Přesněji řečeno je to tak, že akčními nářezy se živí František Kotleta a Františkem Kotletou se živí Leoš Kyša. Autor skvěle prodávaných knih Hustej nářez, Perunova krev či tetralogie Spad, tedy František Kotleta, je totiž autorským pseudonymem bývalého novináře Kyši.

A právě díky Kotletovi a jeho úspěchu na českém knižním poli mohl Kyša skončit se svým dřívějším povoláním a stát se autorem na plný úvazek.

Prodal už více než čtyři sta tisíc knih, přičemž platí, že každého jeho titulu se prodá v průměru dvacet tisíc kusů. Tedy s výjimkou tetralogie Spad, z ní se každé knihy prodalo už třicet tisíc kusů. Je to maso.

Kolik musíš napsat knížek, abys nezemřel hlady?

Stačí jedna knížka ročně, abych uživil sebe a rodinu. Navíc se pořád hodně prodávají i starší knihy.

Kdy ses rozhodl skončit s běžným povoláním?

Je to asi pět let. Bylo to po prvním dílu Spadu, který v prodejích brutálně vyletěl nahoru. Prodalo se 25 tisíc výtisků v papíru, další solidní suma v elektronické podobě, dohromady to teď bude 30 tisíc prodaných kusů. Ve chvíli, kdy máš nějakých padesát korun z jedné knížky, už pak nemusíš moc řešit.

Doplňuješ to dalšími zdroji příjmů?

Učím tvůrčí psaní na Vysoké škole kreativní komunikace a před rokem a půl jsme v nakladatelství Epocha (Kotletův nakladatel, pozn. redakce) rozjeli merchandising.

Spisovatelé teď mají „merč“ jako influenceři?

Vtipný, co? Z autorů to tady nikdo nedělal, pořád to bylo v takovém hoch módu, že je to literatura a ne YouTube. Jenže pak jsme udělali hrníčky a trička a lidi to začali kupovat. Autoři z toho navíc mají relevantní peníze, dnes to může hodit klidně pět procent z celkového výdělku. A to není marné. Merch je pro spisovatele neorané pole, my se do něj pustili a vidíme, že to funguje skvěle.

Jak se tvoje cash flow odvíjí od množství prodaných knih?

Mám dobrého nakladatele. A když se knížkám začalo dařit, udělali jsme jednoduchý plán: čím víc se prodává, tím víc z toho mám peněz. Jednoduše řečeno je to takhle: když autor začíná, má třeba osm procent z maloobchodní ceny bez DPH. Dává se i šest, což je peklo, dává se i deset, to už je fakt dobré.

Čím menší máš náklad, tím stojí výroba knížky víc. Když jich vytiskneš tisíc, stojí tisk jedné třeba 30 korun, když jich vytiskneš deset tisíc, tak už je jedna za patnáct. A stejně, jako je to takhle čím dál výhodnější pro nakladatele, tak je to výhodnější pro mě: když se knihy prodává víc a víc, tak z ní mám také víc a víc procent, a to i zpětně.

Řekněme, že když prodáš tisíc knih, máš z toho deset procent. Když prodáš té samé knihy dva tisíce, dostaneš už třináct, ale doplatí se ti to i za ty všechny, co už do té doby vyšly. Takže se ti připlatí tři procenta k té první tisícovce. A takhle to jde pořád dál.

Jak moc se můžeš na svůj byznys model jedna kniha ročně spolehnout?

Když jsi na volné noze, musíš mít úspory, protože nikdy nevíš, co přijde. Dá se říct, že mám nadprůměrný plat, ale příští rok to může skončit. Když píšeš knížky, neděláš vyúčtování v měsíčním, ale půlročním horizontu. Musíš mít rezervu, musíš myslet dopředu. Vieweghovi se stalo, že ze 100 tisíc knížek mu to spadlo na 10 tisíc – a je hotovo.

Jaký marketingový model se ti osvědčil?

Komunikuji se čtenáři přes sociální sítě. Má velká výhoda ale je, že když jsem je začal řešit, byl už Kotleta úspěšný. To ovšem platí pro každého autora: knížku nemůžeš lidem natlačit. Knížka je marketing sama o sobě v tom, jak vypadá, o čem je, jak je napsaná. Nejvíc funguje „word of mouth“ – lidi si to prostě řeknou. Všechno ostatní je irelevantní. Plakáty, rozhlasová reklama, rozhovory, oukej, ale říká se, že abys udělal z ničeho bestseller, musíš narvat aspoň milion do marketingu.

Na to ale české sci-fi nedosáhne

To se týká zahraničních bestsellerů. V našem ranku to ale není. Potřebuješ tedy lidem jen říct, že to vyšlo. Pak už je to na nich. Čtou tě, ale může se stát, že na tebe zapomenou. Tak jim napíšeš, že už se to tiskne, o čem to bude a na Instagramu ukážeš obálku.

Před pěti, šesti lety jsem dal obálku na Facebook a měl jsem dosah 100 tisíc lidí. Dnes to neudělá víc než 20 tisíc poté, co začali omezovat algoritmus. Twitter to ale nedělá. Tam máš setinu fanoušků a dvacetinásobný dosah.

