Senátor Fischer: Čína zpolitizovala olympijské hry už v roce 2008. Měli bychom se z toho poučit
V Pekingu vrcholí přípravy zahájení olympijských her, zároveň ale také sílí hnutí za diplomatický bojkot olympiády kvůli porušování lidských práv pořadatelskou zemí. K tomu vyzývá i 66 europoslanců napříč politickým spektrem. „Diplomatický nebo politický bojkot na místě je, protože k politizaci olympiády došlo už v roce 2008 v Číně,“ souhlasí nezávislý senátor Pavel Fischer. Bývalý velvyslanec ve Francii a politolog Petr Drulák jej ale odmítá.
„Podobné akce jsou naopak výbornou příležitostí ke sbližování a rozhovoru se zeměmi, které si jinak nerozumí,“ tvrdí Drulák, který působí na Západočeské univerzitě v Plzni.
V Pekingu vrcholí přípravy zahájení olympijských her, zároveň ale také sílí hnutí za diplomatický bojkot olympiády kvůli porušování lidských práv pořadatelskou zemí.
A dodává: „V okamžiku, kdy se oblasti jako kultura či sport začnou politizovat, tak se země připravují o pozitivní agendu, která může zmírňovat napětí. Je ale zřejmé, že Spojené státy americké mají o konflikt zájem, mají zájem o vyostření vztahů s Čínou. Potom si i zavírají kanály, které by tu jinak byly.“
Podle Fischera byly například hry v Berlíně v roce 1936 zneužita nacistickým Německem a zneužité byly i další soutěže.
„V roce 2014 pořádala olympijské hry v Soči Ruská federace a během ceremoniálu už docházelo k okupaci Ukrajiny, suverénního státu, který také na hrách byl se svými sportovci, aby se mírově sbližoval, jak nabízí pan Drulák. Z historie bychom se měli poučit.“
Strategie nulového covidu je pod tlakem. Omikron je pro Čínu problém, ale i šancí na snazší ‚tutlání potíží‘
Číst článek
„Olympijské hry v roce 2008 se v Číně stala zástěrkou pro velmi silné represe v Tibetu nebo v Sin-ťiangu. Proto bychom neměli být naivní a stávat se účastníky ve hře, jejíž scénář ale nepíšeme my. I k tomu směřuje apel Senátu, který už v červnu odhlasovalo plénum, abychom do Pekingu na hry nevysílali oficiální představitele, ale jen naše sportovce,“ dodává Fischer.
Vůbec nejde o lidská práva
Účast respektive neúčast politiků lidskoprávní situaci nezmění, namítá politolog Drulák: „Do toho si Čína opravdu nenechá mluvit. Ale já mluvím o tom, že Západ s Čínou musí probrat určitou agendu a v okamžiku, kdy zvolí gesto, kterým se ji snaží veřejně ponížit, což je ten diplomatický bojkot, tak se možnosti dialogu omezují.“
Nikdo nechce Číně radit, jak spravovat svoji zemi, objasňuje smysl bojkotu senátor. „Ale když se někdo přihlásí k olympijským hrám, musí si přečíst její chartu. V té objeví, že diskriminace na základě rasy, náboženství, politických názorů a dalšího se zakazuje. Čínská republika to dělá, takže pošlapává fundamenty olympijského hnutí. A na to by měl někdo poukázat – a ne sportovci, ale politici,“ upřesňuje.
Takových států, které se rozhodly pro diplomatický bojkot her, je méně než deset, poukazuje na význam tohoto gesta Drulák. „Půlka jsou anglosaské státy, pak asi čtyři státy z Evropské unie. Tito vedou jakousi osamělou bitvu, která je navázána na geopolitický střet Spojených států s Čínou. A tak to vnímá celý svět. Takže nejde vůbec o lidská práva."
Senátor ale vidí chybu i v postoji Mezinárodního olympijského výboru. „Ten se tváří, že se ho to netýká, ale pohybuje se ve velmi silně zpolitizovaném tématu. Je třeba se ptát, jestli Olympijská charta je stále ideálem, ke kterému se hlásíme. Věřím, že sportovci ho tak berou, ale jestli ho berou všichni pořadatelé, tak tady mám velké obavy,“ konstatuje Pavel Fischer.
„Politizace sportu je nešťastná z každé strany,“ připouští politolog Petr Drulák a dodává:„Ale pokud bychom vzali velmi striktní výklad olympijských ideálů, tak hry nebude moci uspořádat vůbec nikdo. Ve Spojených státech amerických třeba máte hnutí Black Lives Matter, které tvrdí, že američtí černoši jsou systematicky diskriminováni státem.“
Poslechněte si celou debatu o olympijských hrách v Pekingu. Na jejich bojkot se ptá Karolína Koubová.
