Jméno automobilového závodníka Karla Lopraise je neodmyslitelně spojeno s kamiony Tatra a také se slavnou Rallye Paříž–Dakar. Nejtěžší dálkovou rallye světa dokázal ostravský rodák, který zemřel ve věku 72 let, v kategorii nákladních vozů vyhrát šestkrát, i díky velkému smyslu pro fair play získal přezdívku „Monsieur Dakar“. Se závoděním se Loprais rozloučil v roce 2006 a později pomáhal synovci Alešovi, který navázal na jeho vášeň pro soutěže i tatrovky.

Na start legendární soutěže z francouzské metropole ke břehům senegalského Růžového jezera se Loprais poprvé postavil v roce 1986, tehdy se mu ale do cíle dojet nepodařilo. Pětice českých vozů se pohybovala v první desítce a Loprais se v závěru vyšplhal až na medailové pozice. Jenže v předposlední etapě zapadla řada soupeřů v solisku a zatarasila trať. Jejich vyprošťování trvalo až do rána, Loprais a ostatní nestihli start do poslední etapy a byli diskvalifikováni.

Doplatili tak nejen na nedostatek zkušeností, ale také na velkou ochotu, se kterou pomáhali soupeřům z bažin. „Šlo o minuty, a kdyby svítalo, tak bychom časovou kontrolu stihli,“ vzpomínal na neslavnou premiéru Karel Loprais, který si ale chuť spravil hned následující rok, kdy dojel druhý. V ročníku 1988 jeho nová čtyřkolová Tatra 815 se startovním číslem 607 ukázala všem soupeřům záda a Loprais se mohl radovat z prvního vítězství.

Z vyučeného zámečníka, který před začátkem závodní dráhy pracoval v kopřivnické automobilce jako zkušební řidič, se rázem stala hvězda. „Absolvovali jsme stovky besed a výstav. Lidé se zajímali, protože jinak neměli šanci se o Dakaru cokoliv dozvědět,“ vyprávěl Loprais před několika lety.

Začátkem 90. let kralovaly pořadí kamionů italské hasičské speciály Perlini, Loprais s kopřivnickým kamionem přesto skončil dvakrát čtvrtý a v roce 1993 dosáhl dokonce na třetí příčku.

V následujícím ročníku Karel Loprais mezi nákladními vozy podruhé triumfoval, když za sebou nechal nejen soupeře s kamiony Hino či Perlini, ale i většinu osobních vozů. Jeho tatrovka se startovním číslem 401 byla celkově šestá, což je výkon, který už po Lopraisovi žádný „kamionista“ na Dakaru nezopakoval. V následujícím roce Lopraisova Tatra vítězství obhájila, v roce 1996 byla stříbrná. Vítězství s pořadovými čísly čtyři, pět a šest přišla v letech 1998, 1999 a 2001.

Dakar jel Loprais celkem devatenáctkrát a v jedenácti případech stál na stupních vítězů. Jednou chyběl v cíli kvůli nehodě, dvakrát ho zastavila závada a naposledy, v roce 2006, nedokončil kvůli bolestem žeber a zad, což byly následky havárie z ročníku 2003. I dnes zůstává Loprais třetím nejúspěšnějším účastníkem Dakaru – vícekrát vyhráli jen Francouz Stéphane Peterhansel (šestkrát mezi motocykly, osmkrát mezi automobily) a Rus Vladimir Čagin (sedmkrát mezi kamiony).

K závodění se přitom Loprais dostal víceméně náhodou, před Dakarem měl zkušenosti maximálně z orientačních soutěží. Během práce v Tatře, kde začínal v 18 letech jako montér a postupně se vypracoval na zkušebního řidiče, ale získal pověst schopného šoféra. A znal dokonce poušť. „V Libyi a Angole jsme testovali nákladní tatrovky, nové modely 815. Jezdili jsme po okrajích pouště, dělali srovnávací testy. Ale do vysokých písečných dun nás zahnali až při závodě,“ vzpomínal.

„Karel Loprais byl skvělým závodníkem, který se zapsal nesmazatelným způsobem do dějin světového motorsportu i do dějin naší automobilky,“ uvedla po zveřejnění smutné zprávy společnost Tatra Trucks: „Jeho excelentní výkony v extrémních podmínkách Rallye Dakar silně přispěly k tomu, že je Tatra celosvětově jednou z nejsilnějších českých značek. Tatra na něj nikdy nezapomene a zavazuje se pečovat o jeho sportovní odkaz, který se už stal nedílnou součástí tatrovácké tradice.“

V roce 1985 se dostal mezi řidiče, kteří testovali automobil pro dakarskou rallye, a o rok později už seděl za volantem jedné ze dvou závodních šestikolových tatrovek. A na další dvě dekády se účast na Dakaru stala Lopraisovým osudem. Za své výkony si otec dvou synů a milovník veteránů vysloužil řadu ocenění, v roce 2000 byl spolu s Františkem Šťastným vyhlášen vítězem hlasování o českého automobilového a motocyklového závodníka století. V roce 2017 mu prezident udělil medaili Za zásluhy.