Jakou část pro tebe tvoří e-booky?

U mě hodně, tak deset až patnáct procent. V e-boocích jsem vždycky ten měsíc nejprodávanější, ať je tam, co chce jiného. Přes to nejede vlak, tam porazím Nesba i Mornštajnovou.

To bylo ještě před pár lety nemyslitelné, že?

Pamatujeme dobu, kdy nakladatelé e-booky nesnášeli. Když jsme Hustej nářez publikovali na Palmknihách, byl jsem několik měsíců jednička – ovšem s patnácti až dvaceti prodanými kusy. Když pak přišel Megahustej nářez a prodali jsme asi 200 za týden, volal mi zakladatel Palmknih Jirka Vlček a křičel do telefonu: To je úplný šílenství, co se to děje? Ó, bože!

Dneska Palmknihy generují desítky milionů, koupil je Albatros, a když se za den prodá tisíc kusů, řekneme – jo, to by šlo.

Co audioknihy?

Spadu jsme prodali asi čtyři tisíce audioknih, procentuálně je to nějakých pět až deset procent z objemu. Zatímco ale elektronické knihy spíše jen rozdělily stávající čtenáře, audiobooky vytvořily úplně nový segment lidí, kteří by neměli čas číst. Poslouchají mě takhle řidiči kamionů nebo třeba námořní kapitáni, co musejí sledovat loď, aby neskončili jako ta v Suezu, ale můžou si pustit audioknihu. Kováři, řezbáři, automechanici, lidi, co pracujou v dílnách, jsou schopní zhltnout jednu knížku denně.

Jak se na Kotletovi projeví úbytek kamenných knihkupectví a další problémy knižního trhu?

Bude to složité s papírem, bude velký tlak na cenu, nebude to sranda. Audioknihy pojedou nahoru, dramatizace budou čím dál kvalitnější. Úbytek knihkupectví nebude problém pro zavedené autory, ty už si čtenáři najdou. Ale pro nové autory je to průšvih, pro ně to může trh zabetonovat.

Na internetu si knihu neprolistuješ, neočucháš. Algoritmus ti nabídne něco, co lidi kupují – to však nebude od autora, který teprve začíná, ale zase něco prověřeného. Já měl na začátku přístup k žánrovým médiím a specializovaným knihkupectvím, ale s tím je amen.

Tebe táhl na začátku nahoru scifistický fandom

Ten byl tenkrát, před deseti, dvanácti lety, hrozně sepjatý a fungovalo to. Fantasy a sci-fi knihy měly problém se dostat do Luxoru, ve velkém knihkupectví bylo české sci-fi „divné“ a v šuplíku. Tohle porazil až Jiří Kulhánek. Se svými Vládci strachu a Cestou krve prorazil cestu nejen do Luxoru, ale i k vydavatelům mainstreamu. A na konci jeho éry jsem začal vydávat knížky já.

Brutální scifárny tak mají dnes úplně jiné publikum

Kulhánek vydal Vládce strachu v pětadevadesátém. Lidem, co to tenkrát četli, je dnes klidně šedesát. Dnes to čte úplně jiné publikum, prostě všichni. Měl jsem pětadevadesátiletou čtenářku, která mi psala, jak dopadne série Spad. Chtěla to vědět, než umře.

Kamioňáci, námořníci, babičky kdo je ten nejvíc nečekaný Kotletův čtenář?

Vím o tom, že mě čte bývalý šéf České národní banky Singer. A šéf sněmovny Vondráček. A šéf Pirátů Bartoš. V komentářích u svých knih vidím třeba dva čtenáře, jednoho s profilovkou Pirátů a druhého s profilovkou Islám v ČR nechceme, kteří vedou přátelskou dvacetiminutovou diskusi o Spadu. U jiného tématu by se do dvou minut sežrali.

Co zahraniční expanze? Jde Kotleta do světa?

V Polsku teď vyšel dotisk Undergroundu a na začátku roku vyjde druhý díl. Za dva měsíce se prodalo tisíc kusů, vyšlo to i jako audiokniha namluvená polským hercem. Vtipné je, že to překládala vedoucí bohemistiky na vratislavské univerzitě, expertka na Párala.

Neměla z toho trauma?

Byla nadšená z práce s „novým českým jazykem“. Ona je to výzva, podat Polákům ten český parodický humor. Oni mají humor černý a ironický, zatímco česká fantastika jede ve stylu Limonádového Joea. Napíšeš si hrozně papundeklového hrdinu, schematického, s kloboukem a pláštěm, co kráčí zkorumpovaným městem s revolverem v ruce a vnadnou blondýnou po boku, ale zároveň si z toho trochu děláš srandu.

Podle recenzí asi tak pětina čtenářů v Polsku právě tohle nepobrala, přišlo jim to buranské a namachrované. Ale to si člověk neodpáře.

Kalkuluješ při psaní nových knih s tím, co baví čtenáře?

Musíš psát to, co tě baví. A mě prostě baví bordely, zaplivané putyky a poetika akčních filmů z osmdesátek. Nejlepší marketing v knižním byznysu je autenticita. A já už jiný nebudu.