Téměř tisíc žádostí o odškodnění přišlo na ministerstva kvůli covidovým opatřením od podnikatelů, firem, pendlerů i běžných občanů. Úřady nevyhověly nikomu, neúspěšní žadatelé se proto obracejí na soudy, které už dostaly na stůl desítky žalob. Firmy často žádají až několikamilionová odškodnění. Soudci, pro které jde o zcela novou situaci, se ale zatím vždy přiklonili na stranu státu. Většina podnikatelů se tak do soudního vymáhání odškodnění raději nepouští.
Nejvíce žádostí o odškodnění podle krizového zákona míří na ministerstvo vnitra, úředníci se probírají 612 žádostmi v celkovém objemu 11 miliard korun. Exministr Jan Hamáček (ČSSD) už začátkem loňského roku rozhodl o plošném zamítnutí všech žádostí, podobně postupovalo ministerstvo zdravotnictví, které muselo řešit na 150 žádostí. Ministerstvo financí, kam míří žádosti podle novějšího pandemického zákona, eviduje 183 žádostí. „Náhrada škody podle pandemického zákona doposud nebyla v žádném z případů vyplacena,“ informovala mluvčí rezortu Anna Vasko. „Důvodem zamítnutí žádostí bývá zpravidla nesplnění zákonných podmínek či nedoložení tvrzených skutečností,“ dodala.
Plošné zamítání nároků ze strany úřadů kritizuje advokát Jaromír Škára z kanceláře Škára & Partners, který podal za podnikatele desítky žádostí. „Všechny tyto žádosti – bez ohledu na jejich obsah a konkrétní situaci daného podnikatele – byly státem odmítnuty shodnou floskulí,“ uvedl Škára s tím, že se v zamítavých oznámeních lišily jen jména firem a částka, kterou žádaly. „Což naznačuje, že se žádostmi reálně do hloubky nikdo nezabýval,“ dodal advokát.
Soudy na straně státu
Po odmítnutí nároků se mohou lidé i firmy obrátit na soudy. Jak informovaly jednotlivé rezorty, stát zatím ve všech sporech vyhrál. V hlavním městě se žalobami zabývá zejména Obvodní soud pro Prahu 7, který v uplynulých dvou letech dostal na stůl přes třicet žalob. Rozhodl zatím v jedenácti z nich, vždy v neprospěch žalobce, část řízení byla zastavena před dokončením. Důvody se různí, žaloby často míří na opatření, jejichž dopad nelze podle krizového zákona odškodnit.
Pro soudce jde o náročnější agendu. „Žalobci se často domáhají značných finančních částek postavených na znaleckých posudcích a ekonomických analýzách. Jejich posouzení proto patří k časově i právně náročnější soudní agendě,“ uvedla mluvčí soudu Tereza Kadounová. Soudci se shodují, že věci nepřidává fakt, že krizový zákon nebyl původně přijat pro řešení celosvětové pandemie. „Navíc jednotlivá opatření vlády následně vznikala pod zjevným časovým tlakem, což vyvolává určité interpretační nesnáze předmětných právních norem,“ dodala Kadounová.
Od minulého roku se podnikatelé domáhají odškodnění na základě pandemického zákona, který vláda využívala pro vyhlašování krizových opatření. Pro nedostatečná zdůvodnění i nedostatky v samotném zákoně však Nejvyšší správní soud řadu opatření zpětně zrušil. Pro podnikatele to ovšem neznamená snazší cestu k odškodnění. Pandemický zákon na rozdíl od krizového zákona nedovoluje žádat o ušlý finanční zisk, ale jen o majetkovou újmu. Počet žádostí o odškodnění tak i kvůli lépe fungujícím podpůrným programům v minulém roce klesá.
Raději se nesoudit
Z dosavadních čísel vyplývá, že podnikatelé ani firmy nemají o soudní tahanice valný zájem. Ze stovek zamítnutých žádostí skončily jen desítky žalobou u soudu. „Část podnikatelů žaloby nepodala proto, že čekají na výsledky dřívějších řízení, kdy je netlačí promlčecí lhůty, část podnikatelů možná nebyla ochotna hradit dodatečné náklady se soudním řízením spojené,“ domnívá se advokát Škára. „A není se ani co divit. Téměř všichni podnikatelé se primárně snaží zachránit své podnikání, takže svou energii, čas a peníze směrují do zajištění provozu a práce pro své zaměstnance,“ dodal.
Rezort | Počet žádostí o odškodnění | Objem nároků (v korunách) | Počet žalob |
Ministerstvo vnitra | 612 | 11 miliard | 25 |
Ministerstvo zdravotnictví | 150 | 3 miliardy | 10 |
Ministerstvo financí | 183 | 281 milionů | 1 |
Kromě zdlouhavého řízení podnikatele odrazuje nejistý výsledek. Pandemický zákon byl podle Škáry napsán spíše ve prospěch státu, neboť firmy mohou žádat jen náhradu způsobené škody, což musejí samy dokázat. „Důkazní břemeno je na podnikateli, ačkoli se ničím neprovinil a nic nezanedbal. Proces je poměrně zdlouhavý, ačkoli podnikatelé zpravidla potřebují peníze rychle. A stát se k jakémukoli nároku staví a priori odmítavě, byť škoda podnikatelům vznikla v přímé souvislosti se státem vydanými nařízeními,“ shrnuje Škára.
Žaloba z principu
Mezi neúspěšné žaloby patří například žádost pendlera Pavla Hutníka o proplacení PCR testů za čtyři tisíce korun, zamítavé rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 potvrdil dokonce Ústavní soud. Neuspěla ani dvoumilionová žaloba automobilových mycích linek AML za zákaz činnosti či milionová žaloba pořadatele akcí Events Bohemia, který chtěl proplatit zrušený festival. Mezi žalobci je také řada restaurací či lidé, kteří museli zrušit letenky či zájezdy.
Neúspěchy firem se nenechal odradit výrobce a prodejce lan Lanex, který patří pod skupinu BR Group sídlící v Ostravě. Firma zažalovala úřady kvůli necelým 300 tisícům korun za povinné testování pendlerů, respektive pracovníků firmy z Polska. „Byť se nejedná o zásadní částky v hospodaření našich firem, jde o principiální záležitost,“ zdůrazňuje výkonný ředitel skupiny Petr Mitura. „Není možné, aby stát spoléhal na to, že vymáhání náhrady škody v případě nezákonných opatření je tak náročné, komplikované, nákladné a vyčerpávající, že na ně firmy raději rezignují,“ dodal.
