Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Mateřství není povinnost. Společnost tomu nerozumí a ženy lituje, říká norská režisérka

Astronautka, lesnice, autorka komiksů. Tím vším by byla Rakel mnohem raději než matkou. foto: FILM EUROPE

Rozhovor
V Praze začala přehlídka severských filmů Scandi. V předpremiéře uvedla i norský snímek Ninjababy. Příběh mladé pařmenky, která nechtěně otěhotní, natočila Yngvil Sve Flikkeová a získala s ním Evropskou filmovou cenu za nejlepší komedii.
  5:00

Lidovky.cz: Souhlasíte s tím, aby komedie měly na cenách Evropské filmové akademie vlastní kategorii?
Na jednu stranu je trochu divné, že nemají kategorie i pro jiné žánry. Ale moc jsem o tom nepřemýšlela, byla jsem šťastná, že nás vůbec nominovali. Tenhle film jsem od začátku chtěla pojmout jako komedii. A tato cena vlastně uznává, že to není lehký žánr a že má svůj význam.

Lidovky.cz: Proč jste chtěla příběh těhotné dívky, které své dítě nechce, natočit jako komedii?
Když vás zavalí obtížné emoce a myšlenky, díky humoru je můžete vnímat trochu zvnějšku. Komedie navíc lidi víc vtahuje. Humor představuje i způsob, jak do příběhu dostat naději, a pomáhá vyrovnat se se světem kolem. Svět hlavní hrdinky Rakel je ve filmu reálný, se vší ošklivostí s tím spojenou. Chtěla jsem dosáhnout rovnováhy mezi komedií a seriózností, a k tomu jsem musela vytvořit protagonistku, kterou byste mohli potkat v Oslu na ulici. Postavy musí působit pravdivě, abyste je mohli obklopit šílenstvím komedie.

Lidovky.cz: Námět pochází z komiksu. Jak moc od něj se váš film liší?
Hodně. Ten komiks je dojemný a vtipný, ale není tak syrový. Jeho autorka Inga H Saetre se mnou na filmu spolupracovala, vytvořila pro nás i animace. Její kniha se ale soustřeďuje hlavně na Rakel a její spolubydlící, muži tam moc nevystupují, ani samotné „ninja baby“, které si Rakel představuje jako animovanou postavičku. To vymyslel až Johan Fasting, velmi schopný scenárista, kterého jsem přizvala, aby nám pomohl.

Proces té adaptace byl zábavný i náročný, věnovali jsme se mu mezi jinými závazky. I můj první film vycházel volně z románu, ráda si z předlohy vybírám jen to, co mě zajímá. V komiksu se mi moc líbilo využití aikida – že se v něm Rakel učí překulit a postavit se znovu na nohy. To je krásná metafora života. Když narazíte do zdi, klopýtnete, prostě něco zkazíte, musíte se zase zvednout, nemůžete zůstat ležet a vzdát to. To člověk zažívá pořád, nejen když mu je třiadvacet jako Rakel. Tohle téma jsme z komiksu přenesli i do filmu.

YNGVILD SVE FLIKKEOVÁ

Narodila se v roce 1974. Na počátku kariéry točila pro norskou televizi NRK dokumenty a krátké filmy, později například úspěšný seriál Domácí hřiště. Jejím celovečerním debutem byly v roce 2015 Ženy v příliš velkých pánských košilích.

Yngvil Sve Flikkeová

Lidovky.cz: Hlavní hrdince je v komiksu šestnáct, vy jste ji o pár let ostaršila. Proč?
Chtěla jsem, aby byla dost stará se o dítě postarat. Nechtěla jsem, abychom k ní cítili lítost. Sama mám patnáctiletou dceru, kdybych měla točit film o zbouchnuté puberťačce, nedokázala bych ho udělat tak syrový. Navíc když mně bylo třiadvacet, těhotenství bych vnímala jako to nejhorší, co se mi mohlo stát. Dneska mi je 47 a mám dvě děti, ale když jsem byla v nejplodnějším věku, nedokázala jsem si sebe jako mámu vůbec představit. Tenhle paradox ve filmu zastupuje postava Rakeliny starší sestry, která děti chce, ale otěhotnět se jí nedaří. V Norsku mají ženy děti dost pozdě, chtějí mít nejdřív kariéru, cestovat, prostě žít svůj život, vybudovat zázemí, a když jsou na mateřství připravené, někdy to už nejde. I to jsem chtěla ve filmu obsáhnout.

Lidovky.cz: Hlavní hrdinku za její konstantně odmítavý postoj k mateřství nesoudíte, spíš ukazujete, že ne každá žena musí chtít dítě. Což se mimochodem objevuje i v jiném loňském norském filmu Nejhorší člověk na světě. To je náhoda, nebo odraz norské společnosti?
Když jsem Nejhoršího člověka viděla, taky mě to zaujalo. Jeho režisér Joachim Trier a já jsme stejně staří, tak možná tam spojitost je. Ale on se stal otcem teprve nedávno, já už jsem matkou léta. Tak nevím. S idealizovaným pohledem na mateřství už nějakou dobu zápasím. Proto taky točím filmy – chci ukázat, že neexistuje jeden správný způsob, jak se chovat. Mateřství není povinnost. Mám kamarádky, které děti nechtějí, a často to musí okolí vysvětlovat. 

A lidi je přesto litují. Přenášet své sny a představy na někoho jiného je ale divné. Ve štábu Ninjababy byly sice hlavně matky, ale dost z nás zná tlak, který na těhotné vyvíjí okolí. I to klubko protichůdných pocitů a pochybnosti, které těhotenství vyvolává. Takže pro nás bylo vlastně snadné vžít se do situace někoho, kdo dítě nechce.

Lidovky.cz: Váš film je dost upřímný, nejen ohledně mateřství, ale třeba i sexu, což je pořád celkem nezvyklé. Chtěla byste, aby se točilo víc podobných filmů?
Můžu jen doufat, že filmaři začnou být víc upřímní. Upřímnost má mnoho podob, najdete ji třeba i ve sci-fi, jde o to, abyste vyprávěli svůj příběh poctivě a nekopírovali to, co jste viděli jinde. Dneska je k dispozici tolik filmů a seriálů, že se mi chce točit něco protikladného, něco ne tak nablýskaného. Určitě potřebujeme i pohádky, filmy, u kterých můžeme snít a plout si na obláčku. Můj styl jsou ale víc skutečné snímky, k nimž se můžete přiblížit. Filmy, v nichž můžu něco sdílet i s diváky mimo Norsko, i když vznikly za málo peněz někde v Oslu.

Lidovky.cz: Ninjababy mělo premiéru na malém norském festivalu v Tromso, pak objelo Berlinale a řadu dalších přehlídek. Lišily se jeho ohlasy podle zemí?
Pro některé věřící diváky tam bylo moc sexu, tedy zas tak moc ho tam není, ale je dost explicitní. Nejvíc ale lidi diskutovali o konci snímku. Někdo ho vnímal tragicky, pro někoho byl osvobozující. Hodně publikum debatovalo o tom, že Rakel opravdu nechce být matkou. Na jihu Evropy, kde jsou kulturně a historicky zvyklí na obraz madony s dítětem, to je větší tabu než na severu. Každý si z toho filmu vzal něco jiného. Což je myslím dobře.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...