„To snad už je osud písní zmizet jak míček na ping-pong. Když jim došel dech, tak v archívech v šuplíku se tísní. Tak končí snad každý song,“ napsal do jedné písně Zdeněk Borovec.
I řada jeho textů dávno zapadla prachem. Na druhé straně desítky (možná stovky) dalších, které napsal, patří k tomu nejlepšímu, co v české populární hudbě vzniklo, a lidé si je pořád zpívají. Tím se může pochlubit málokterý autor.
„Jsem dobře vyučený řemeslník. Píšu zásadně na muziku a vím nebo cítím, co vyžaduje. Když se mi zdá, že něco prostě nedovedu naplnit českým slovem, tak to nedělám!“ říkal.
Chtěl, aby textům nechyběla pointa, aby verše měly půvab a přitom se výtečně rýmovaly. Těšilo ho, když slova písně napsal tak, že vznikl příběh. Páteční koncert byl důkazem, že se mu to dařilo.
Třeba v písních Heleny Vondráčkové (Dvě malá křídla tu nejsou, A ty se ptáš, co já) či Jiřího Korna (Jednou hůř, jednou líp). Někteří zpěváci si pro narozeninový večer vypůjčili skladby z repertoáru Karla Gotta. Daniel Hůlka zazpíval Borovcovu poctu Janu Palachovi (Kam tenkrát šel můj bratr Jan), Michal David zase jednu z nejkrásnějších balad (Když jsem já byl tenkrát kluk).
Mezi účinkujícími nechyběla mladá generace zpěváků včetně Borovcovy vnučky Fany (Františky) Stropnické. Vzpomínala na to, že děda psával texty dopoledne, měl rád toasty s hořkosladkým pomerančovým džemem a jak ji učil hrát kroket či karty. „Když jsem měla ve hře Oko bere dobrou figuru, třeba tři sedmičky, což je nejvíc, tak mi dal sto korun,“ pobavila sál.
Dvouhodinový koncert, v němž se výjimečnému textaři poklonili také 4 Tenoři, Leona Machálková nebo Heidi Janků, končil sborovým zpěvem písně Když máš v chalupě orchestrion a bouřlivým potleskem. Na konci února by měla záznam odvysílat Česká televize.
Zdeněk Borovec zemřel v roce 2001 ve věku 69 let. Za své texty získal mimo jiné dvě zlaté Bratislavské lyry. Byl také úspěšným muzikálovým libretistou. Otextoval Bídníky, Monte Crista či Draculu. Pro poslední jmenovaný muzikál napsal i tyto verše, které se nakonec kvůli krácení z důvodu stopáže v divadelním představení neobjevily:
Žít je první ze všech desater
Žít – v tom smyslu byl jsem amatér
Žít i s oprátkou než uškrtí
Žít se vždycky dá až do smrti.
