Poslouchejte vědce, říká polární ekoložka Šabacká

Rozhovor o tom, jestli je v ledovcích život. Vlnách veder i o tom, na co máme být připraveni.

Máte sto a jednu otázku týkající se změn klimatu, dopadů na člověka, krajinu, planetu? Polární ekoložka Marie Šabacká je hlasem rozumu. Předkládá fakta, těch se drží. „Pro mě je nepochopitelné, jak někoho nemohou přesvědčit fakta. Nejde jen o klima, ale třeba také o situaci okolo koronavirové pandemie,“ přemítá, zatímco během rozhovoru fakty podpírá výhled příštích desetiletí. Není to radostný obrázek, ale bylo by hloupé před ním zavírat oči. Tady je.

Klimatická změna není jen hrozbou pro naše děti, týká se už současné generace. Oteplení o 1,5 stupně je už víceméně nevyhnutelné, přičemž Česká republika se otepluje dvakrát rychleji, než je celosvětový průměr. Musíme být kvůli tomu připraveni na větší frekvenci a intenzitu extrémních klimatických jevů.

To, co se dříve stalo jednou za deset let, je nyní třikrát za deset let. Kde je dneska sucho, bude ještě větší sucho, kde jsou už teď přívalové deště, budou deště ještě silnější a častější. A vlny veder mohou zabíjet – zejména staré lidi. Když se oteplí na 50 stupňů Celsia a je stoprocentní vlhkost, tělo už to nezvládne.

Miliardám lidí hrozí, že v budoucnu budou žít v regionech, které budou kvůli globálnímu oteplování těžko obyvatelné. Bude nedostatek vody, což povede ke konfliktům a migraci do relativně bezpečnějších regionů včetně Evropy. „Oteplení planety o dva stupně je hrozné, ale pořád lepší než o tři nebo o čtyři stupně. Začít s opatřeními, která by oteplování zastavila, není vlastně nikdy pozdě,“ říká polární ekoložka Marie Šabacká, která se specializuje na výzkum ledovců a dopady klimatických změn.

Neo: Skutečně je v ledovcích život? Vždyť to jsou jen velké kusy ledu.

Opravdu studuji život v ledovcích. Ostatně kamkoli se podíváme, najdeme život, i v těch nejextrémnějších prostředích, tedy třeba pod arktickými ledovci. A ten život je poměrně bohatý, organismům tam je dobře, jsou tam doma. Studuji, jakým způsobem mohou v extrémním prostředí existovat. To nám pomáhá pochopit i to, jak se život vyvíjel nebo jak se tyto organismy adaptují na nové klimatické podmínky. Výzkum v extrémních podmínkách, pod ledovcem nám ukazuje rovněž to, jak by mohl vypadat život mimo planetu Zemi. Ledovce jsou vlastně taková historická kniha, v níž se ukládají informace, máme například záznam z Antarktidy starý 800 tisíc let. Díky tomu třeba víme, jak se klima měnilo v minulosti. Například nedávno zveřejněná analýza z jednoho ledovce v Alpách spojená s dalšími historickými údaji dokládá, kdy se masivně odlesňovalo, kdy lidé začali s pěstováním kukuřice nebo kdy začali používat fosilní paliva.

Neo: To, že ledovce tají, je známá informace. Proč by se o to ale Čech, obyvatel střední Evropy, měl zajímat, když jsou od jeho domova tisíce kilometrů daleko?

Je to jeden z ukazatelů toho, že se Země otepluje a klimatická změna se skutečně děje. Na průměrného Čecha nebude mít přímý vliv to, že ledovec už nebude na Kilimandžáru nebo v severních oblastech. Ale ten, kdo jezdí na lyžování do Alp, by měl vědět, že většina ledovců do poloviny století, tedy za zhruba třicet let, zmizí. Obecně se to týká asi poloviny horských ledovců na celém světě. Roztávající velké ledové plochy například v Grónsku nebo Antarktidě stále více přispívají ke zvedání mořské hladiny. Do roku 2100 může být ohroženo nemálo přímořských oblastí, a to nejen tím, že budou zaplavené, ale může se jim třeba dostat do zásobáren pitné vody. My, co žijeme ve střední Evropě, máme relativní výhodu, že nás to přímo neohrožuje. Ale to, co se děje na druhém konci světa, nás i tak ovlivňuje a zasahuje. Může se dát do pohybu ohromný počet migrantů, kteří zamíří právě do relativně bezpečných regionů. Problémem je rovněž úbytek arktického mořského ledu, kterého je od začátku satelitního měření v roce 1978 už o polovinu méně. A nejen že ho ubývá, ještě se ztenčuje. Trvale zmrzlého ledu je málo, začíná převažovat nad tím, který každý rok zmrzne a pak zase roztaje. Má to vliv i na počasí, na výkyvy počasí také ve střední Evropě.

Neo: Jakým způsobem?

Například prudkými vpády opravdu mrazivého vzduchu v zimních měsících, což se už děje v Severní Americe, ale také v Evropě. Mezi Arktidou a nižšími zeměpisnými šířkami existuje bariéra ze studeného a teplého vzduchu. Jak se Arktida otepluje – mimochodem se to v průměru děje dvakrát až třikrát rychleji než zbytek světa, někde ale i čtyřikrát rychleji –, rozdíly se zmenšují. Znamená to, že ochranná bariéra přestává fungovat, takže se může mrazivý vzduch ze severu dostávat na jih. Zrovna letos se také u nás stalo, že napadlo hodně sněhu. Bylo to právě proto, že v Barentsově moři výrazně ubylo ledové pokrývky, voda se odpařovala do atmosféry a pak v podobě sněhu spadla u nás.

Neo: Může se stát, že bude Arktida někdy úplně bez ledu?

Ano, je to možné. Podle různých modelů je velmi pravděpodobné, že do roku 2050 zažijeme minimálně jednou Arktický oceán v létě téměř bez ledu. Každé září je led v léto oblasti nejtenčí, teď by ale mohl být úplně bez souvislé ledové pokrývky, byly by tam jen plovoucí kry. Je otázkou, jestli to bude jen mimořádný výkyv, anebo se to stane pravidlem. Pokud by se Země oteplila o více než dva stupně Celsia, je možné takový jev očekávat poměrně často. Pokud se nám podaří zakonzervovat teplotu výrazně pod dvěma stupni, mohl by to být jev, který se stává třeba jen dvakrát za století.

Celý rozhovor s Marií Šabackou vyšel v Zimním speciálu Neovlivní.cz. Tištěný magazín je k mání v sekci PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Martin Lulák