Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Korejská lekce

Covidová realita v Koreji? Omikron v soulském kampusu univerzity spustil preventivní opatření a online výuku

I takhle může vypadat místo, odkud se kdysi rozhodovalo o směřování země foto: Darina Ivanovová

Můj minulý korejský pracovní týden byl hodně hektický a depresivní. Víkend pak předvedl dějové salto s vrutem hodné akrobatického šampiona na lyžích. Tak tedy postupně. Hektický byl proto, že nastal na univerzitě konec semestru a tady v Koreji taky konec akademického roku. Byl zvláštní – začal online výukou a po krátkém šestitýdenním prezenčním intermezzu skončil opět online vyučováním. To ovšem nikdo z nás počátkem minulého týdne netušil.
  12:00

Nedobrou náladu mi vyvolaly potíže s neuznáváním očkovacích certifikátů cizincům. Jednak proto, že si nemůžu dopřát svou posilovací dávku očkování; jednak proto, že korejská vláda oznámila od 13. prosince (ne že bych dala na nešťastná čísla) vstup do restaurací, kaváren, kin a divadel právě jen s nimi. S korejskými, samozřejmě. 

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka.  Od září pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Mým chorvatským sousedům-manželům bylo na oficiální dotaz, jak tedy chodit na obědy, odpovězeno – choďte po jednom a čekejte před restaurací na své místo. Na každých šest očkovaných (lépe řečeno nositelů korejských certifikátů) pustí jednoho neočkovaného (alias jednoho nenositele certifikátu). To už není ani k hysterickému smíchu. Mě samotnou však víc děsí fakt slábnoucí imunity; denně učím i okolo šedesátky studentů. Americké velvyslanectví označilo situaci na svém webu za diskriminační. Korejcům očkovaným v zahraničí (nebo jak tady říkají v zámoří) totiž místní úřady certifikáty uznávají. Mně navíc nebylo minulý týden ani moc dobře po těle, prostě týden blbec.

První zvrat nastal v pátek, kdy se mi ozval pan velvyslanec s pozváním na sobotní výlet. Bylo to vskutku v mém rozpoložení záchranné lano v pravý okamžik. Výlet pod jeho taktovkou stál jako obvykle zato a byl velmi příjemně namíchaný. Začal venkovskou idylou s pizzou pečenou v peci ve dvoře, pokračoval návštěvou obrovských skleníků poblíž města Asan. Oblast je známá horkými prameny a lázněmi. Jak jsme se dohadovali, termální voda stojí asi i za existencí (resp. vytápěním) skleníků.

Kochat se v pošmourném počasí s poletujícím sněhem rozkvetlými ibišky, orchidejemi a další subtropickou květenou byl balzám pro oko i duši. Největší radost mi (jakožto vášnivému vodomilci) udělala následná cesta, už jako zázrakem za slunce, k moři na Taeanský poloostrov. Nachází se přes 2 hodiny autem ze Soulu a je na něm přímořský národní park stejného jména. Členité pobřeží Žlutého (korejsky Západního) moře je lemováno četnými písečnými plážemi s jedinečnými dunami a borovicovými lesy s místy na kempování. Pláže jsou opravdu nádherné, řada lidí sem míří prý za těmi nejromantičtějšími západy slunce (u kterých je samozřejmě povinností spáchat desítky romantických selfíček). 

Kkjoti pláž je známá svým tulipánovým festivalem na jaře a tím nejúžasnějším západem slunce mezi dvěma malými skalnatými ostrovy (stačili jsme ho!). Příjemně mě překvapilo, že pobřeží není zastavěné vysokými nevzhlednými hotely. Co není, může být. S turistickým rozvojem oblasti se počítá, jak o tom svědčí čerstvě budovaná dopravní infrastruktura. Měli jsme tak možnost projet pár dnů otevřeným podmořským tunelem. Bylo zábavné sledovat kurzor navigace „plující“ mořem, tunel v ní logicky nebyl ještě nahrán. I přes mimosezónní období restaurace a jídelny s mořským menu podél pláží praskaly ve švech. 

I my jsme neodolali a dali si sašimi (syrové maso ryb a mořských plodů), obsah jednoho talířku se dost čile hýbal. Po nočním návratu domů mě čekal dějový zvrat – zpráva o nakaženém studentovi z mé studijní skupiny a povinnost dostavit se v nedělní ráno na PCR test. Po cestovatelské idyle rychlý návrat do covidové reality a obavy hraničící s jistotou, že jsem pozitivní (přestože výuka tady probíhá striktně v rouškách).

I když můj test dopadl dobře, čekal mě v tomto týdnu přechod do onlinové výuky. Tentýž víkend byl totiž odhalen případ nákazy omikronem v soulském kampusu univerzity a univerzita se rozhodla pro rázné preventivní opatření. V tisku bylo zdůrazněno, že tři soulské případy nákazy omikronem byly prokázány u zahraničních studentů, a tak někde trošku pod čarou sublimovala informace, že se dotyční nakazili v kostele od místního pastora…

Edit: Ve čtvrtek 9.prosince je očekávaná informace o uznání certifikátů cizinců očkovaných mimo Koreu, jak předjímal úterní The Korea Herald. Po naléhavých žádostech mnoha ambasád.

Autor: