Prožijte léto s něžnou lobelkou

V rodě Lobelia najdeme plus minus čtyři sta druhů. Původním bydlištěm mnoha z nich je Afrika. I lobelku modrou (L. erinus) zhýčkalo tamní sluníčko.

Díky úsilí šlechtitelů se stala celebritou, která svou křehkou krásou oslňuje za okny, na balkonech a v zahrádkách napříč Evropou. Kdo si ji v únoru nepředpěstoval, může si nyní koupit sazenice.

Lobelka kvete - jak si každý hned pomyslí - milionem kvítků. Široké jsou asi jako bříško u malíčku. Co kvítek, to nálevkovitá koruna se spodním pyskem rozloženým do trojplátečného vějířku a horním připomínajícím nastražená oslí ouška.

Už v květnu je tahle populární balkonovka natěšená užít si svůj moment na výsluní a nevynechá den, aby neotevřela poupě nebo neprodloužila stonky. Ty jsou tak teničké a řídce porostlé subtilními lístky, že celá rostlina i v plné letní výstroji působí beztížně a étericky jako víla z pohádky.

Zvonky všeho druhu, a ještě třeba skalkový princ pavinec vytrvalý, patří do širokého, čeledí zvonkovitých (Campanulaceae) zastřešeného příbuzenstva lobelky.

Že by od nich odkoukala barvy? I pro ni je totiž ikonická vzácná modrá v odstínu drozdích vajíček, klínu naší vlajky či středozemsky tyrkysového moře. V parném dni taková podívaná osvěžuje jako studánka chladné vody.

Jenže lobelka je rebelka, nevyznává pouze barvu, jakou jí diktuje vlastní druhové jméno. Do svého barevného spektra si přibrala ještě bílou, bledě i fuchsiově růžovou a fialovou.

Podle odrůdy roste buď vzpřímeně a formuje kompaktní, 30 až 40 cm vysoký keřík, nebo přepadává jako pramen ze skály v délce okolo 40 až 50 cm. Habitus rostliny napovídá, jak ji nejlépe uplatnit.

Bochánky se hodí do nízkých misek, koryt či květináčů, u nichž chceme, aby pěkně vynikly. Můžeme je také sázet přímo do záhonu nebo skalky. Vodopády ať malebně stékají ze závěsných košů, okenních a balkonových truhlíků.

Nádherné kvetoucí vlny vzniknou, když na terasu nebo jinam na zem rozmístíme několik truhlíků s převislými kultivary, které se přelijí přes okraje do nedalekého okolí.

Aby lobelka vyrazila všem dech, zasadíme ji ve větším množství anebo jí vybereme nápadníky. S radostí se o ni bude ucházet smil, sporýš, muškát, aksamitník, petúnie, hledíkovka s ostruhatkou, vějířovka i begónie s fuchsií.

Okrasné trávy a aromatické bylinky propůjčí nádobám další zajímavou dimenzi.

Teprve až Pankrác se Servácem a Bonifácem zaženou poslední mrazíky, vyneseme choulostivou lobelku ven. Nemusí být za každou cenu na slunci. I v polostínu přebohatě kvete, ba zdá se, že je tam čilejší. Nač si brzy začne stěžovat, je nedostatek vody.

V parnu konývku s vodou potřebuje každý den a roste-li v mělké míse nebo malém květníku, budeme k ní muset víckrát.

Ale pozor, není to žádný šáchor, aby stála v mokru! Pokud na dně nádoby chybějí otvory, vyvrtáme je a necháme zbytkovou vodu volně odtékat.

Substrát volíme lehký, humózní. Komu se nechce hnojit každý týden až dva, může do zeminy přimíchat dlouhodobě účinkující hnojivo.

Ač je lobelka modrá oficiálně trvalkou, naše podnebí jí nedovoluje, aby si kvetení v dalším roce zopakovala. Pěstujeme ji jako letničku a čas v její společnosti si až do října pořádně užijeme.