Když na Ukrajině vypukla válka, rozplakal se. Prvotní šok Maroše Klačka paralyzoval, nebyl schopný sledovat nic kromě médií a nemohl spát. Na pražském Smíchově Českobratrská církev právě rekonstruovala jeho domovský kostel za pomoci ukrajinských dělníků. Vyprávěli mu o svých rodinách na Ukrajině a ukazovali mu fotografie. Z displejů telefonů se mu začal skládat nový, ještě naléhavější obrázek.

HN: V čem se lišil od zpravodajství?

Většinou média neukazují ty nejdrastičtější obrázky, přece jen existuje autocenzura, aby některé věci neviděly třeba děti. Spálení lidé, člověk bez nohou či s půlkou těla… Měl jsem hrozný pocit, že nám tady v Praze Ukrajinci staví kostel, já jsem zdejší farář a nejsem schopný to utrpení změnit. Potřeboval jsem něco udělat.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se