Hlavní obsah

Vodopády, peřeje, kamenná moře a strmé skály. Na procházce údolím divoké Doubravy

Až k Chotěboři vede z centra Čech cesta krajinou když ne rovnou jak stůl, tak zvlněnou opravdu jen mírňoučce. Ovšem pak to ve zmíněném městě vezmete doleva ve směru na Horní Sokolovec a po pár kilometrech, či spíše stovkách metrů se nestačíte divit. Silnice se vrhá kamsi dolů, do hlubiny, klikatí se podobně jak slavná norská Cesta trollů a mezi stromy začínají vyrůstat skály.

Údolí DoubravyVideo: Miroslav Šára, Novinky

 
Článek

Na samém dně vás pak čeká setkání s opravdu působivou „divočinou“. Protéká jí zpěněná řeka přeskakující četné balvany (pohledům nabízející i několik vodopádů), kolem spěchající vody se tyčí stále strmější a vyšší skály (na některé vedou příkré stezky a schodiště podobná žebříkům, aby horní partie skalisek posloužily coby přírodní rozhledny) a okolo vás hlídkuje les.

Foto: Miroslav Šára, Novinky

Údolí Doubravy, v místech poblíž Horního mlýna

Právě jsme se ocitli v přírodní rezervaci Údolí Doubravy na Havlíčkobrodsku, tudíž na Vysočině.

Foto: Miroslav Šára, Novinky

Údolí Doubravy

Na stezku podél řeky jsem se vydal od tábora, který dává na vědomí, že je spřízněn se skauty ze Staré Boleslavi, a od místa, kde stával Horní mlýn, v roce 1854 rodiště spisovatele Ignáta Herrmanna.

Řekl bych, že cesta proti proudu má jednu nepopiratelnou výhodu – s každou stovkou ujitých metrů se koryto vodního toku stává o něco prudší, přibývá balvanů, peřejí, skály se vypínají stále impozantněji, pod nimi se vrší kamenná moře…

Foto: Miroslav Šára, Novinky

Čertův stolek

Až se objeví cedule s informací, že kdo se vydá po modré velice strmě vzhůru nad levý břeh, čeká ho vyhlídkový Čertův stolek.

Asi o čtvrt kilometru dál se totéž nabízí v případě skaliska nad břehem pravým, kde se lze pokochat pohledem na vrcholky stromů a mezi nimi blyštící se tok Doubravy z míst, kde stával na začátku 15. století poprvé připomínaný hrad Sokolohrady (užívá se i název Sokolov). Méně vhodné a více exponované místo pro stavbu čehokoliv si člověk jen stěží dokáže představit.

Foto: Miroslav Šára, Novinky

U doubravského vodopádu

A to již se blížíme do soutěsky zvané Koryto, zúženého místa mezi skalami, kudy se řeka prodírá nejen ještě hlasitěji, ale i s doprovodem četných stále živějších peřejí – a také dvou vodopádů. Na výšku mají něco málo přes dva metry, ale jelikož netrpí nedostatkem vody, působí – na naše poměry – bezmála bouřlivě.

Foto: Miroslav Šára, Novinky

Vodopád na Kamenném potoce

V blízkosti údolí – po další z modrých odboček, tentokrát nedaleko Točitého víru, místa, kde řeka prudce zatáčí doleva – se naskýtá ještě jeden podobně vysoký vodopád, s průtokem o něco skromnějším, ale přesto celkovým dojmem malebný. V tomto případě se jedná o vodopád na Kamenném potoce, levostranném přítoku Doubravy.

Z Koryta pokračuje údolí řeky Doubravy až k obci Bílek. Ze soutěsky jsou to ke zmíněné obci asi dva kilometry. Zhruba v polovině této trasy padá řeka půldruhého metru vysokým vodopádem do hluboké tůně. Místu se říká Mikšova jáma.

Novopacké, nebo Sýkornické? Vodopády to jsou každopádně velice působivé

Tipy na výlety

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám