Hlavní obsah

Pískovcové Tiské stěny, sídlo zlých skřetů, jsou naším nejděrovatějším skalním městem

Opravdu, v některých stěnách je takové množství otvorů, průzorů, skalních oken, že to vypadá, jako by romantické skalní město bylo kulisou reklamy na děrovaný sýr.

Foto: Vratislav Konečný

V Malých stěnách

Článek

Autobus jedoucí z Ústí nad Labem do hraniční obce Petrovice má v Tisé několik zastávek. Nejlepší je vystoupit ve stanici rozcestí Sněžník na dohled od skal, nedaleko kostela svaté Anny, kolem nějž vás zavede po krátkém nenáročném výstupu stezka na Skalní náměstí. To rozděluje Tiské stěny na dva prohlídkové okruhy.

Foto: Vratislav Konečný

Pod Janusovou hlavou začíná vstup do Tiských stěn.

Ve světě fantazie, i té filmové

Malé Tiské stěny leží od pokladny, kde vás mírně zinkasují, vlevo. Nad příchodem se tyčí mohutná Janusova hlava, lezecká věž, pojmenovaná podle boha se dvěma odlišnými tvářemi.

Foto: Vratislav Konečný

Vyhlídka na Malých stěnách

Malé stěny tvoří skalní městečko, které se dá obejít po obvodu, a přitom v několika částech můžete vejít mezi pískovcové bloky, které vás po schodech vyvedou na výhledové plošiny. Pískovec je měkký, všimněte si, jak jsou skály odrolené v okolí přístupných oken a děr. Najdete jich tu nejvíce mezi našimi skalními městy. Podobnou lokalitu v Českém ani Saském Švýcarsku neuvidíte.

Tuto přírodní zajímavost již několikrát využili filmaři, pískovcové stěny našich skalních měst se objevily v řadě snímků, hlavně pohádek a fantazijních děl. V Tiských stěnách točil novozélandský režisér A. Adamson část fantasy bestselleru Letopisy Narnie.

Foto: Vratislav Konečný

Velká část pískovců slouží jako lezecké stěny.

I nyní se zde něco chystá. Zatím je to tajné, kluci, kteří zde pracují, nic bližšího nesdělili, ani pro jakou produkci to cosi dřevěného, co montovali, chystají.

V pokladně je dobré zakoupit si mapku, některé skály jsou očíslované, černá čísla v malém bílém čtverci oznamují, jak se oficiálně tomu kterému útvaru říká. Samozřejmě vlastní fantazie vidí něco jiného.

Projdete třeba pod Sloní nohou, Kazatelnou. Nahlédnete do Jeskyní oblud, čekají na vás Kuří nožky, Švédský tábor a další bizarní útvary. Skály mají na povrchu tmavou barvu, když se vrstva odloupne, což se stává často, pískovec je měkký a povětrnostní vlivy se tu hodně podepisují, objeví se běložlutý až do zlatava zbarvený kámen.

Foto: Vratislav Konečný

Pohled na hranu Velkých stěn

Kamenná krása kam oko dohlédne

Ve Velkých stěnách je pojmenovaných skal daleko více, a jsou také známější. Mnoho lidí tu zatím není, narazíte převážně na německy mluvící výletníky mnohdy se psy. Tiské stěny mají výhodu, že se jde téměř v rovině, není tu žádné větší převýšení.

Foto: Vratislav Konečný

Ve Velkých stěnách: ve skalách jsou okna, brány, průlezy.

Pojmenovaných skal je dohromady na obou okruzích asi sedmdesát, ve Velkých stěnách narazíte například na Mumii, Želvu, Sťatého majora, Hubeného doktora, Žábu, Starostu. Chvíli jdete podle skal, všude samý otvor, díra skrz, takže vidíte na druhou stranu. Někde projdete úzkým průchodem, pak je zas cesta mezi skalami širší. Všude svěží tráva, kapradí, listnáče s převahou bříz.

Foto: Vratislav Konečný

Pískovec je jako ementál.

Pověsti o zlých skřetech

Až do roku 1918 do skal kromě místních nikdo bez průvodce nesměl. Přitom již v roce 1864 se jejich popis objevil v průvodci po Českém Švýcarsku, tehdy ale stále německé lokalitě. Němci až na výjimky „odešli“ v roce 1945. Průvodce se jmenoval Führer durch die Böhmische Schweiz.

O skalách se vyprávěla spousta pověstí. Hlavně to byla legenda o francouzském šlechtici Leduquinovi a zlomyslných skřetech. Za francouzské revoluce šlechtic uprchl ze země a vzal si s sebou velký poklad, který v Tiských skalách zakopal.

Foto: Vratislav Konečný

Skalní věže si pohrávají s fantazií, každý vidí něco jiného.

Ale nějak zapomněl, kde své bohatství ukryl, později ve skalách při jeho hledání zešílel. Poklad prý střeží skřeti, kteří hledače lákají do odlehlých a nebezpečných míst. Aby se nevymotali ze skal, sypou do kapes hledačů bludné koření. Při množství návštěvníků, převážně německy mluvících, by museli mít pěknou apatyku.

Foto: Vratislav Konečný

Houba a Želva jsou jedny z nejfotografovanějších skal.

Jakmile skály objevili první turisté a hodlali za vstup platit, šla strašidla do zapomnění.

Malé stěny projdete zhruba za půl hodiny, Velké za dvojnásobek, se zastávkou na Turistické chatě, kde výborně vaří a zejména sousedé zpoza hranic si pochvalují naše ceny.

Foto: Vratislav Konečný

Tady se rozhodně nudit nebudete.

Výhledová cesta nad obcí

Od turistické chaty vede po hraně sedmdesátimetrové skalní stěny vyhlídkový okruh značený červeně, končící u informačních tabulí při vstupu do skal. Dozvíte se o historii lezectví, životě v pohraničí, přírodě. Skály jsou od roku 1996 chráněné jako přírodní památka.

Název obec dostala podle velkého výskytu tisu.

Foto: Vratislav Konečný

Turistická chata, může být místem výchozím i koncovkou. Dobrá jídla, prima obsluha.

Další skalní města

Nedaleko Tiských skal leží malé, ale pěkné skalní město – Volské kameny. Útvary jsou také velmi pozoruhodné, zaujme třeba Zabijačkový masiv, Slabikář, horolezci tu najdou více než stovku značených cest. Roku 2015 zde vznikl Horolezecký památník, připomínající lezce, kteří lásku ke skalám zaplatili životem.

Budeme-li pokračovat k Děčínskému Sněžníku s kamennou rozhlednou, mineme ještě Rájecké a Ostrovské skály. Další skalní města leží v nedalekém Sasku.

Jak starý Most přežil dvě velké bitvy a při třetí padl

Tipy na výlety

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám