Dnes se podíváme na lacinou 3D tiskárnu optikou kutila a programátora. Vysvětlíme si G-code a připojíme k Arduinu čidlo PINDA, IR snímač struny a krokový motor.
Na stránkách našeho seriálu o programování elektroniky si hrajeme s nejrůznějšími prototypovacími moduly a stavebnicemi, oživujeme všemožná čidla a čipy a všechno to bastlíme nejčastěji v jednoduchém vývojovém prostředí pro drobné mikrokontrolery Arduino IDE.
Tentokrát ovšem zamíříme do trošku jiných vod, ukážeme si totiž, jak lze získané zkušenosti využít i při rozborce kdejaké elektroniky. Ta je totiž plná zajímavých součástek, které můžete opět využít ve svých projektech. Abychom si to vyzkoušeli na něčem opravdu atraktivním, podíváme se na klíčové komponenty každé 3D tiskárny a oživíme je v Arduinu.
Podívejte se, jak dnes v Arduinu oživíme sondu PINDA a IR čidlo struny:
Samotná 3D tiskárna je vlastně úplně hloupá
Současná 3D tiskárna s technologií FDM, která pokládá na rozehřátou desku natavené vlákénko termoplastické hmoty, je ve své podstatě poměrně jednoduchý CNC stroj.
Stačí několik hliníkových profilů, pár řemenů a přesné krokové motory, které budou pohybovat jednotlivými částmi ve všech třech vzájemně pravoúhlých osách X (doprava-doleva), Y (dopředu-dozadu) a Z (nahoru-dolu).
Vzejde z toho hezká krabička, pro 3D tiskárnu to jsou ale jen stovky a tisíce povelů k pohybům v osách X, Y a Z, k nastavení teplot, otáček ventilátorů a tak dále
Drobné pohyby řídí centrální mikrokontroler a čte je skrze USB z hlavního počítače nebo z SD karty a souboru s příponou gcode, který nám vygeneroval tiskový software.
Stejnojmenný formát G-code obsahuje sekvencí všech po sobě jdoucích příkazů, které musí tiskárna provést od začátku tisku po jeho konec, a byť si jej spojujeme právě s moderními 3D mašinami, jeho historie v hromadě implementací sahá až do poloviny minulého století, kdy inženýři s rozvojem počítačů hledali způsob, jak automatizovat nejrůznější frézky a další řízené stroje.
Všemocný G-code
Formát G-code používá prostý text ASCII, přičemž každá instrukce okupuje jeden řádek, takže je pro zkušené operátory a kutily i dobře čitelný a před tiskem do něj můžete zasahovat. Stačí jej otevřít v libovolném textovém editoru.
Většina cenově dostupných mašin používá instrukce G-code Marlin, jejichž kompletní výčet a dokumentaci najdete na této adrese. Pojďme si to ukázat na několika příkladech, které jsou součástí prakticky každého tiskového souboru.
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně