejhorší je, že mám číšnici, která se odmítá naočkovat, a nedaří se mi ji přesvědčit. Tak teď za ni asi budu platit i testování,“ odhaduje Bekárek. Sám je zastáncem vakcinace, trochu ho ale podivuje, že na covid už umírají i někteří očkovaní senioři.
Z Dobroslavic vede úzká státní silnice do háje. Tedy do Háje ve Slezsku, což je rodiště slavného českého spisovatele Vladislava Vančury a pochází odtud i otec slezského barda Petra Bezruče. „Je však těžko pobýti u pravdy na hospodě,“ napsal Vančura v rozkošné knížce Hrdelní pře anebo přísloví.
Hospodské pravdy jsou různé. „Někdy mají neočkovaní takové pindy, že to vůbec nechápu,“ zlobí se 65letá hospodská Jana Žídková ve starosvětském hostinci U Nádraží, která tu zřejmě stojí od zavedení železnice do Háje. A to se stalo již v roce 1855. Žídková má za souseda lékaře ze Slezské nemocnice v Opavě a teď mu věří každé slovo. „Když mě loni v létě strašil, že covid zabije tisíce důchodců, myslela jsem si, že přehání, ale byla to pravda.“
Řešení: čestné prohlášení
Společně se sousedem nechápe, že pořád ve zdravotnictví pracují zdravotní sestry, a dokonce i doktoři, kteří vakcínu vytrvale odmítají. A ohrožují hlavně seniory mezi hospitalizovanými, protože chronicky nemocného osmdesátníka nemusí ochránit ani očkování. „Zdravé důchodce ale injekce ochrání, to se potvrdilo,“ říká Žídková, sama už je léta v penzi.
Žídková není majitelkou hostince: „Střídáme se za pípou se šéfem, dneska má volno.“ Už ale vymysleli, jak budou provádět kontroly euro certifikátů, které dokazují, že štamgastova paže skutečně okusila injekční stříkačku s vakcínou proti covidu. „Šéf nechce všechny hosty kontrolovat každý den, tak prý je nechá podepsat nějaké čestné prohlášení. Prostě se štamgasti zaručí, že jsou očkovaní, přece nám nebudou lhát.“ A co ti neočkovaní stálí hosté? „Nevím, třeba tamta dáma se určitě naočkovat nenechá,“ ukáže od výčepu do vesnického sálu.
