Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvJejím osudovým mužem byl Miloš Kopecký, životní ránou sebevražda dcery a největšími koníčkem gastronomie a cestování, za něž neváhala utrácet velké peníze, píše týdeník 5+2, který Stellu Zázvorkovou připomenul v pěti zastaveních.
Po roli Julie netoužila
Umělecké geny pražská rodačka Stella Zázvorková (*14. dubna 1922) podědila po svých úspěšných rodičích. Otec Jan byl mimo jiné autorem Národního památníku na Vítkově, její matka módní návrhářkou.
Jako dítě byla velmi paličatá. Ve svých knižních pamětech líčila, že když se jí nelíbilo, co po ní chtěli rodiče, schovala se za velká kachlová kamna, odkud ji nikdo nemohl „vyšťourat“ třeba pět hodin. Byla tak drobounká, že se k ní zkrátka nedalo jak dostat.
 |
Vztah s maminkou měla komplikovaný. „Její výjimečná krása a noblesa občas studily. (…) Nikdy jsme k sobě nebyly moc upřímné,“ popisovala. Když se vydala na hereckou dráhu, byla si vědomá svých fyzických limitů. „V tom jsem stála odjakživa oběma nohama na zemi. Nikdy jsem netoužila hrát třeba Julii nebo jakoukoliv krásnou, výraznou figuru,“ tvrdila. „Obsazována jsem byla do rolí charakterních a naštěstí jsem včas pochopila, že mi tím nikdo neubližuje,“ dodala.
Nepovedené manželství s Milošem Kopeckým
Ve 40. letech se začala Stella objevovat na pódiu divadla Větrník. Právě tam se seznámila s Milošem Kopeckým. Do neobyčejně charismatického, vtipného, ovšem také cholerického a záletného herce se zamilovala a v roce 1946 se za něj i provdala. Manželství ale vydrželo jen rok. Narodila se jim dcera Jana.
„Náhradního“ tatínka jí prý Stella nehledala. Říkala, že se asi do „normálního manželství nehodila“ a že „nenormální manželství“ pro ni nemělo smysl. Svou péči tak směřovala výhradně na dceru.
Jenže ta se podle vzpomínek pamětníků těžko srovnávala s tím, že je její matka velmi zaměstnaná a úspěšná žena. Špatný psychický stav Janu vedl k několika demonstrativním pokusům o sebevraždu. Jeden z nich nakonec bohužel vyšel. Mladé dívce bylo teprve 18 let.
Rovnocenná partnerka Sovákovi a Werichovi
Před filmovou kamerou se poprvé objevila v polovině 50. let v roli zpěvačky v Hudbě z Marsu. „Brzy poté už si vysloužila první otisk na desce nesmrtelnosti coby Mánička, energicky nedůtklivá partnerka Josefa Kemra v komedii Anděl na horách. Podobných dryáčnic od rány pak sehrála nespočet, ale už Máničkou dala najevo, že je nehodlá jen lacině karikovat, že pro ně dokáže vybojovat i kus divákova pochopení a soucítění,“ přiblížila ve vzpomínkovém textu filmová publicistka Mirka Spáčilová.
V herecky brzkém věku se pak „smířila“ s rolemi starostlivých maminek, babiček, ale také ženštin temperamentních a pěkně od rány. Jen vzpomeňme třeba na legendární Zítra to roztočíme, drahoušku…!. Herecky byla skvělá v každé roli.
„Stačí zmínit dva drobné černobílé skvosty z počátku 60. let, televizní tituly Medvěd a Uspořená libra, kde byla Werichovi, respektive Jiřímu Sovákovi naprosto rovnocennou protihráčkou,“ napsala Spáčilová. Od 60. do konce 80. let točila v průměru minimálně pět či šest filmů, patřila k nejobsazovanějším tvářím české kinematografie.
Peníze utrácela za cestování a dobroty
Cestování bylo pro Zázvorkovou celoživotní vášní, která našla o to větší naplnění, když se po roce 1989 otevřely hranice. „Jakmile jsem v cizině, Pán Bůh mi najednou dá trychtýř do hlavy a já se vždy rozmluvím, povídám si s lidmi jejich řečí a vždycky cítím, do jakého se dostávám ajfru,“ líčila ve své vzpomínkové knížce.
Za vůni dálek byla ochotná zaplatit nemalé peníze, na cestách strávila i měsíc v kuse. V rozhovorech pak líčila, že si dávala humry, langusty a pila pravé šampaňské. Většinu peněz, které vydělala během své skvělé kariéry utratila později právě za cestování a sním spojené požitky. Ovšem jako gurmánka jídlo nejen milovala, ale sama také výborně vařila. Však jí také vyšlo několik knižních kuchařek a „kuchtila“ i před televizními kamerami.
Pro Paměť národa na to vzpomínala její přítelkyně Alena Satynková, s níž se seznámila v podstatě náhodou prostřednictvím sousedky a členů Divadla ABC. A právě s ní Zázvorková vařila od roku 1994 v rámci pořadu Znovu na Vlachovce.
Recepty podle Satynkové vznikaly mnohdy velmi kuriózně: „Když jsem byla v lázních v Kundraticích, tak mě přímo z masážního pultu volali k telefonu. Volala Stella, že všechno je jinak, že příští estráda bude myslivecká a že se musí vaření přizpůsobit. Každý rok s námi do lázní jezdil i pan Kaplan, Kladeňák a výborný kuchař. Tak jsme to hned společně vymysleli a vyšel z toho slavný recept Kuře pana Kaplana po myslivecku.“
Poslední triumf s Babím létem
Svého největšího hereckého ocenění se paradoxně dočkala až čtyři roky před svou smrtí. V roce 2001 získala za hlavní roli po boku Vlastimila Brodského ve snímku Babí léto Českého lva, v témže roce i cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohry.
V roce 2004 se ještě objevila ve filmu Román pro ženy a o rok později v Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. S divadelními prkny se musela rozloučit kvůli silné bolesti kloubů, která jí takřka znemožňovala pohyb po jevišti. Stihla však ještě s noblesou sobě vlastní zazářit v divadelní hře Milá máti, drahá dcero (Marie Terezie).
V posledních letech jejího života se přidávaly další zdravotní obtíže, ošetřovatelka jí pravidelně chodila píchat injekce kvůli problémům s krvinkami, potýkala se i se srdeční slabostí. Smrt přišla ve středu 18. května 2005, v ložnici jejího pražského bytu ji mrtvou našel její synovec.
Místem posledního odpočinku Stelly Zázvorkové je motolský hřbitov.
