Jsem špatný student. Biatlonista Mareček o škole, sezoně i budoucnosti

Týden po posledním závodu na mistrovství republiky v supersprintu, v němž završil sezonu stříbrnou medailí, se pořád cítil unavený. „Ještě to není ideální. Užívám si období, kdy toho nemusím tolik dělat,“ hlásil do telefonu jednadvacetiletý mladík z Nového Města na Moravě, který žije v jeho místní části Petrovicích.

Už loni přesvědčoval, že po sezoně je nejdůležitější relax. A na tom nic nemění. „Letošní sezona byla dost dlouhá a ke konci náročná, je potřeba si odpočinout, žádné velké sportování,“ má jasno Mareček. Občas si zajde do posilovny nebo zaběhat, abyste si nemysleli, že mladý biatlonista stráví měsíc za pecí.

Talentovaný biatlonista Jonáš Mareček

Se sezonou je maximálně spokojený, i když rezervy stále má. „Na jednu stranu to byla super povedená sezona, ale určitě byly věci, které se daly zlepšit,“ přemýšlí mladý reprezentant. „Jistě se dá udělat posun ve stálosti střelby. Měl jsem dost závodů, v nichž nebyla střelba úplně ideální. Občas se to může stát, ale takových závodů by nemělo být tolik,“ má jasno.

Výpadky na střelnici se připravil o další medailové úspěchy. Například při lednovém mistrovství Evropy na Pokljuce se na úvod předvedl hororově — osmi chybami při čtyřpoložkovém vytrvalostním závodě na 15 km. Výsledek? Až 77. místo. Přesto se Mareček dokázal rychle oklepat a tři dny po svém propadáku získal zlato ve sprintu, ještě předtím pomohl smíšené štafetě k bronzu.

„Teď mi tolik nevadí, když vedle výborných výsledků přijdou i ty špatné. Ale až nebudu junior, bude špatné mít tolik nepovedených závodů,“ míní.

Raději má kratší tratě

Vrchol sezony pak přišel o měsíc později při mistrovství světa juniorů, které se jelo na olympijských tratích v americkém Soldier Hollow. Tam si naopak střelbu ve vytrvalostním závodě pohlídal a se dvěma chybami slavil zlato. „Ale určitě neberu individuál jako svoji silnou disciplínu, spíš naopak. Lépe se cítím na kratších tratích. Ale mám ten závod rád, kór po výsledku z Ameriky,“ říká s úsměvem.

Těsně před šampionátem v USA prožil zklamání, když přišel o start v „béčkovém“ IBU Cupu, který hostilo Nové Město na Moravě. Na domácích tratích si však Mareček nezazávodil. Stopku mu vystavil pozitivní test na covid.

Český biatlonista Jonáš Mareček v závodě štafet v Oberhofu.

„V tu chvíli to zklamání bylo. Ale tím, že jsem prodělal covid bez příznaků, jsem si odpočinul. Nevím, jak by to pak na šampionátu v Americe dopadlo, kdybych předtím v Novém Městě závodil,“ ohlíží se.

Díky svým výkonům mezi juniory se v závěru sezony připojil k reprezentačnímu áčku. A při jeho velké premiéře ve Světovém poháru v estonském Otepää z toho málem byly první body, když minul pouze poslední z deseti ran na střelnici a dojel osmačtyřicátý. „Mrzí mě to, chyběl kousíček,“ hlesl.

V norském Holmenkollenu už to tak slavné nebylo, ve sprintu byl až na 72. místě.

V příští sezoně může Jonáš Mareček naposledy startovat ještě v juniorské kategorii. Nebo už se dokáže naplno prosadit do áčka?

„Všechno se ukáže na podzim, jak na tom budu výkonnostně. Předpokládám, že bych z juniorských závodů jezdil jen velké akce a budu závodit spíš v IBU Cupech než v juniorském poháru,“ vyhlíží.

Přání? Startovat doma

Minimálně jeden Světový pohár by si však nechtěl nechat utéct. V březnu se totiž elitní biatlonisté po roční pauze vrátí do novoměstské Vysočina Areny. „Samozřejmě by bylo hezké startovat doma. Ale pořád máme v týmu pět dobrých kluků, nebude jednoduché se mezi ně dostat,“ míní Mareček.

Teď je však hlavně zvědavý na to, jestli dojde ke změnám v realizačních týmech, jak avizoval svazový šéf Jiří Hamza hned po neúspěšné olympiádě v Pekingu.

Profesionální sportovci většinou po skončení sezony dohánějí studijní povinnosti. Jonáš Mareček je vyučený obráběč, pak začal studovat ještě soukromou obchodní akademii v Jičíně. Jenže…

„Moc to nezvládám, možná budu končit, ale ne s maturitou. Jsem špatný student, flákač a nemám motivaci,“ přiznává otevřeně.

Zato v biatlonu má obří motivaci, aby proháněl nejlepší světové biatlonisty. Jenže žádná velkohubá prohlášení z odchovance novoměstského biatlonu nedostanete.

„Nerad říkám nějaké smělé cíle, je to pak hodně zavazující. Chci se dál zlepšovat. Uvidíme, na co to bude stačit.“

O jednom má jasno. V první řadě chce zapracovat na střelbě.