Příslušníci skupiny Clay před odjezdem z Anglie. Zleva Čestmír Šikola (radiotelegrafista), Jiří Štokman (šifrant), Antonín Bartoš (velitel) FOTO: Radimír Kunc, Antonín Bartoš / se souhlasem
FOTO: Radimír Kunc, Antonín Bartoš / se souhlasem
Největší úspěch domácího a zahraničního odboje na území protektorátu, atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, si Česko připomene 27. května 2022. U příležitosti tohoto výročí vzniká kniha Neměli jsme přežít. Ta obsahuje vzpomínky několika válečných veteránů ze západní fronty, kteří se za druhé světové války zúčastnili výcviku ve Velké Británii a seskočili plnit bojové či zpravodajské úkoly do okupované vlasti.
„S veterány západního odboje jsem se od počátku 90. let blíže seznámil, když jsem studoval novinářskou fakultu v Praze a pracoval pro Svobodné slovo nebo Večerník Praha. Některé jsem potkával na pietních akcích a pak se za nimi vydal domů, abych s nimi natočil rozhovor. Tak jsem v Brně navštívil Jana Zemka (operace Silver B), na Malé Skále Čestmíra Šikolu (operace Clay), v Ústí nad Labem Jaroslava Klemeše (operace Platinum-Pewter) a v Praze Rudolfa Pernického (operace Tungsten),“ vysvětluje autor knihy Radek Gális.
Vypravil se i za dalšími veterány, kteří se také zúčastnili výsadkového výcviku, ale vážné zranění jejich nasazení přerušilo, staly se pak například příslušníky Československé tankové obrněné brigády a bojovali u Dankerque. Na své spolubojovníky tak zavzpomínal Jan Báčik z Třeboně, Jiří Louda z Olomouce nebo Václav Vondrák z Prahy, kteří se všichni dožili požehnaného věku kolem 95 let. Poslední přímý účastník a pamětník generál Jaroslav Klemeš zemřel před pěti lety.
Kniha obsahuje unikátní archivní fotografie i snímky z rodinných alb a pietních setkání a shromáždění po roce 1989. Nabízí vzácný osobní pohled na dějiny díky vyprávěním vojáků, kteří své nasazení neměli přežít.
Autor byl úspěšný s podobnými projekty mapujícími novodobé československé dějiny už v minulosti a díky podpoře fanoušků vydal např. knihu rozhovorů s válečnými veterány Příliš mladí na válku nebo s disidenty a exulanty Pravdu říkat, pravdu žít.
Hrdinové knihy
Jan Zemek (1915–1994) ze skupiny Silver B skákal do protektorátu v noci z 28. na 29. prosince 1941 kromě jiných i s Kubišem a Gabčíkem, kteří o pět měsíců později úspěšně provedli atentát na Heydricha.
Čestmír Šikola (1919–2008), radista tříčlenné skupiny Clay, seskočil rok před koncem války a odvysílal do Anglie stovky zpráv.
Jaromír Klemeš (1922-2017), radista skupiny Platinum-Pewter, skákal společně s velitelem s Jaromírem Nechanským, který byl po roce 1948 komunistickým režimem popraven.
Rudolf Pernický (1915-2005) ze skupiny Tungsten měl zajišťovat v protektorátu přijímání dodávek zbraní a materiálu. Po válce byl odsouzen k dvacetiletému žaláři.
Ján Bačík (1917–2016) se účastnil výcviku a měl být nasazen do výsadku v letech 1941-1942. Při seskoku si zlomil nohu a byl z výcviku vyřazen. Později bojoval jako tankista u Dunkerque.
Jiří Louda (1920-2015) měl seskočit jako radista, po zranění nohy při seskoku však zůstal v Anglii a působil na radiostanici zpravodajství. Je známý jako heraldik a autor českého státního znaku.
Také Václav Vondrák (1912-2010) si při výcviku ve Skotsku zlomil nohu a byl z něj vyřazen. Bojoval pak jako tankista u Dunkerque.
Kniha přináší také unikátní vzpomínky dvou žen, které veterány dobře znali. Lorna Elisson navštívila v roce 2006 Prahu, kde vzpomínala na přátelství s Jozefem Gabčíkem z doby, kdy se v Anglii připravoval na svůj důležitý úkol. Paní Radka Kysilková zase vzpomíná na manželství s Josefem Stříbrným z Lidic, který se za války také účastnil parašutistického výcviku, aby mohl seskočit do protektorátu a bojovat v něm s okupanty, ale po úrazu se stal navigátorem 311. čs. bombardovací perutě.
