Čínský Sečuán: Domov kočičích medvědů
„Kočkomedvěd“, tak zní doslovný překlad čínského výrazu pro pandu velkou, symbol všech ohrožených zvířat. Domovinou černobílých šelem se stala provincie Sečuán, kde se dnes intenzivně snaží o jejich záchranu a další rozmnožení
Čínské provincie nemají vlastní vlajky, celá země používá jednotnou standartu. Charakterizuje ji rudá barva s pěti žlutými hvězdami v levém horním rohu, jež se pojí s komunistickým režimem, a byla přijata roku 1949, když se strana ujala moci. Čtveřice menších hvězd obklopujících jednu hlavní coby symbol vlády zastupuje stejný počet sociálních tříd tak, jak je definoval někdejší vůdce Mao Ce-tung.
Úsilí čínských chovatelů nese v poslední době ovoce: Díky záchranným projektům se počet volně žijících pand za uplynulou dekádu zvýšil o 17 %. V současnosti odborníci napočítali 1 864 jedinců, tudíž se status „ohroženého druhu“ mohl změnit na „zranitelný“. Vláda si na budoucnosti národní ikony mimořádně zakládá a veškeré nelegální odstřely, k nimž stále příležitostně dochází, tvrdě trestá – za zabití dvou či více zvířat hrozí dokonce trest smrti.
Medvědí zápůjčka
Velkou zásluhu na popsaném pokroku si připsala chovná stanice nedaleko sečuánské metropole Čcheng-tu. V roce 1987 se tam dostalo šest zubožených černobílých tvorů z volné přírody, podařilo se je zachránit a posléze položili základ nové populace medvědovitých šelem: Dosud jich tam odchovali přes 1 200.
TIP: Ráj pro pandy: Pandám se daří a v Číně jim zřídí velikou novou rezervaci
Právě ze sečuánské stanice, rozkládající se na ploše 36 hektarů, pocházejí veškeré pandy v zoologických zahradách celé planety: V současnosti lze ikonické šelmy obdivovat v 26 městech 20 zemí, přičemž je lidová republika zásadně jen zapůjčuje, nikoliv prodává. V samotném Čcheng-tu pak populární chlupáči přilákají 3,5 milionu návštěvníků ročně.
Zkrocené živly
Z dlouhého seznamu ohrožených savců však v druhé nejrozlehlejší čínské provincii nenašly domov jen pandy velké. Na himálajských svazích v podhůří sousedního Tibetu žijí například levharti sněžní nebo pandy červené. Kvůli jejich ochraně vzniklo v Sečuánu sedm přírodních rezervací a devítka národních parků, s rozlohou přes devět tisíc kilometrů čtverečních, přičemž většina z nich díky svým křehkým pokladům spočívá pod křídly UNESCO.
Region proslul rovněž bohatými vodními živly, ať už v podobě čtveřice hlavních sečuánských veletoků, či jezírek a vodopádů v národním parku Chuang-lung neboli „žlutý drak“. Ve snaze zabránit povodním vybudovali obyvatelé na řece Min již ve 3. století př. n. l. také unikátní zavlažovací systém: Funguje dodnes a důmyslně rozvádí vodu v oblasti o rozloze 5 300 čtverečních kilometrů.
Vyšplhat na Buddhu
Nad soutokem tří řek v sečuánském Le-šanu se tyčí největší socha sedícího Buddhy na světě. Jen jeho nehet na palci u nohy měří 1,5 m, uši s prodlouženými lalůčky mají 7 metrů a bezmála 15 metrů vysokou hlavu pokrývá 1 021 kamenných vlasů. Kolos se vypíná 71 metrů nad vodní hladinu a v 8. století jej vytesali mniši, aby ochraňoval proplouvající lodě a zvýšil povědomí o rodícím se náboženství.
Od roku 1996 se památka nachází na seznamu UNESCO a dnes patří mezi nejvyhledávanější turistické atrakce v Sečuánu: Návštěvníky láká zejména výhled poté, co vystoupají po terasovitých schodech vinoucích se skálou vedle sochy.
Stručné dějiny
První osídlení centrální Číny datují historikové přinejmenším do 15. století př. n. l., nicméně život si tam našel cestu daleko dřív. Svědčí o tom bohaté nálezy dinosauřích fosilií, jež se někdy v místních legendách ztotožňují s kostmi draků a dodnes představují oblíbenou trofej vyznavačů tradiční medicíny.
Archeologické nálezy ze Sečuánské pánve dokládají přítomnost hned několika pravěkých a starověkých kultur. Kolem 4. století př. n. l. vznikaly v povodí místních životodárných řek první státní útvary a rostoucí rivalita si vyžádala zakládání armád. Následující staletí se nesla ve znamení jejich střetů a vítězná dynastie vždy na čas ovládla určité území, než její roli převzala další.
Některé se přitom zapsaly do historie výrazněji než jiné: Například za dynastie Song na počátku 11. století se v Čcheng-tu poprvé dostaly ke slovu papírové bankovky, zatímco později za dynastie Ming vyrostla po celém regionu řada dodnes architektonicky významných staveb.
Minus padesát milionů
Po staletí se oblast od zbytku Číny do značné míry odlišovala kulturou i náboženstvím, převážně tam dominoval buddhismus a roli sehrála i blízkost Tibetu. Za japonsko-čínské války v letech 1937–1945 se hlavní město země dočasně přesunulo do sečuánského Čchung-čchingu, což regionu přineslo značný ekonomický růst a význam. Po vzniku komunistické lidové republiky v roce 1949 se mapa Sečuánu opakovaně přepisovala podle toho, jak se měnily hranice okolních správních celků.
Až do konce minulého století tvořil součást provincie i zmíněný Čchung-čching, takže šlo o nejlidnatější region asijské země, bezmála se 100 miliony obyvatel. Situace se změnila v roce 1997 poté, co padesátimilionová metropole získala status samostatně spravovaného města na úrovni provincie. V současnosti jej drží ještě Peking, Šanghaj a Tchien-ťin.
Lidé
Obyvatelstvo
- počet obyvatel: 83 675 000
- městské obyvatelstvo: Čcheng-tu má 16 milionů obyvatel
- očekávaná doba dožití: 75 let
- věková struktura: 18 % obyvatel do 15 let, 11 % obyvatel nad 65 let
- náboženství: 82 % čínská lidová náboženství, 15 % buddhismus, 3 % ostatní
- oficiální jazyk: mandarínština
- obyvatelstvo pod národní úrovní chudoby: 0,3 %
- gramotnost: 90 %
Politika
- státní zřízení: čínská provincie
- guvernér: Chuang Čchiang
- parlamentní volby: jednou za pět let
Ekonomika
- HDP na hlavu: 13 207 dolarů, odhad z roku 2019; pevninská Čína – 16 804 dolarů
- měna: čínský jüan, 1 : 3,27 Kč
Geografie
- rozloha: 485 000 km², o něco méně než Španělsko
- charakter území: Sečuánská pánev a na západě vysoké hory
- podnebí: podle nadmořské výšky, od vlhkého subtropického na východě po subarktické na západě
- min. noční / max. denní teploty (°C) v Čcheng-tu: leden–březen 3/18, duben–červen 14/29, červenec–září 19/30, říjen–prosinec 4/21
- nejvyšší bod: Miňa Gangkar, 7 556 m n. m.