Robert Malecký: Šmírovací olympiáda je za dveřmi. Sportovci mají právo mlčet

Čína chystá na zimní olympiádě velkolepou show, jejímž hlavním cílem je propaganda vlastního režimu. Sportovci musejí spolupracovat a zdá se, že se tomu příliš nebrání.

Čína chystá na zimní olympiádě velkolepou show, jejímž hlavním cílem je propaganda vlastního režimu. Sportovci musejí spolupracovat a zdá se, že se tomu příliš nebrání. Zdroj: Profimedia

Necelé dva týdny zbývají do zahájení zimní olympiády v Číně, která bude taková, ehm, čínská. A to nejen kvůli původu koronaviru, v jehož stínu se maskují všemožná opatření, která budou hry provázet. Že se na olympiádu nepodívají žádní diváci ze zahraničí a vstupenky budou distribuovány výhradně  „vybraným“ skupinám lidí, je ještě drobnost, která se snad schová pod obavy ze šíření viru. Horší už je to s povinnou aplikací, kterou si sportovci nebo třeba novináři musejí stahovat do svých mobilů a tabletů a nahrát do ní údaje o svém pohybu dva týdny před odjezdem. Aplikace má mimo jiné právo využít osobní údaje uživatele bez jeho svolení, například v oblasti státní bezpečnosti, veřejného zdraví nebo policejního vyšetřování. To už je slušná nálož důvodů, proč se vzbouřit.

Pak je tu ovšem slovníček zakázaných pojmů, na které upozornila analýza kanadské laboratoře Citizen Lab. V souboru „illegalwords.txt“ ukrytém v aplikaci se nachází 2422 zakázaných termínů, například fráze spojené s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou, ujgurské výrazy, jména čínských státníků nebo zmínky o masakru na náměstí Nebeského klidu z roku 1989. Čínská klasika.

A potom tu máme veřejně vyslovený zákaz vyjadřovat se k tématům lidských práv. „Jsem si jistý, že výroky, které jsou v souladu s olympijským duchem, budou chráněny. Cokoli a jakékoli chování nebo projevy, které jsou proti olympijskému duchu, zejména proti čínským zákonům a nařízením, budou podléhat určitému trestu,“ řekl podle BBC Jang Šu, zástupce generálního ředitele odboru mezinárodních vztahů Pekingu 2022.Určitým trestem má být míněno odebrání akreditace neboli prakticky vyhoštění z Číny. Přes všechny tyto ponižující výhrůžky se nějaký větší odpor sportovců a dalších účastníků olympiády nechystá.

Vždy když se setká sport s politikou, pohybují se argumenty mezi dvěma vzdálenými extrémy. Podle jednoho by sportovci měli být cosi jako novodobí Spartakové, kteří by měli panstvo bavit svým soupeřením kdo dál, výš a rychleji a do politiky se příliš nemotat. Proti tomu stojí přesvědčení, že některé sdílené humanitní hodnoty mají takový přesah, že se jim nemohou vyhnout ani sportovci. Tím spíš když si čínská vláda udělala z olympiády nástroj své propagandy.

Když se Jang Šu zaštiťuje olympijským duchem, stojí za to podívat se do Olympijské charty, jak o univerzálních otázkách smýšlí tento základní dokument. „Olympismus je životní filozofií, povznášející a vyváženě spojující v jeden celek zdatnost těla, vůle a ducha. Spojením sportu, kultury a výchovy usiluje olympismus o vytvoření způsobu života založeného na radosti z vynaloženého úsilí, na výchovné hodnotě dobrého příkladu, sociální odpovědnosti a na respektování základních univerzálních etických principů,“ píše se hned v prvním bodě. A následuje další: „Cílem olympismu je zapojit sport do služby harmonického rozvoje lidstva s cílem vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti.“

Bude to vždy hra se slovy. Boj za zachování lidské důstojnosti může být stejně tak projevem olympismu, jako ho čínská vláda může chápat jako kritiku koncentračních táborů. Podobně respektování základních univerzálních etických principů. Čína chystá velkolepou show, jejímž hlavním cílem je propaganda vlastního režimu. Sportovci musejí spolupracovat a zdá se, že se tomu příliš nebrání.