Erbanová o hokeji i životě ve Švédsku: Byl to sen. Velká rozhodnutí si promýšlím

Erbanová je jednou z nejlepších českých sportovkyň a všestranným talentem, který předvedla v minulosti třeba i jako florbalistka. A protože aktuálně hraje hokej závodně ve švédské Uppsale, navštívila národní tým žen, který tu bojuje o světové medaile.

Florbal jste si sama vyzkoušela v Jičíně, sledujete český tým pravidelně?
Musím říci, že jsem ještě nikdy naší florbalovou reprezentaci na vlastní oči neviděla, jen znám některé holky z extraligy a některé podle jmen, co hrají tady ve Švédsku. Ale s Lotyšskem to bylo super vítězství, pěkný zážitek. V Uppsale bylo nedávno i mistrovství juniorek, kde jsem viděla i finále. Tehdy přišlo víc lidí, byla fajn atmosféra. Teď jsme se zkontaktovaly znovu, protože holky vědí, že tady v Uppsale žiju a hraju hokej.

Jak jste se do švédské ligy jako poměrně málo zkušená hokejistka s jedinou sezonou v třetiligovém Jičíně dostala?
Pomohl mi jeden manažer, který se specializuje na zahraniční hokejové ligy. Věděl, že hledají forvardy do druhé švédské ligy. Kvůli mé zatím malé hokejové historii jsem zatím samozřejmě nemohla chtít hrát hned nejvyšší soutěž.

Hrála s kluky, k hokeji měla nejdřív odpor. Teď patří Pejšová k nejlepším

Jaká je vůbec úroveň druhé švédské ligy, stačí to pro vás? Je to pochopitelně nižší úroveň než nejvyšší švédská liga, nicméně beru to z pozitivního pohledu. Mám na ledě hodně prostoru, mohu si vyzkoušet různé věci, jsem hodně využívaný hráč, hraji přesilovky i oslabení. Pro můj hokejový rozvoj je to ideální.

Co trénink, je na téhle úrovni dostačující? Přece jen se chcete dostat na olympiádu…
Jsem překvapená, kolik ledu mi je klub (Almtuna IS) schopen zajistit. Trénujeme čtyřikrát týdně, pak mám k dispozici dva ranní tréninky jen pro mne, mohu chodit s juniory a dvakrát týdně hrajeme zápasy. Takže když budu chtít, mohu být každý den v týdnu na ledě.

Soustředíte se v Uppsale jen na hokej, nebo máte také zaměstnání?
Občas mám nějakou brigádu, ale je to teď dost komplikované ať už kvůli covidu, nebo tím, že neumím švédsky. V Čechách pak dálkově spolupracuji s neziskovou organizací Společně k bezpečí.

První zkušenost s národním týmem

Fanoušci si vás roky pamatují jako rychlobruslařku, která ale brzy kariéru uzavřela. Zkoušela jste pak florbal, mluvilo se o dráhové cyklistice, ale nakonec jste si za další sport vybrala hokej. Proč právě ten?
Byl to můj další sen, hrát hokej. A hrát ho nejlépe někde, kde soutěž má vysokou úroveň, kde se o ni někdo stará, kde se dá hovořit o profesionálním hokeji. Proto bych se v budoucnu ráda dostala do vyšší švédské ligy. Když člověk nechce jít do Ameriky, tak Švédsko je na tom při pohledu na Evropu nejlépe. Rozhodně to není tak, že bych se dala na hokej na dva roky kvůli olympiádě a hned po ní případné zase hned skončila.

Každopádně na kvalifikační turnaj na olympiádu v Chomutově jste se probojovala a tam si užila obrovský úspěch v podobě historického českého postupu. Jak to s odstupem pár dnů vnímáte?
Nejdřív jsem se musela probojovat těmi dvěma cuty, navíc to byla moje první zkušenost s národním týmem hokejistek. A nevěděla jsem, co od toho očekávat. Nakonec se to povedlo a to je skvělé pro celý český ženský hokej.

Takhle pálí hvězda rychlobruslení. Erbanová skórovala za repre a bojuje o Peking

Je asi obrovský rozdíl mezi rychlobruslením a hokejem, byť jsou oba na bruslích…
Je to něco zcela jiného. Hlavně je jeden sport individuální, druhý kolektivní. Brusle jsou jiné, musíte umět skloubit práci s holí s bruslením a s pohyby spoluhráček. Hokej je dynamická hra, naopak v rychlobruslení musíte zvládnout celý závod během půl minuty. Prostě úplně něco jiného.

V hokeji do vás také soupeřky narážejí, jak jste se vyrovnala s tímhle?
(smích) Ze začátku mi to bylo divné, proč do mě pořád narážejí. Už jsem si ale zvykla a docela to i vyhledávám.

Těžila jste při hokejových začátcích aspoň z něčeho z bývalého sportu?
Jasně, hlavně síla dolních končetin je pro hokej stejně důležitá jako pro rychlobruslení. Pomáhá vám ke stabilitě na ledě, k rychlosti. To v hokeji nutně potřebujete.

Vnímáte konec rychlobruslařské kariéry pořád stejně, nemrzí vás, že jsme opustila sport, v němž jste patřila k nejlepším na světě a mohla získávat další medaile?
Já to beru pořád stejně jako v roce 2018, kdy jsem se rozhodla. Má velká životní rozhodnutí jsou pokaždé promyšlená. Ať to byl můj odchod do Holandska, nebo začátek s hokejem tady ve Švédsku. Nic bych neměnila a dokonce jsem na sebe pyšná, že jsem se k tomu rozhodla, protože v opačném případě by byl hokej jako můj druhý životní sen pasé. Koukám se jen dopředu.

Krkonoše, to je srdcovka

Když jste si tedy vybrala hokej, máte v Česku nějaký oblíbený klub?
Z extraligových přeji Liberci, ale jinak samozřejmě moje Vrchlabí! Prostě Krkonoše, to je srdcovka!

A co nějaká hokejová hvězda, máte oblíbence?
To nemám, fandím spíš klukům, co hrají za Vrchlabí a pochází tam odsud - Patrikovi Urbanovi, Davidu Chalupovi či Tomáši Jirků, který je už šéftrenérem. Ty sleduji nejvíc.

Jak vidíte svoje šance na nominaci na olympiádu?
Bude teprve vznikat a uvidíme. Už to není na mém rozhodnutí, ale na trenérovi a případně realizačním týmu, jak sestaví tým. Nicméně byla by to pecka, to je jasné. Neříkám, že to byl hlavní hokejový cíl, ale byl by to obrovský úspěch, kdybych se na olympiádě objevila ještě jednou a navíc v úplně jiném sportu.

Šatny na záchodě, týmy s kluky, předsudky. Ženský hokej se přesto dere vzhůru